NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Č. 10134.

Obecní dávky: Obecní dávka z používaných místností, která se nevyměřuje na podkladě nájemného, nýbrž podle počtu obývaných místností, nespadá pod předpis § 51 zák. č. 44/27 o osvobození novostaveb od státní domovní daně činžovní.
(Nález ze dne 10. listopadu 1932 č. 16947.)
Věc: Město M. proti okresnímu úřadu v Mělníce o obecní dávku z používaných místností.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Julii D. v M. byla z místností používaných v domě čp.... v M. předepsána na r. 1929 obecní dávka z používaných místností v částce 224 Kč. Odvolání, v němž majitelka domu uplatňovala, že obývá pouze dvě místnosti, bylo městským zastupitelstvem v M. zamítnuto.
Dalšímu odvolání majitelky domu, které se dovolávalo zák. č. 44/27, vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím z těchto důvodů: »Jako ostatní domy na Spořilově, byl i Váš dům osvobozen od daně domovní na základě zák. č. 44/27. Tento zákon osvobozuje sice v § 51 pouze od obecních dávek vybíraných na podkladě nájemného neb nájemní hodnoty a neobsahuje výslovného ustanovení o osvobození i od dávky z používaných místností, jak to činí zák. o st. ruchu č. 43/28 v § 51, avšak vzhledem k úpravě vzorných pravidel o vybírání této dávky vl. nař. č. 15/28 i k intenci zákonů o stav. ruchu nelze rozlišovati alternativní ustanovení § 1 čl. VI cit. vl. nař., poněvadž jde o dávku stejného charakteru.«
Stížnost se obrací proti názoru vyslovenému v nař. rozhodnutí, že § 51 zák. č. 44/27 zakládá osvobození od dávky z používaných místností.
Nss shledal stížnost důvodnou. Podle tohoto zákonného ustanovení zahrnuje osvobození od státní domovní daně činžovní v sobě na stejnou dobu též osvobození od obecních dávek vybíraných na podkladě nájemného. Obecní dávka z používaných místností nevyměřuje se však na podkladě nájemného (nájemní hodnoty), nýbrž, jak z § 1 pravidel o vybírání této dávky v M., schválených okresním výborem v Mělníku výnosem z 28. června 1929 patrno, podle počtu obývaných místností. Nevztahuje se tedy zmíněné ustanovení zákona podle svého jasného znění na tuto dávku. Bez výslovného ustanovení zákona nelze však tohoto výjimečného ustanovení použiti na případy jiné, třeba by snad důvody ekvitní pro to mluvily. Proto nelze ani nic dovozovati z norem pozdějších, které z této příčiny zmíněné osvobození snad rozšířily také na tuto dávku.
Vyslovil tedy žal. úřad neprávem, že v konkrétním případě v důsledku § 51 zák. č. 44/27 není dávkové povinnosti.

Citace:

č. 10134. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 545-546.