Č. 3247.

Policejní řízení trestní (Slovensko): O podmínkách obnovy polic. řízení trestního.
(Nález ze dne 15. února 1924 č. 2477.)
Věc: Disider Sch. v H. (adv. Dr. Arn. Desensy z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran obnovy trestního řízení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem služnovského úřadu v Píšťanech z 19. srpna 1919 byli st-l a jeho společník v pachtu dvora, Jakub B., uznáni vinnými přestupkem § 10, resp. IX. min. nař. ze 4. března 1919 č. 49 pres. a odsouzeni každý k pokutě 3000 Kč, protože převedli 3 jalovice bez úředního povolení z H. do V., okres Nové Město n/V., a prodali resp. směnili je za 9 K 70 h za 1 kg živé váhy, tedy s překročením maximální ceny 6 K 60 h. Nález ten byl potvrzen ve II. i III. stolici a nabyl tak právní moci.
Dne 25. ledna 1922 podal st-1 u služnovského úřadu v P. žádost za obnovu trestního řízení a k jejímu odůvodnění uvedl, že Albert W. ve V. ví, že 3 jalovice, které st-1 s Markem R. za 2 krávy směnil, koupil tento nikoliv na zabití, nýbrž k chovu. Dle § 10 výše cit. min. nař. se maximální ceny na chovný dobytek nevztahují. Bude-li nabídnutý důkaz proveden, stane se celé trestní řízení bezpředmětným. O tomto novém průvodu dověděl se st-1 teprve nyní.
Ve všech třech stolicích byla žádost za obnovu řízení zamítnuta z důvodu, že žadatel neprokázal, že podmínky stanovené v § 191 polic. tr. řádu dle nař. min. vnitra č. 65000/1909 pro obnovu trestního řízení jsou splněny, neboť důkazy, které uvádí, mohl přivésti k platnosti při hlavním jednání. O stížnosti uvážil nss toto:
Podmínkou pro obnovení trestního řízení policejního pro nově nalezené důkazy jest dle § 191 č. 3 uh. polic. tr. řádu, vydaného nař. býv. uh. min. vnitra a spravedlnosti č. 65000/1909 (Rendeletek Tára č. 136 ex 1909), aby žadatel uvedl takové nové podstatné faktum neb důkazy, o kterých lze předpokládati, že jich v prvotním řízení použíti nemohl a kteréž faktum resp. důkaz buď o sobě nebo ve spojení s tím, co bylo v prvotním řízení uvedeno, činí pravděpodobným zastavení řízení nebo sproštění odsouzeného, nebo provinění jeho pouze takovým skutkem, který podléhá mírnější sazbě trestní, nežli vyměřený trest.
Jsou tedy podmínkami pro obnovu řízení:
a) objevení nového fakta nebo důkazu, kterého odsouzený v prvotním řízení použíti nemohl,
b) relevantnost těchto nově objevených fakt neb důkazů pro posouzení neviny nebo lehčí viny odsouzeného.
Nař. rozhodnutí neobíralo se otázkou, zdali průvodní prostředek st-lem nabídnutý by měl vliv na posouzení trestního činu pro st-le příznivější, nýbrž zamítlo návrh na obnovu řízení prostě z toho důvodu, že neshledalo v nabídnutém průvodu nový, t. j. odsouzenému v prvotním řízení bez jeho zavinění neznámý důkaz, kterého by on v prvotním řízení pro tuto příčinu použíti nemohl.
Stížnost spatřuje nezákonnost právě v tomto předpokladu, majíc za to, že bylo zapotřebí dokázati, že st-1 mohl věděti o svědku Albertu W. již v řízení prvotním.
Nehledí-li se ani k tomu, že není věcí úřadu, aby dokazoval, že žadateli o obnovu nově nabízené důkazy již v průvodním řízení byly zná- my, nýbrž že důkaz o novosti průvodu pro povolení obnovy přiváděného náleží straně, která se obnovy domáhá, v daném případě mohlo býti žal. úřadu zcela jasno, že důkaz svědkem Albertem W. mohl st-1 provésti již v řízení před odsouzením. Vypověděl totiž spoluobvinčný st-lův Jakub B. současně se st-lem slyšený dle protokolu z 8. července 1919, že se tázal obchodníka resp. hoteliéra W., zda není ve V. nějaký řezník, který by vyměnil jalovice a W. že pak přivedl řezníka R. Byla tedy účast Alberta W. na jednání o směnu dobytka obviněným již během řízení prvotního známa a nemůže býti svědectví Alberta W. důvodem pro povolení obnovy řízení trestního, kterou lze povoliti jen, když se opírá o průvody, o kterých lze předpokládati, že jich odsouzený v prvotním řízení použíti nemohl (§ 191 č. 3 tr. říz. polic.).
Není tedy nezákonnosti v tom, když žal. úřad shledal, že st-1 mohl již v prvotním řízení důkaz svědectvím Alberta W. nabídnouti, a když důsledkem toho odmítl jeho návrh na obnovu řízení.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3247. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 581-582.