NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 3639.

Vykonavatel poslední vůle není jako takový oprávněn zastupovati na soudě zůstavitele v řízení sporném. Lhostejno, že mu bylo dáno pozůstalostním soudem svolení ku sporu.
(Rozh. ze dne 19. března 1924, Rv I 21/24.)
Zůstavitel Václav F. ustanovil universální dědičkou svého jmění svou manželku a uložil jí, by vyplatila na odkazech 40 000 K a to buď za živa nebo, by odkazy byly vyplaceny po její smrti. Vykonavatelem poslední vůle byl ustanoven Dr. K. Manželka přihlásila se k pozůstalosti bezvýminečně a odkazů za živa nevyplatila. Po její smrti domáhal se Dr. K. na dědicích manželky vyplacení odkazů. Oba nižší soudy rozhodly o žalobě věcně, Nejvyšší soud zrušil řízení a žalobu odmítl. Důvody:
Není sporu, že pozůstalost po Václavu F-ovi byla odevzdací listinou ze dne 31. prosince 1917 odevzdána zůstavitelově vdově Marii F-ové, jejíž bezvýminečná dědická přihláška ze závěti k soudu byla přijata, a že tím pozůstalostní řízeni bylo prohlášeno za skončené. Při jasném doslovu §§ 547 a 816 obč. zák. nemůže býti důvodných pochybností, že vykonavatel posledního pořízení jako takový není povolán představovati ani zůstavitele ani dědice, že by bylo třeba ustanoviti ho opatrovníkem pozůstalosti, by jejím jménem mohl vystupovati, což se v tomto případě nestalo, a že zůstavitele, pokud se týče jeho pozůstalost, jakmile dědic dědictví nastoupil, totiž učinil dědickou přihlášku, zastupovati je výhradně povolán dědic sám. Na těchto zákonných předpisech nemůže ovšem nic měniti, ani že zůstavitel jmenoval vykonatele posledního pořízení a dal mu k tomu účelu plnou moc, ani že vykonavateli posledního pořízení bylo pozůstalostním soudem dne 25. listopadu 1923 dáno svolení k žalobě za zesnulého Václava F-a, neboť nemůže těmito opatřeními nijak býti předbíháno samostatnému rozhodování sporného soudce, zda jsou splněny všechny podmínky formálního a hmotného práva, by žalobě mohlo býti vyhověno. Nedostatek zákonného zastoupení strany žalující tudíž je podle toho, co právě dolíčeno, zřejmý. K němu je podle §u 6 c. ř. s. z úřední moci přihlížeti v každém období právní rozepře a je jej pokud možno odstraniti. Této možnosti v tomto případě není, protože by pak jako zákonní zástupci žalobcovi musili vystupovati žalovaní, takže by vlastně žalovali sami sebe. Slušelo proto dle §u 7 c. ř. s. vyřknouti zmatečnost řízení řečeným nedostatkem stiženého.

Citace:

č. 3639. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 427-428.