NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 17236.

K výkladu pojmu »za tmavé noci« (§ 9 zák. č. 47/1866 čes. z. z.).
Povinnost osvětliti povoz jest zachovati vždy, kdy se pro nedostatek denního světla a důsledkem s tím souvisícího ztížení možnosti rozeznávati stává provoz na silnici méně bezpečným.
(Rozh. ze dne 21. února 1939, Rv I 2299/38.)
Srov. rozh. č. 3673, 4088 Sb. n. s. tr. Dne 10. října 1934 kolem 19. hodiny jel žalovaný s neosvětleným povozem, taženým kravami, po státní silnici směrem od K. k P. ve vzdálenosti asi 2 m od levého okraje (banketu). Jízdní dráha po pravé straně silnice vedle povozu žalovaného byla volná a bylo dosti místa k předjíždění. Stejným směrem rychlostí asi 30 km za hod. jel na motocyklu žalobce, jenž narazil na uvedený kravský povoz, ačkoliv měl rozžata malá světla osvětlující cestu před motocyklem na vzdálenost asi 20 kroků. Ježto utrpěl úraz, domáhá se žalobce na žalovaném zaplacení 90310 K s přísl. jako náhrady škody. Soud prvé stolice uznal zažalovaný nárok důvodem polovicí po právu, kdežto odvolací soud uznal, že není vůbec důvodem po právu.
Nejvyšší soud uznal žalobní nárok po právu jednou čtvrtinou a uvedl v otázce, v právní větě vytčené, v
důvodech:
Jádrem sporu je otázka, zda byl žalovaný za zjištěných poměrů meteorologických povinen opatřiti svůj povoz světlem (§ 9 zák. č. 47/1866 čes. z. z.) a zda tím, že světla neměl, zavinil žalobcův úraz, po případě, do jaké míry jej spoluzavinil.
Podle zjištění procesního soudu, převzatého odvolacím soudem, nastala dne 10. října 1934, kdy k žalobcovu úrazu došlo, tma asi v 19 hodin. Ježto pak bylo dále zjištěno, že v době srážky nebyla ještě úplná tma, plyne z toho závěr, že k žalobcovu úrazu musilo dojiti před 19. hodinou. Podle zprávy Státního ústavu meteorologického trval uvedeného dne občanský soumrak od 17 hod. 21 min. do 17 hod. 45 min. až 17 hod. 50 min., potom se začalo stmívati a soumrak přešel ve tmu asi v 19 hodin. Došlo tedy ke srážce v době, kdy již nebylo normální denní světlo, ba ani občanský soumrak, nýbrž již značné přítmí. Ustanovení § 9 zák. č. 47/1866 čes. z. z. mluví sice o povinnosti osvětliti povoz rozžatou svítilnou za tmavé noci. Z toho však neplyne, že povoz nemusí být opatřen světlem v době, kdy sice není ještě tmavá noc, kdy však se denní světlo zmenšilo natolik, že se provoz na silnici stává méně bezpečným. Uvedený zákonný předpis má zajistiti bezpečnost silničního provozu a s toho hlediska nutno vykládati slova »za tmavé noci« tak, že povinnost osvětliti povoz je tu vždy, kde se vlivem nedostatku denního světla, a důsledkem s tím souvisícího ztížení možnosti rozeznávati, stává provoz na silnici méně bezpečným (srov. rozh. č. 3673, 4088 Sb. n. s. tr.). Otázku nedostatku denního světla jest pak posuzovati podle okolností jednotlivého případu. Ze zprávy Státního ústavu meteorologického a z doby, kdy k žalobcovu úrazu došlo, lze v souzeném případě souditi, že nedostatkem denního světla byla již možnost rozeznávati značně ztížena, a byl proto žalovaný povinen opatřiti svůj povoz ve smyslu § 9 zák. č. 47/1866 čes. z. z. rozžatou svítilnou.

Citace:

č. 17236. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 170-171.