NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12763.

Jde o zastupitelné jednání (§ 353 ex. ř.), má-li dlužník podle exekučního titulu vydati vymáhajícímu věřiteli část pozemku a zasaditi na hranici kamenný sád.
Při nároku však, aby se dlužník zdržel zásahu do vlastnictví oné části pozemku, jde o jednání, které jest výlučně závislé na vůli dlužníka a jež nemůže býti vymoženo podle § 353 ex. ř.
(Rozh. ze dne 1. září 1933, R II 246/33.) K vydobytí nároku vymáhající strany toho obsahu, by strana povinná vydala straně vymáhající část pozemku p. č. 740 a zdržela se rušení vlastnictví strany vymáhající k této části pozemku p. čís. 740 a kamenný sád na hranici zasadila, povolil soud prvé stolice exekuci podle § 353 ex. ř. v ten způsob, že se strana vymáhající zmocňuje, by provedla s přibráním autorisovaného geometra odevzdání části pozemku p. č. 740 a zasadila na hranici v nákresu stanovené kamenný sád a poznačenou část pozemku přiorala k pozemku vymáhající strany p, č. 740, a uložil povinné straně, by složila zálohu na výkon ve výši 500 Kč do rukou zástupce strany vymáhající. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Jest přisvědčiti stížnosti, že k vydobytí všech nároků, jež jsou ve prospěch vymáhajících věřitelů obsaženy v exekučním titulu, není exekuce podle § 353 ex. ř. vůbec přípustná, až snad na zasazení sádů, kterážto exekuce a jednání jest však závislé vzájemně na ostatních, lépe řečeno na prvních jednáních, o něž se exekucí žádá. Vymáhající věřitelé výslovně sami označili v žádosti druh exekuce, o niž žádají, takže soud jest tímto jejich žádáním vázán a má zkoumati, zdali navržený druh exekuce jest pro vydobytí nároku vůbec přípustný. Toho však právě v tomto případě není. Nárokem věřitelů jest, by jim dlužnice vydala část pozemku, zdržela se rušení vlastnictví k této části a zasadila na hranici sád. To nelze míti za jednání, které by místo dlužnice mohla vykonati třetí osoba, nýbrž podle obsahu exekučního titulu může jíti buď o předání a o uvedení vymáhajících věřitelů do vlastnictví nebo do pouhé držby této části pozemku, která dosud podle tvrzení jejich je ve vlastnictví nebo v držbě dlužnice, k čemuž je potřebí buď vydání listiny způsobilé ku převodu vlastnictví v pozemkové knize nebo k uvedení věřitelů do držby pozemku, podle toho, zda jde o odevzdání oné části pozemku do vlastnictví či jen do držby, o čemž rekursní soud nemá v této době důvod rozhodovati, dále jde o zdržení se zásahu do vlastnictví části pozemku, jež má odevzdána býti, a posléze o vsazení sádu na její hranice. První dva úkony nelze provésti třetí osobou, nýbrž jen dlužnicí samou, ježto zásah třetí osoby, předáním držby nebo vlastnictví a zdržení se jejího rušení, jest co do obou sousedících pozemků prostě nemožný a nemyslitelný. Schází tu tedy co do těchto dvou úkonů první podmínka § 353 ex. ř., zastupitelnost dlužníka v onom jednání, ale schází tato podmínka i při třetím úkonu, zasazení sádu, jenž předpokládá, že dlužnice nejprve odevzdá spornou část pozemku věřitelům správně co do hranic a pak teprve bude lze sád zasaditi. Navrhované exekuční úkony nejsou tedy podle § 353 ex. ř. přípustné a bylo návrh, na exekuci zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu, pokud jím byla povolena exekuce podle § 353 ex. ř. k vymožení nároku na vydání části pozemku p. č. 740 a na zasazení kamenného sádu na hranici, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Jest souhlasí-li s vývody dovolacího rekursu, že není potřebí projevu vůle dlužnice, pokud jde o to, že má podle vykonatelného rozsudku vydati vymáhajícím věřitelům část pozemku p. č. 740 a zasadití na hranici kamenný sád. Toto jednání, které má býti dlužnici provedeno, jest zastupitelné, neboť přiorání části pozemku p. č. 740 v určené hranici může provésti i strana vymáhající, i kdokoliv jiný, ale i zasazení kamenného sádu na hranici může býti provedeno i vymáhajícím věřitelem i kýmkoliv. K vymožení těchto nároků má tedy navrhovaný způsob exekuce podle § 353 ex. ř. v zákoně oporu. To však neplatí o nároku, aby se dlužnice zdržela zásahu do vlastnictví uvedené části pozemku. Při tomto nároku jde o jednání, které jest výlučně závislé na vůli dlužnice, jde tu o jednání nezastupitelné a může býti předsevzato nezávisle na oněch jednáních, k nimž dlužnice podle vykonatelného rozsudku jest povinna. K vymožení tohoto nároku nejsou tudíž navrhované exekuční úkony podle § 353 ex. ř. přípustné a nebylo proto dovolacímu rekursu v tomto směru vyhověno.

Citace:

Čís. 12763. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 97-99.