NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 3753.

Nájemce ručí pronajímateli za škodu způsobenou tím, že nebyl uzavřen odtok vody. Za služebné ručí tu nájemce dle §u 1313 a) obč. zák. Náhrady škody ze zatopení bytu lze se domáhati i za trvání nájemního poměru.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1924, Rv I 266/24.)
Služebná žalované nájemnice opomenula uzavříti v bytě přítok vody, čímž se stalo, že přetékající vodou bylo zaplaveno schodiště i nižší poschodí. Žalobu pronajímatelky o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl. Důvody: Rozsudek prvého soudu vychází z předpokladu, že žalovaná není povinna zaplatiti škodu pro nedostatek předpokladů §u 1315 obč. zák., i když jest prokázáno, že služka škodu zavinila. Odvolací soud nemůže se však k tomuto názoru připojiti. Mezi stranami byl poměr nájemní, což jest nesporno, žalovaná byla nájemnicí v tomto domě. Musí býti podotčeno, že prvý soudce předpokládal bez dalšího zavinění služky, která kohoutek u vodovodu nechala otevřený, avšak v řízení u prvé stolice nebylo ani její jméno udáno ani nebyla vyslechnuta. Podle §u 1111 obč. zák. ručí nájemce i za znehodnocení najatého předmětu, způsobené služebnými lidmi, a dle §u 1109 obč. zák. musí vrátiti předmět nájmu v témže stavu, v jakém ho přijal. Z tohoto zákonného ustanovení vychází na jevo nájemcova povinnost k pečlivému dohlédání na předmět nájmu, v tomto případě povinnost žalované, starati se o uzavření kohoutku u vodovodu. Ručí-li nájemce podle onoho zákonného ustanovení za vinu vlastní i za vinu podnájemníka, nutno právem míti za to, že nájemce ručí i za škodu, způsobenou vinou služebné na předmětu nájemném, neboť podnájemník jest vzdálenější nájemci nežli služebná a nájemce v případě podnájmu nemůže dávati takový pozor na předmět nájmu, jak může činiti ohledně služebné. Osobní ručení žalované za vyplnění smlouvy a za škodu způsobenou neplněním jejím nepomíjí, obstarává-li práci služebná; žalovaná byla oproti žalobkyni povinna uzavříti kohoutek u vodovodu, a jest proto zodpovědná za škodu, která vznikla nedodržením této povinnosti. (Rozh. ze dne 31. ledna 1899, čís. 492, a ze dne 25. ledna 1906 čís. 3302 G. U.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc správně po právní stránce. Pokud názor jeho kryje se s názorem, projeveným v rozhodnutích vídeňského nejvyššího soudu, uvedených na konci napadeného rozsudku, k nimž i tento dovolací soud se připojuje, postačí poukaz na správné důvody tohoto rozsudku. V souhlase s těmito rozhodnutími vyvodil odvolací soud správně ze zákonných předpisů o nájemním poměru povinnost nájemníka, jenž užívá v najatém bytě přípojky na obecný vodovod, by pečoval o stálé uzavření výtoku vody v najatém bytě, zejména by výtok vody po každém upotřebení vodovodu zase uzavřením kohoutku zamezil a tím zabránil vniknutí vody ve větším množství, než je toho třeba. Jde tu o smluvní povinnost, příslušející nájemci jako uživateli vodovodu vůči vlastníku domu jako pronajímateli, a záležející ve stálém dohledu na vodovod. Vzhledem k tomu potvrzen byl názor shora uvedený o ručení za osoby služebné předpisem §u 1313 a) obč. zák. ve znění třetí dílčí novely, jímž stanoveno bylo ručení povinného za zavinění osob, jichž použil k splnění své povinnosti. Názor dovolatelčin, že jde tu o závazek z činu nedovoleného, není vůbec správný, ježto jde jen o nesplnění povinnosti smluvní, vyplývající z nájemního poměru. Nezáleží tudíž na tom, že nesplněním povinnosti shora uvedené a uložené v tomto případě žalované straně jako nájemci byl poškozen nejen předmět nájmu sám, nýbrž i byt níže položený, ježto povinnost shora uvedená uložena je nájemci vzhledem ke všem částem domu, do nichž může voda z nezamčeného vodovodu vniknouti. Pokud jde o poškození nájemního předmětu samotna, nelze souhlasiti s dovoláním ani v tom, že náhradní nárok mohl býti uplatněn teprv po skončení nájemního рoměru. Nejde tu o uvedení v předešlý stav podle §u 1109 obč. zák., t. j. o nápravu škody způsobené užíváním anebo takové, jež nebrání řádnému užívání věci podle §§ 1096 a 1098 obč. zák. V tomto případě šlo o škodu způsobenou zátopou bytu, tudíž o škodu, jež musila býti ihned napravena, čímž odůvodněno jest uplatnění náhradního nároku bez ohledu na konec pachtovního poměru.

Citace:

Č. 215 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 566-567.