NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 9703.

Cihlářského mistra (zaměstnance v cihelně) nelze považovati za zemědělského dělníka nebo dokonce za čeleď ve smyslu min. nař. ze dne 7. prosince 1856, čís. 224 ř. zák. a ze dne 15. března 1860, čís. 73 ř. zák. Lhostejno, že majitel cihelny byl zároveň majitelem velkostatku.
(Rozh. ze dne 6. března 1930, R I 115/30). Žalobce, cihlářský mistr, žaloval majitele cihelny o zaplacení mzdy. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Žalovaný vznesl námitku nepřípustnosti po řadu práva, jelikož podle nařízení ministerstva vnitra ze dne 7. prosince 1856 čís. 224 ř. zák. jest k rozhodnutí sporu příslušným okresní úřad, an žalobce podal žalobu před uplynutím třiceti dnů po ukončení služebního poměru. Žalobce popíral tvrzení žalovaného, dovozuje, že se citované nařízení nevztahuje na služební poměr, o nějž šlo. Podle spisu jest zjištěno, že žalobce podal žalobu na soudě dne 7. května 1929 t. j. tudíž před uplynutím 30 dnů po ukončení služebního poměru. Jelikož podle názoru soudu jde o spor ze smlouvy námezdní, jest podle nařízení ministerstva vnitra ze dne 7. prosince 1856 čís. 224 ř. zák. příslušnou k rozhodnutí okresní správa (okresní úřad), podána-li žaloba před uplynutím třiceti dnů po ukončení služebního poměru, jak se stalo v tomto případě. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a nařídil prvému soudu, by, nehledě k námitce nepřípustnosti pořadu práva, jednal ve věci samé, vyčkaje pravomoci. Důvody: Názor prvého soudu, že v souzeném případe jde o spor, o němž rozhodnouti je příslušným okresní úřad, an žalobce podal žalobu před uplynutím třiceti dnů po skončení služebního poměru, jest mylný. Žalobce se označuje v žalobě jako »cihlářský mistr«. Že jím nebyl, odpůrce netvrdil, takže okolnost ta jest nespornou. Cihlářského mistra nelze však zařaditi mezi čeleď ani mezi zemědělské a lesnické dělníky, o nichž mluví min. nař. ze dne 7. prosince 1856 čís. 224 ř. zák. a ze dne 15. března 1860 čís. 73 ř. zák. Cihelny jsou podniky, na něž se vztahuje živnostenský řád (§ 2 čís. 1 zák. o obch. pom.), takže by byl příslušným soud živnostenský podle § 4 písm. b) zákona ze dne 27. listopadu 1896 čís. 218 ř. zák., který rozhoduje v rozepřích o nastoupení pracovního poměru, o pokračování v něm a o jeho zrušení bez ohledu k hodnotě předmětu rozepře. Podle § 5 cit. zák. pokládají se za dělníky v jeho smyslu mistři, dílovedoucí, přední dělníci. Do této skupiny jest zajisté zařaditi i žalobce. Podle § 37 cit. zák. náleží k okresním soudům bez časového omezení spory mezi živnostníky a jich pomocníky, pokud není pro ně příslušným soud živnostenský a to i za trvání poměru pracovního i po jeho skončení bez ohledu k hodnotě sporného předmětu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Přípustnost pořadu práva odůvodnil správně a vystižně rekursní soud. Vzhledem k vývodům dovolací stížnosti dodává se k důvodům rekursního usnesení, že jest nerozhodno, že žalovaný majitel cihelny jest zároveň majitelem velkostatku. Tím se nestal cihlářský mistr najatý pro cihelnu dělníkem zemědělským nebo dokonce čeledínem, jak míní stěžovatel, nýbrž jest zřízencem v živnostenském podniku žalovaného v jeho cihelně a jest na něho vztahovati předpisy živnostenského řádu. Z téhož důvodu jest i nerozhodno, zda žalobce dostával kromě mzdy od zaměstnavatele i byt a stravu, neboť ani tím se ještě nestal zemědělským dělníkem.

Citace:

Čís. 9703.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 359-361.