NPD documents search: Váž. tr., 15 (1933)

Čís. 184.

Předražování. Cís. nařízení ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. vztahuje se též na předměty potřeby dovážené z ciziny. — Pojem pletich.
(Rozh. ze dne 6. května 1920, Kr II. 22/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Leopoldiny P., do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Uh. Hradišti ze dne 29. prosince 1919, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou přečinem řetězového obchodu dle § 23, č. 4, cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., vyhověl však zmateční stížnosti, pokud směřovala proti odsuzujícímu výroku pro přečin pletich, rozsudek v odpor vzatý zrušil a sprostil obžalovanou v tomto směru z obžaloby.
Důvody:
Zmateční stížnost potírá odsuzující výrok z důvodu zmatečnosti dle § 281 č. 9 a) tr. ř. mimo jiné též proto, že cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. může se vztahovati pouze na činnost, provozovanou v území domácím, tedy jen na řetězový obchod a pletichy ohledně předmětů potřeby domácího původu, nikoliv předmětů přivážených z ciziny; obžalovaná vlastně prý prospěla zdejšímu obyvatelstvu, zjednavši mu příležitost, by opatřilo si to, co by si za nynějších poměrů dovozních mohlo jinak opatřiti dosti těžko, a rozmnožovala u nás zásoby předmětů potřeby.
Leč ta okolnost, že předměty potřeby, jimiž obžalovaná obchodovala, pocházely z ciziny, jest naprosto lhostejnou. Rozhodující je ta skutečnost, že škodlivý účinek jejího počínání měl se dle jejího úmyslu jeviti a také se jevil na území československé republiky, a ani cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z., co do původu zboží nijak nerozeznává. Zájmům spotřebitelů vyhovuje, by se jim dostalo zboží, třebaže původu cizího, za ceny přiměřené. Rozhodnou jest cena, kdežto původ zboží ustupuje do pozadí. Zdůrazňuje-li konečně zmateční stížnost prospěch, který obyvatelstvu přinášela činnost obžalované, tu možno říci, že prospěch, záležející v tom, že do republiky dopraveno bylo nepatrné množství potravin, nikoliv naprosto nezbytných, je dosti pochybným, že ale není ničím u srovnání se škodou, kterou obžalovaná způsobila tím, že svým nekalým jednáním přispívala ke zvyšování cen předmětů těch u nás. Nutno tudíž vším právem říci i o obžalované, že se jednak vsouvala jako škodlivý, a nejsouc oprávněnou obchodnicí, též jako zbytečný článek do obchodu mezi výrobce a konsumenta. Neprávem shledává však nalézací soud v jednání obžalované též skutkovou podstatu pletich po rozumu § 23, čís. 4, uvedeného cís. nař. Dle zjištění rozsudku prvé stolice provinila se obžalovaná tím, že v létě a na podzim roku 1919 z Vídně pochutiny přes hranice do tuzemska dovážela a zde prodávala, pokud se týče, také za potraviny vyměňovala, požadujíc na místě ceny, placené v rakouské měně, týž peníz v měně československé, čímž cena těchto pochutin stoupla o více než 100 proc. Není však zjištěno, že by si byla počínala při opatření a dovážení těchto pochutin podloudným neb jiným nekalým způsobem, jenž jest cizí řádnému obchodování; obzvláště nevyšlo na jevo, že by byla dovážela pochutiny, o něž se jedná, snažíc se zatajiti jejich dovoz příslušným úřadům, obcházejíc platné předpisy o dovozu, a aniž dostála povinnosti zaplatiti za ně clo. To, čeho se vskutku dopustila, lze podřaditi jen skutkové podstatě řetězového obchodu ve smyslu § 23, č. 4 cís. nař., tímto podřazením jest však trestní kvalifikace jejího činu úplně vyčerpána: skutkové podstaty pletich tu není.

Citace:

Zákon ze dne 15. května 1919, čís. 268, jímž se mění předpisy zákona o nemocenském pojištění dělníků.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1919, svazek/ročník 1, s. 89-97.