Čís. 2511.

Okolnost, že věc může býti v civilním řízení úspěšně projednána, nevylučuje stíhání pachatele v řízení trestním.
Pojem »podvodu« (§ 197 tr. zák.) předpokládá, že pachatel vyvolá lstivým předstíráním nebo jednáním v jiné osobě mylné představy o okolnostech pro směr její vůle rozhodných za tím účelem, by tato osoba rozhodla se z těchto mylných představ k nějakému jednání neb opomenutí, v něž by se bez takového omylu neuvolila, a jež poškodí podle úmyslu pachatelova majetek neb jiná práva osoby v omyl uvedené neb osoby jiné.
Omyl vyvolaný v oklamaném lstivým předstíráním nebo jednáním pachatelovým musí býti pro oklamaného pohnutkou a předpokladem jeho rozhodnutí se.
Skutková podstata podvodu předpokládá, že pachatel již v době lstivého předstírání pojal úmysl jinému způsobiti škodu; nestačí v tomto směru dolus superveniens.
Zrušovací soud může se zabývati toliko oněmi formálními zmatky, které již v písemné zmateční stížnosti v zákonné lhůtě byly uplatňovány a blíže prováděny.
Nezáleží na tom, jak zmateční stížnost formální vadu s hlediska §u 281 čís. 5 tr. ř. označuje; rozhoduje, jak ji věcně provádí.
(Rozh. ze dne 16. října 1926, Zm I 354/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 7. května 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ů 197, 200 a 201 písm. d) tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znova projednal a o ní rozhodl. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zmateční stížnost, jež uplatňuje číselně důvody zmatečnosti podle čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř., je z části odůvodněna. Nejvyšší jako zrušovací soud musí posuzovati věc nejprve s hlediska důvodu zmatečnosti podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., ježto má dále sahající účinek, než důvod zmatečnosti podle čís. 5 §u 281 tr. ř. Zrušovací soud považuje zmatek — Čís. 2511 —
590
podle čís. 9 a) alespoň částečně podle zákona za provedený. Vývody svými snaží se totiž stížnost dovoditi, že v jednání obžalovaného nelze spatřovati trestný skutek, podléhající příslušnosti soudu, kdyžtě poškozený Rudolf Š. sám si škodu z kupní smlouvy mezi ním a obžalovaným způsobil svým počínáním, nýbrž že jde o pouhý civilněprávní poměr. Stížnosti nelze však v tomto směru věcně přisvědčiti. Je sice správno, že každý delikt majetkový jde ruku v ruce s poměrem soukromoprávním: než okolnost, že věc může býti v civilním řízení úspěšně k žalobě projednána, je lhostejna, ježto nevylučuje stíhání pachatele v trestním řízení. Směrodatnou jest jen otázka, zda zjištěné jednání vykazuje i veškeré složky skutkové podstaty některého deliktu. Tato otázka nemá však nic společného s otázkou, zda se Š. zachoval správně podle obchodního zákona (stížnost namítá, že poškozený tak neučinil a šířeji to dovozuje). Lhostejno tudíž, zda Š. objednal u obžalovaného plstě a zda Š. přijal tuto zásilku bez námitky, nenamítaje též v době podle obchodního zákona přípustné ničeho proti ceně plstěného kotouče 150 Kč a proti ceně zboží obžalovaným vráceného. Pojem podvodu předpokládá, že pachatel vyvolá lstivým předstíráním nebo jednáním v jiné osobě mylné představy o okolnostech pro směr její vůle rozhodných za tím účelem, by tato osoba se rozhodla z těchto mylných představ k nějakému jednání neb opomenutí, v něž by se bez takového omylu neuvolila, a jež poškodí podle úmyslu pachatelova majetek nebo jiná práva osoby v omyl uvedené neb osoby jiné. Nalézací soud zjistil, že obžalovaný lstivě předstíral Rudolfu S-ovi, že má společníka se vkladem 150000 Kč a že jednal ve zlém úmyslu podvodném, poškoditi Rudolfa Š-u, zjistil tudíž veškeré náležitosti skutkové podstaty podvodu. Důvod podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. není tudíž v tomto směru dán.
Ohledně formálních zmatků podle čís. 5 §u 281 tr. ř. dlužno předem podotknouti, že nesejde na tom, jak zmateční stížnost dotyčnou vadu označila, zda spisovým rozporem nebo neúplností, ježto se může jednati jen o věcné provedení zmatku a ne o to, jak se výtka ta s hlediska trestního řádu uplatňuje. Dále nutno zdůrazniti, že, pokud jde o formální zmatky, může se zrušovací soud zabývati toliko oněmi zmatky, jež již v písemné zmateční stížnosti v zákonné lhůtě byly uplatňovány a blíže prováděny.
Připomenouti dlužno, že v písemné zmateční stížnosti nebyla sice uplatněna výtka, že podle původního udání svědka Rudolfa Š-y činí věc dojem, jakoby poukaz na společníka se vkladem 150000 Kč se byl vyskytl teprve v období poměru mezi Š-ou a obžalovaným, kdy byl vlastně celý obchod již ujednán. Než bylo již poukázáno k tomu, že omyl vyvolaný v oklamaném lstivým předstíráním nebo jednáním pachatelovým, musí býti pro oklamaného pohnutkou a předpokladem jeho rozhodnutí se, a že skutková podstata zločinu podvodu předpokládá též, že pachatel již v době lstivého předstírání pojal úmysl jinému způsobiti škodu; mohla by tedy tato okolnost míti význam v tom směru, zda byly tu tyto předpoklady již v době, kdy se jednalo o ujednání smlouvy, a ne teprve při jednání o podrobnostech provedení. Odhodlal-li se obžalovaný teprve později z jakýchkoliv příčin způsobiti Š-ovi škodu (dolus superveniens), — Čís. 2512 —
591
nebylo by lze v takovém jednání spatřovali zločin podvodu. Na nalézacím soudě bude, by při novém hlavním přelíčení také touto otázkou se zabýval.

Citace:

č. 2511. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 605-607.