Čís. 2132.

Vlastní směnka na vlastní řád jest neplatnou.
Neplatnou jest směnka vydaná, jež neobsahuje platebního příkazu.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1922, Rv I 1539/22.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný, že žalobní směnka je protizákonnou směsí směnky vydané a vlastní. Procesní soud prvé stolice platební příkaz zrušil. Důvody: Posuzuje-li se směnka jako vlastní, již vydal Josef B., schází v textu směnky jméno osoby nebo firmy, jíž nebo na jejíž řád má býti placeno (čl. 96/3 sm. řádu). Раk-li se však směnka považuje za vydanou, chybí jednak příkaz platiti, jednak jméno osoby, jíž jest platiti (čl. 4 sm. řádu). Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Právním názorem soudu prvé stolice, že směnka, nevykazujíc náležitostí čl. 4 směn. ř. jest neplatnou, dlužno přisvědčiti. Ze směnky patrno, že jde o směnku vydanou. Vydatelem směnky je žalovaný, jemuž také jako vydateli a indosantu zaplacení směnečné pohledávky 1500 Kč bylo uloženo, a příjemcem směnky jest Josef B. Dle čl. 6 směn. ř. může vydatel směnky vydané sebe sama jako remitenta poznačiti (vydané směnky na vlastní řád, jak tomu v tomto případě); ve směnce schází však příkaz placení, neboť vydatel sám se zavazuje platiti. Směnka nemá náležitostí čl. 4. směn. ř. a jest neplatnou (čl. 7 směn. ř.). Nelze přisvědčiti odvolání, že adresa a akcept příjemce byly zbytečným, nepodstatným obsahem směnky, a že na ně ve smyslu směnečného řádu náleželo pohlížeti jako by nebyly napsány, a že v tomto případě jde o vlastní směnku na vlastní řád. Na vyvrácení vývodů odvolání ve směru tom stačí poukázati k tomu, že žalobce směnku jako směnku vydanou proti příjemci směnky Josefu B-ovi protestovati dal a na protest ten se v žalobě odvolává. Ostatně vlastní směnka na vlastní řád byla by dle čl. 98 směn. ř., který se čl. 6 směn. řádu nedovolává, neplatnou. Poněvadž ze směnky takové žalováno nebylo, nebylo také třeba, aby žalovaný neplatnost tu v námitkách svých uplatňoval.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel udává, že bylo úmyslem stran, vystaviti vydanou směnku, a sám také nakládal se spornou směnkou jako se směnkou vydanou, dav ji protestovati proti příjemci Josefu B-ovi a zažalovav ji, dovolávaje se tohoto protestu, proti Štěpánu R-ovi jakožto vydateli a indosantovi. Že směnka jako vydaná směnka jest neplatnou, vyložily nižší soudy a dovolatel ani to nepopírá. Neplatnou byla by směnka však i tehdy, kdyby byla pokládána za vlastní směnku na vlastní řád, poněvadž nikdo nemůže sám o sobě slíbiti placení. Tvrzení, že v té příčině nebylo žalovaným nic namítáno, jest nesprávné, neboť žalovaný výslovně namítal, že tu jest neplatný slib směnečný, a nesejde na tom, že odůvodňoval neplatnost — ostatně zcela případně — poukazem na to, že směnečná listina spojuje proti zákonu obě formy směnky, totiž formu vydané a formu vlastní směnky (srv. Grünhut I 436; Staub čl. 4 § 52; čl. 96 § 10).

Citace:

č. 2132. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1257-1258.