Čís. 15453.

§ 12 odp. ř.
K otázce pasivního oprávnil k odpůrci žalobě.
Lze nastupovati odpůrci žalobou na toho, kdo nabyl na základě odporovatelného jednání dalšího práva (práva požívání).
Odpůrčí žalobě nevadl zákaz zcizeni a zadluženi poznamenaný na nemovitosti.
(Rozh. ze dne 1. října 1936, Rv II 333/34.)
Žalobce přednesl, že žalovaný postoupil ideální polovinu své nemovitosti spolužalované své manželce v úmyslu ho zkrátiti a že o tomto zkracovacím jeho úmyslu věděla i spolužalovaná nabyvatelka nemovitosti (manželka žalovaného). Na nemovitosti té zřídila poté žalovaná žalovanému právo bezplatného požívání na doživotí a toto právo bylo vloženo do pozemkové knihy spolu se zákazem zcizení a zadlužení ve prospěch dětí žalovaných. Žalobce se domáhá bezúčinnosti kupní smlouvy, podle níž žalovaná nabyla ideální poloviny nemovitosti patřící dříve žalovanému, a dále výroku, že žalovaná jest povinna trpěti, by žalobce na onu polovinu nemovitosti vedl exekuci a by byl žalovaný povinen rovněž trpěti, by na onu nemovitost byla vedena exekuce právem zástavním v pořadí před právem bezplatného doživotního požívání zapsaného ve prospěch žalovaného v knize pozemkové. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu stran žalovaného maje za to, že žalovaný není ke sporu pasivně legitimován.
Nejvyšší soud obnovil stran žalovaného rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalobce dovozuje, že žalovaný Alois V. jest v tomto sporu pasivně legitimován. Právní jednání, kterému žalobce odporuje, spadá do doby, kdy.již nabyl účinnosti zákon čís. 64/31 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, a jest proto otázku pasivní legitimace žalovaného posouditi podle ustanovení tohoto zákona. Upravuje ji ustanovení § 12 odpůrčího řádu, které pod povšechným záhlavím, proti komu lze odporovati, uvádí pak jednotlivé případy. Podle odstavce prvého § 12 odpůrčího řádu, který byl do zákona pojat proto, aby bylo vyznačeno, proti komu lze především odporovati (motivy vlád. návrhu zákona k § 12), jest především odpůrcem odporovatelovým dlužníkův spolusmluvník (druhá strana podle § 2 odp. ř.), při jednostranných právních jednáních ten, vůči komu dlužník vykonal jednostranné právní jednání, a konečně ten, kdo z odporovatelného jednání dlužníkova nabyl prospěchu. Dále patří podle § 12 odp. ř. mezi osoby, proti kterým lze odporovati, dědíc, byl-li odpor odůvodněn proti zůstaviteli. Mezi tyto osoby žalovaný Alois V. nespadá. Podle třetího odstavce § 12 odp. ř. lze však odporovati proti jinému právnímu nástupci nebo proti tomu, pro koho na základě odporovatelného práva bylo zřízeno další právo, jsou-li splněny další předpoklady vyžadované ustanovením § 12, třetího odstavce čís. 1 až 3 odp. ř. Že právě všechny tyto předpoklady byly splněny u žalovaného Aloise V., dovozuje žalobce z rozhodnutí nejvyššího soudu ve Sb. n. s. civ. čís. 9445. Toto rozhodnutí, v kterém byla vyslovena zásada, že za určitých předpokladů zákonem vymezených jest přípustný odpor i proti dlužníkovi, bylo opřeno o výklad ustanovení § 11 zrušeného již odpůrčího řádu čís. 337/1914 ř. z., takže jeho odůvodnění nedopadá na tento spor, a žalobce může k němu právem jen potud odkazovati, pokud i ustanovením § 12 nyní platného odpůrčího řádu byl odpor proti dlužníku za stejných předpokladů jako ve zrušeném odpůrčím řádě připuštěn. Podle smlouvy ze dne 4. května 1932 bylo vloženo právo vlastnické pro manželku žalovaného, druhou to žalovanou, Marii V. na polovici nemovitosti náležející žalovanému Aloisů V., a jest již pravoplatně rozhodnuto, že tento převod práva vlastnického se žalovaného na druhou žalovanou jest se strany žalobcovy podle § 2 čís. 3 odp. ř. odporovatelný, ježto nebylo ani tvrzeno, že žalovaná nevěděla a věděti nemusila o úmyslu žalovaného zkrátiti věřitele. Pro žalovaného bylo druhou žalovanou Marii V. zřízeno právo bezplatného a doživotního požívání ke zcizené nemovitosti. Z toho plyne, že žalovaný nabyl od druhé žalované Marie V. na základě jejího odporovatelného práva — jejího práva vlastnického — dalšího práva — totiž práva požívání — a že patří tudíž k osobám, proti kterým lze odporovati podle § 12, třetího odstavce odp. ř., ježto nabyl práva toho bezplatně od své manželky, a o důkaz bezelstnosti, který by mu bylo provésti, se podle zjištěného stavu věci ani nemůže pokusiti, takže byly v jeho osobě splněny předpoklady pasivní legitimace v tomto sporu podle § 12, třetího odstavce odp. ř., třebaže jest dlužníkem pohledávky, o kterou žalobce opírá své právo odpůrčí (§ 9 odp. ř.). Žalobce uplatnil, že není naděje na úplné uspokojení jeho vykonatelné pohledávky ze jmění žalovaného, a žalovaný připustil, že jest nemajetný, čímž bylo prokázáno oprávnění žalobce podle § 9 odp. ř. podati odpůrčí žalobu na žalovaného V., neboť žalovanému náleželo dokázati, že jest zde jmění k uspokojení žalobce postačitelné a pro něho dosažitelné (Sb. n. s. civ. č. 4912). K odůvodnění žalobcova oprávnění k odpůrčí žalobě nebylo třeba dokazovati, že žalobce vedl na žalovaného již exekuci k vydobytí své pohledávky, ježto toho § 9 zákona čís. 64/31 Sb. z. a n. nevyžaduje. Žalovaný nemůže odpírati oprávnění žalobcovu k odpůrčí žalobě ani poukazem k výměnku, který mu byl na nemovitosti jím zcizené zřízen, ježto tím nevyvrací nikterak tvrzení žalobcovo, že po zcizení nemovitosti jest uspokojení jeho vykonatelné pohledávky ohroženo, neboť žalovaný neuplatnil vůbec, že výměnek pro něho na zcizené nemovitosti zřízený může býti předmětem exekuce. Zákaz zcizení a zadlužení, který byl poznamenán na polovici nemovitostí žalovaným jeho manželce postoupené, nevadí, aby odpůrčí žalobě bylo i proti žalovanému vyhověno, ježto v tomto sporu jest se obírati jen oprávněností odpůrčího nároku žalobcova a nikoli otázkou, zda rozsudek o této žalobě vydaný bude lze svého času podle určitého knihovního stavu také vykonati. Posouzení, zda určitý knihovní stav připouští, aby právo žalobci rozsudkem přiznané bylo vykonáno, nutno ponechati proto až rozhodování o výkonu rozsudku.

Citace:

č. 15453. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 894-896.