Čís. 1763.
Smlouvu pachtovní lze sjednati též tak, že se pachtovné určí cenou určitého množství obilí, jakou bude míti v čase splatnosti pachtovného.
(Rozh. ze dne 4. července 1922, Rv II 236/22.)
Pachtovní smlouvou ze dne 18. března 1921 najal žalovaný Tomáš K. mladší od žalobce usedlost s obytnými a hospodářskými budovami a pozemky, připsanými k této usedlosti na šest let a to od 1. dubna 1921, do konce března 1927. Pachtovné na rok záleželo kromě naturálních dávek v takovém peněžním obnosu v československé měně, který se rovná obecné (tržní) hodnotě 61 q 10 kg žita prvotřídní jakosti, a mělo se platiti ve lhůtách měsíčních, a to posledního toho kterého měsíce a v obecné hodnotě toho kterého dne splatnosti. Ježto žalovaný Tomáš K. ml. nezaplatil v penězích umluveného pachtovného ze měsíc červenec — listopad 1921, domáhal se ho propachtovatel na pachtýři a jeho otci jako ručiteli žalobou, jíž procesní soud prvé stolice vyhověl a uvedl mimo jiné v důvodech: Námitce žalovaných, opírající se o ustanovení § 879 čís. 4 obč. zák., že žalobce využil nezkušenosti Tomáše K-a ml. a dal si slíbiti a poskytnouti majetkovou hodnotu, jež jest s jeho plněním v nápadném nepoměru, nutno upříti oprávnění. Vždyť, jak zjištěno, smlouva byla uzavřena na podnět Tomáše K-a ml., který přinesl si téměř úplný náčrtek smlouvy do notářské kanceláře a vtiskl tedy sám konečnému vyhotovení smlouvy obsah a také nedělal dojem nezkušeného, takže lze právem od něho očekávati, že měl, zejména byl-li, uzavíraje smlouvu, téměř 24 let stár, potřebné normální schopnosti usuzovací a že věci věnoval náležitou pozornost, což ostatně zjevno také z té okolnosti, že žalovaní, aby předešli případnému sporu, určili část pachtovného v peněžitém obnosu rovnajícím se obecné tržní ceně určitého množství žita prvotřídní jakosti. Měly-li strany na mysli při stanovení výše pachtovného obecnou tržní cenu žita, tedy cenu žita ve volném obchodu, jest žalovanými tvrzený nepoměr mezi propachtovanou usedlostí a výší pachtovného, zakládá-li se tento jen na dočasné tržní ceně žita, a nikoliv na množství žita, sloužícího za podklad výměry pachtovné, přechodný, s níž strany při uzavírání smlouvy počítati musely, který při tendenci klesání cen obilí bude v budoucnosti zřejmě žalovaným ku prospěchu, kdežto žalobci v neprospěch. Odvolací soud rozsudek potvrdil v podstatě z týchž důvodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Námitky a tudíž i dovolací důvody žalovaných jsou velmi nucené, nepodávají se ze stavu věci, i odkazují se na důvody nižších stolic, k nimž se dokládá vzhledem k důvodům dovolacím toto: Když bylo určeno pachtovné v ceně určitého množství (61 q 10 kg) žita, jakou toto v čas splatnosti pachtovného míti bude, bylo zřejmě úmyslem stran, aby pachtovné přizpůsobeno bylo každoročně ceně zemědělských výrobků a takto svou vnitřní hodnotou bylo pořád stejné, což ovšem jen takovým způsobem docíliti možno bylo. Zda však 61 q 10 kg žita jest přiměřenou cenou pachtovní, to si žalovaní jako rolníci přece museli umět sami nejlépe odhadnout a vypočítat. Oni také ani v dovolání toto množství žita za přílišnou cenu neprohlašují, nýbrž cítí se stíženy jenom tím, že kalkulovali — a žaloba prý s nimi — s cenou 180 Kč za 1 q žita jako nejvyšší možnou cenou obilí, a když se nyní jeví ceny vyšší, rádi by zůstali při těch 180 Kč a brojí jen proti vyšší ceně, nikoli proti množství žita 61 q 10 kg. Nářky jejich jsou tedy nucené, neboť musí si býti vědomi, že se jim nekřivdí, když to zůstává pořád při stejném množství žita, že sice při vyšší ceně jeho žalobce obdrží větší sumu peněz, ale také oni sami mají v stejném poměru větší výtěžek o to, oč ceny polních plodin stoupají. Oni se snaží zvrátiti spravedlivou úpravu smlouvy, která se hleděla přizpůsobiti fluktuaci cen, tak aby pod ní žádná strana netrpěla, ať by se poměry cenové utvářily sestupně nebo vzestupně, na neprospěch žalobce, sami však chtějí výhod, vzestupu zůstati účastni, i není tedy výtka, již dovolání činí žalobci, že požadavkem svým smlouvu činí nemravnou, adresována na pravé místo. Jedná-li se však v podstatě pořád jen o 61 q 10 kg žita a přiměřenost tohoto množství se nepopírá, nemůže býti žádné řeči o vykořistění ve smyslu § 879, čís 4 obč. zák. a jsou všechny důkazy o udanlivém nepoměru vzájemných plnění, kamž spadá i důkaz o zanedbávaném prý stavu pozemků při jich převzetí a důkaz o množství sklizně, nejen nerozhodný, nýbrž přímo bezpředmětný. Nerozhodným je, protože nižší stolice dovodily, že o nějaké nezkušenosti pachtýře nebo teprv v odvolání nadhozené lehkomyslnosti jeho nemůže býti řeči, ale chybí-li tato známka skutkové povahy § 879 čís. 4 obč. zák., pak nepoměr cen netřeba už vyšetřovati, jak správně již odvolací soud podotkl. Důkaz ten je však přímo bezpředmětným, protože je-li měnící se suma pachtovného jen výrazem pořád stejného množství žita a toto množství není nepřiměřené, je již tím logicky vyvráceno tvrzení, že vzájemná plnění jsou v nápadném nepoměru. Žalovaní smlouvu, v níž je i ustanovení, že se vzdávají námitky pro zkrácení nad polovici ceny, podepsali, nemohou tedy zkrácení takové uplatňovati a tvrzení jejich, že ustanovení tomu nerozuměli, dlužno považovati jen za výmluvu, neboť nerozuměli-li, neměli podpisovati, dokud si to nedali vysvětliti. Tím méně mohou nyní žádati, aby o tom připuštěn byl důkaz výslechem stran, t. j. aby si to sami dokázali, neboť chápání a nechápání, tak jako vědění a nevědění, může jako vnitřní stav prokázáno býti jen indiciemi, t. j. zevními skutečnostmi, z nichž se na ně souditi dá, takových ale neuvádějí. Ostatně slova »zkrácení nad polovici pravé ceny« musí býti každému docela jasná i bez všeho poučení. Tím jsou všechny vývody dovolání vyvráceny, nemožno ale ještě nepodotknouti, že prohlašují-li žalovaní smlouvu za nemravnou a nicotnou, dlužno se tázati, proč nežalují sami na její nicotnost, aby nebyli povinni ji dodržeti a vše aby uvedeno bylo v předešlý stav (§ 7 cis. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. zák.). Místo toho uznavše část pachtovného setrvávají v ní, ale rádi by se domohli snížení pachtovného, což neodpovídá obvyklosti poctivého obchodu právního, na kterou § 914 obč. zák. tak veliký důraz klade.