NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15865.

Úprava československé měny.
Byl-li dluh splatný y cizině před účinností zákona č. 25/1934 Sb. z. a n., dlužník však svému závazku včas nedostál a octl se v prodlení, musí nahraditi věřiteli škodu nastalou kursovní diferenci v důsledku devalvace Kč a placení v devalvované měně.
(Rozh. ze dne 27. února 1937, Rv I 266/35.)
Žalující firma (mající sídlo v Německu) se domáhá na žalované firmě (mající sídlo v tuzemsku) náhrady škody (kursovní diference) vzniklé jí tím, že žalovaná nezaplatila dlužnou pohledávku v Kč v době dospělosti (20. listopadu 1933) v Německu, jak byla povinna, nýbrž teprve až za účinnosti zákona č. 25/1934 Sb. z. a n. Nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
V devalvačním zákoně č. 25/1934 Sb. z. a n. bylo ovšem v odst. 3 čl. I stanoveno, že devalvovaná koruna nahrazuje ve všech právních poměrech, které počítají s korunou československou, dřívější měnovou jednotku v poměru 1:1. Nečiní se tam rozdíl mezi platy v tuzemsku a platy do ciziny. Podle této zákonem vyslovené zásady bylo tedy posuzovati také všechny platy konané do ciziny po účinnosti zákona, jež nastala dne 17. února 1934 (čl. V uved. zák.). Tím však není rozřešena otázka náhrady škody. Té otázky se devalvační zákon nedotýká, nýbrž dlužno ji posouditi podle obecných předpisů o náhradě škody, a nezáleží na tom, zda by bylo věc posuzovati podle práva tuzemského nebo cizozemského, protože zásady jsou tu v podstatě stejné. Není pochyby o tom, že by žalobkyně neměla nároku na náhradu škody, kdyby byla splatnost nastala po účinnosti zákona a kdyby žalovaná, zaplativší v den splatnosti, nebyla se octla v prodlení. Jestliže však splatnost nastala před účinností zákona, žalovaná svému závazku včas nedostála a byla v prodlení, musí nahraditi žalobkyni škodu, která jí vznikla z prodlení. Že žalobkyně skutečně byla poškozena tím, že se jí dosud (včas) zaplacení nedostalo, žalovaná strana sama připustila v odvolacím sdělení. Tu škodu zavinila však žalovaná svým prodlením a neprávem se snaží přesunouti ji na žalobkyni, protože se prý nezajistila zlatou doložkou nebo jinakým ustanovením smluvním, k němuž nebyla povinna. Devalvační zákon stanoví jenom, co má býti placeno k splnění závazků v korunách, předpokládaje placení při dospělosti; otázku náhrady škody však ani neřeší, ani nevylučuje nárok na náhradu škody skutečné vzniklé a druhou smluvili stranou zaviněné. Že nezáleží na tom, zda byla žalovaná obohacena, jest na bíledni, protože k náhradě škody je povinna, i kdyby u ní bylo obohacení nenastalo. Správně poukázala žalobkyně na zásady vyslovené v rozhodnutí č. 13572 Sb. n. s., třebas tam šlo o pokles libry, protože také tam byl uznán nárok na náhradu kursovní diference, která nastala opožděným placením a ukázala se hmotnou škodou strany smlouvě věrné, jestliže se neblahé účinky poklesu projevily v místě placení. Právě tak, jako v případě tam řešeném, není ani v souzeném případě rozhodující, že by ke škodě nebylo došlo, kdyby bylo plniště bývalo v tuzemsku, došlo-li ke škodě žalobkynině v místě placení, v cizině.

Citace:

Čís. 15865. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 247-248.