NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12716.

Promlčení nelze namítali, bylo-li jednak uznáním, jednak dohodou o konečném výsledku vyúčtování odčiněno.
Manžel jako správce manželčina majetku nemůže bez zvláštní plné moci ujednati smlouvu o stavbě se závazným účinkem pro manželku.
Manželka jest vedle manžela, jenž stavbu objednal, povinna zaplatiti dodavateli nedoplatek za stavivo a za platy dělníkům na stavbě zaměstnaným, přišly-li jí jako vlastníci domu k dobru (§ 1041 obč. zák.). Nesejde na tom, jakou hodnotu má nyní dům, nýbrž rozhodny jsou skutečné náklady ve stavivu a v platech dělníkům. Manželka nemůže proti dodavateli namítati, že manžel chtěl stavbou jen zaplatili svůj dluh u ní.
(Rozh. ze dne 23. června 1933, Rv I 1871/31.)
Žalovaná Anna B-ová byla vlastnicí pozemku, na němž byl vystavěn dřevěný dům, jenž roku 1928 shořel. K objednávce manžela žalované, spolužalovaného Františka B-a, poskytl žalující architekt stavivo a pracovní síly ke stavbě domu, za což nedostal úplatu. Žalovaný František B. konal v letech 1923—1928 pro žalobce truhlářské práce. Dne 22. prosince 1929 vyúčtoval žalobce s Františkem B-em vzájemné pohledávky, z čehož vzniklo pro žalobce saldo v zažalované výši. Žalobce zažaloval saldo proti Františku B-ovi a Anně B-ové, proti ní proto, že bylo použito v její prospěch staviva a pracovních sil jím dodaných. Žalovaný František B. namítl proti žalobě, že některé pohledávky žalobcovy byly promlčeny. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobní nárok ohledně Anny B-ové opírá se o to, že žalobce dodal materiál a vyplatil mzdy na stavbu jejího domku, tudíž že materiál a hodnota prací připadla ve prospěch žalované. Poněvadž se stavební materiál a hodnota prací staly součástí nemovitosti, nemůže je žalobce požadovati zpět in natura a požaduje tudíž hodnotu, kterou měly v době, kdy jich bylo pro stavbu domku spolužalované Anny B-ové použito. Procesní soud správně odůvodnil žalobní nárok žalobcův proti této žalované poukazem na § 1041 obč. zák. Vzhledem k tomuto právnímu stanovisku nebylo přirozeně třeba zjišťovati, jakou hodnotu mel domek spolužalované po dostavení a zda skutečně tato hodnota odpovídala veškerým vynaloženým nákladům. Kalkulace stavby nebylo zapotřebí, jak níže bude ještě uvedeno. Nesprávná je též výtka, že v rozsudku položen je v podstatné části za základ rozhodnutí předpoklad, který jest v rozporu s procesními spisy. Žalovaní spatřují rozpor ten v tom, že soud prvé stolice dovodil, že František B. jednal se žalobcem jako zákonný zástupce své manželky objednávaje práce pro stavbu jejího domku. Jest i tu upozorniti na to, co již shora bylo uvedeno, totiž že procesní soud vyhověl žalobě proti Anně B-ové z důvodu § 1041 obč. zák. a okolnost, že František B. jednal za svou manželku jako zákonný zástupce, není podstatnou okolností, která by měla vliv na rozhodnutí soudu. Ostatně spolužalovaná Anna B-ová ve sporu netvrdila, že svému manželu odňala správu svého jmění, zejména i stavbu domku, naopak bylo zjištěno, že i sama ve věci stavby svého domku docházela k žalobci a pomáhala svému muži při stavbě domku, a platí tudíž po rozumu § 1238 obč. zák. domněnka, že svěřila svému manželu správu svého jmění. Uvedl-li pak prvý soud, že v souzeném případě vystupoval prvžalovaný František B. jako zákonný zástupce své manželky, pokud šlo o stavbu jejího domku, nechtěl tím nic jiného říci, než že vystupoval jako zákonný správce jejího majetku. Procesní soud bezvadně zjistil, z kteréhožto důvodu i soud odvolací zjištění jím učiněná přijal po rozumu § 498 c. ř. s. za základ pro své přezkoumání a rozhodnutí, obsah jednání mezi žalobcem a prvžalovaným Františkem B-em dne 22. prosince 1929 a správně rozhodl, i řádně odůvodnil, že toho dne při provedeném vyúčtování došlo k dohodě stran, kterou byl určen závazek žalované strany. Soud zjistil, že veškeré položky byly probrány, že byly předloženy buď z té, nebo z oné strany doklady a v případě, kde vznesl prvžalovaný František B. námitky, byly mu předloženy doklady, načež týž nic nenamítal. Soud správně dovodil z toho, že František B. uznal tím saldo vyplynuvší z vyúčtování žalobce. Prvý soud správně také odůvodnil, proč nemá za odůvodněnou námitku žalovaných ohledně promlčení. Žaloba opírá se o vyúčtování provedené mezi žalobcem a prvžalovaným Františkem B-em dne 22. prosince 1929 a žalobcem dne 23. prosince 1929 v opise dle tvrzení jeho žalovaným zaslané. Při tomto vyúčtování, kde probrány byly jednotlivé položky vzájemných pohledávek a závazků stran, bylo stanoveno saldo vyplývající ze spojeni obou stran. Při vyúčtování zrušily se vzájemné pohledávky a závazky obou stran započtením a zejména starší účty žalobcovy, ohledně nichž žalovaní namítají promlčení, byly zaplaceny protipohledávkami Františka B-a. Žalobou tudíž nebyly uplatňovány jednotlivé účty zejména účty starší tří let, které právě zaplacením a účtováním zanikly, nýbrž žaloba opírá se o saldo vyplynuvší ze vzájemného vyúčtování a je tudíž žalováno ze salda jako ze samostatného důvodu žalobního. Jak bylo nahoře již uvedeno, uznal prvžalovaný František B. při vyúčtování dne 22. prosince 1929 zjištěné saldo, čímž nastala novace pohledávky, z níž je také žalováno. Pokud jde o spolužalovanou Annu B-ovou neprávem vytýká žalovaná, že bylo prvým soudem žalobě také ohledně ní vyhověno. Proti spolužalované opírá se žaloba o to, že žalobce dodal materiál na stavbu jejího domku, a že vyplatil na stavbu mzdy v celkové výši 25078 Kč 49 h, z čehož srazil částku 14116 Kč 45 h, která vyplynula k dobru jejího manžela za provedené mu jím práce truhlářské. Šlo tudíž o případ, kde bylo upotřebeno materiálu a hodnoty prací ve prospěch Anny B-ové, jako vlastnice domku. Poněvadž žalobce nemůže, jak to ostatně již řečeno bylo nahoře, žádati dodané předměty a hodnotu provedených prací tak, jak jsou ve skutečnosti, žádá je v hodnotě, kterou měly v době použití. Jde tudíž o případ podle § 1041 obč. zák. Pro právní poměr mezi žalobcem a spolužalovanou Annou B-ovou je nerozhodno, že snad prvžalovaný František B. chtěl zaplatiti prestacemi žalobcovými na protiúčet vzatými své manželce dluh ze zápůjčky 20000 Kč, kterou mu poskytla ku provozování jeho živnosti truhlářské. V případě tom jde o vnitřní poměr žalovaných, který nemá pro spor významu.
Nejvyšši soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Neprávem namítají dovolatelé proti saldu, že byly žalobci počítány k dobru pohledávky z dodávek starších než tříletých a proto prý promlčených (§ 1486 čís. 1 obč. zák.). Co se toho týče, je zjištěno, že žalobce a František B. spolu dne 22. prosince 1929 súčtovali, že žalovaný František B. ony více než tříleté pohledávky žalobcovy uznal a že také nic nenamítal proti konečnému výsledku onoho zúčtování jevícímu se částkou 14116 Kč 45 h k jeho dobru. Na základě těchto zjištění správně dovodil odvolací soud, že promlčení nelze namítati, ježto jednak uznáním jednak dohodou o konečném výsledku vyúčtování bylo promlčení odčiněno. Odvolací soud neposoudil věc, pokud jde o saldo, po právní stránce nesprávně (§ 503 čís. 4 c. ř. s.).
Také nelze dovolatelům přisvědčiti, pokud jde o povinnost Anny B-ové k zaplacení nedoplatku, požadovaného z důvodu žalobcových dodávek staviva na její dům a zaplacení mezd při stavbě onoho domu. Neprávem má Anna B-ová za to, že oním nedoplatkem není povinna, protože se žalobcem o stavbě nejednala, nýbrž jednal jen její muž František B. Pravdu má Anna B-ová jen v tom, že František B. jako její zákonný zástupce (§ 91 obč. zák.) a správce jejího majetku (§ 1238 obč. zák.) nemohl bez zvláštní plné moci (§ 1008 obč. zák.) smlouvu o stavbě se závazným účinkem pro ni se žalobcem ujednati. Právem však nižší soudy uznaly, že nedoplatkem je i ona povinna z důvodu obohacení (§ 1641 obč. zák.). Stavivo, dodané žalobcem, a platy dělníkům na stavbě zaměstnaným byly nutné a přišly Anně B-ové jako vlastnici stavěného domu k dobru, takže je hodnotou staviva a konanými žalobcem platy obohacena. Proto je i ona vedle Františka B-a, který stavbu objednal, nedoplatkem žalobci povinna. Nesejde na tom, jakou hodnotu má nyní dům, nýbrž rozhodny jsou (§ 1041 obč. zák.) skutečné náklady žalobcem ve stavivu a platech dělníkům učiněné, proto hodnotu domu nebylo třeba zjišťovati (§ 503 čís. 2 c. ř. s.); o výši oněch nákladů není sporu. Pokud Anna B-ová poukazovala a poukazuje, co se týče nedoplatku, na to, že František B. prý jí chtěl stavbou zaplatiti svůj dluh u ní, případně v tom směru uvedl odvolací soud, že tuto okolnost proti žalobci nelze namítati, protože jde v projednávaném případě jen o poměr mezi ní, Annou B-ovou, a jejím manželem Františkem B-em, který se žalobce netýká.

Citace:

Čís. 12716. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 15-17.