Čís. 13165.

Nejde o rozepři zahájenou, čelí-li každý z obou oposičních sporů proti jiné exekuci, třebaže je tu totožnost stran a vymáhané pohledávky a třebaže žalobce žádá v obou žalobách i, by bylo právem uznáno, že vymáhaný nárok byl zrušen započtením vzájemných pohledávek.
(Rozh. ze dne 11. ledna 1934, R I 1283/33.)
Proti žalobě C 444/33 o nepřípustnost exekuce E 1771/33 podle § 35 ex. ř. vznesli žalovaní vymáhající věřitelé vzhledem k žalobě C 443/33 námitku zahájené rozepře. Soud prvé stolice vyhověl této námitce a odmítl žalobu. Důvody: Strana žalovaná navrhla odmítnutí žaloby z důvodu rozepře zahájené pod č. j. C 443/33 u tohoto soudu, ježto jde o týž žalobní nárok. Soud zabývaje se touto námitkou, zjistil, že pod č. j. G 443/33 podala žalující strana žalobu podle § 35 ex. ř., opírajíc se o stejné skutkové okolnosti pokud se týče zániku téhož exekučního nároku a navrhla rozsudek na vyhovění námitkám pokud se týče zániku nároku a vyslovení nepřípustnosti exekuce pod č. j. E 1781/33 vedené. Obě žaloby podány na soud téhož dne. Oběma žalobami domáhá se strana žalující tudíž rozsudku, že se jejím námitkám, pokud se týče zániku exekučního nároku započtením vzájemné pohledávky vyhovuje, a rozdílné jsou jen ve výroku o nepřípustnosti dvou exekucí z téhož exekučního titulu vedených. Již z nadpisu a obsahu § 35 ex. ř. jest vidno, že tu jde v prvé řadě o námitky proti nároku, který má býti prohlášen za zaniklý, a v tomto směru mají obě žaloby obsah totožný a pokud se týče dalšího návrhu na prohlášení exekuce, proti níž žaloba brojí, za nepřípustnou, jest tento další nárok jen důsledkem prvého výroku o zániku exekučního nároku, který sám sebou z něho vyplývá a netvoří nezbytnou jeho součást. Ostatně určité znění žalobního návrhu není předepsáno v tomto směru a rozsudek výrokem o zániku práva působí proti všem exekucím i na příště z exekučního titulu vedených a tyto jako nepřípustné budou zrušeny, a nikoliv jen pokud se týče exekuce, proti níž se v souzeném případě brojí. Směřují-li obě žaloby podle § 35 ex. ř. proti témuž exekučnímu titulu, jde o zahájení sporu podle § 233 c. ř. s. a odmítl proto soud další žalobu z toho důvodu. Bude-li žalobě pod č. j. C 443/33 vyhověno, bude právní účinnost tohoto rozsudku platiti i pro exekuci E 1781/33 z tohoto titulu vedené a žalobce mohl navrhnouti v tomto případě odklad exekuce podle § 40 prvý odstavec ex. ř. a podle výsledku tohoto sporu navrhnouti pak po případě další zrušení těchto exekucí. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Spor o nepřípustnost exekuce E 1771/33 není totožný se sporem o nepřípustnost exekuce E 1781/33. Jestliže se obě exekuce vedou podle téhož exekučního titulu a v obou sporech se uplatňuje zánik téhož nároku exekucemi těmi vymáhaného, mohlo by to odůvodniti přerušení jednoho z obou sporů podle § 191, ale nemůže to odůvodniti námitky rozepře zahájené.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Obě žaloby C 444/33 a C 443/33 jsou žalobami podle § 35 ex. ř. a žalobce se v nich domáhá soudního výroku, že nárok, pro který byla exekuce povolena, byl uspokojen a že proto exekuce vedené proti němu jednak pod E 1771/33 zabavením a uschováním svršků, jednak pod E 1781/33 vnuceným zřízením práva zástavního na nemovitostech povinného se prohlašují za nepřípustné. Konečným cílem žalob podle § 35 ex. ř. jest, by se dlužník ochránil před následky určité proti němu vedené exekuce, o níž jest v žalobě dolíčiti, že jest nepřípustná. (Viz plen. rozhodnutí čís. 9048 sb. n. s.) Hlavním návrhem v obou žalobách C 444/ 33 a C 443/33 tedy jest, by určité exekuce (E 1771/33 a E 1781/33) byly prohlášeny za nepřípustné, a zánik exekučního nároku jest jen jeho odůvodněním. Ježto každý ze sporů C 444/33 a C 443/33 čelí proti jiné exekuci, nejsou to spory totožné, třeba že je tu totožnost stran a třeba že žalobce žádá v obou žalobách též, aby bylo právem uznáno, že vymáhaný nárok byl zrušen započtením vzájemných pohledávek, ježto se od sebe podstatně liší hlavním návrhem, která určitá exekuce, vedená žalovanými proti žalobci, má býti prohlášena soudním výrokem za nepřípustnou. Schází tu tedy totožnost sporného předmětu.

Citace:

č. 13165. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 35-36.