NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Č. 12026.

Řízení správní. — Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: I. Vydá-li okr. úřad jedno společné rozhodnutí o odvoláních strany do několika platebních výměrů okr. nemoc. pojišťovny, je rozhodnutí to podle čl. 8 odst. 3 organ. zák. konečné, zní-li každý jednotlivý platební výměr na částku menší 200 Kč, třebas souhrn částku tu převyšuje a třebas má rozhodnutí okr. úřadu obsah jen procesní. — II. Za odvolání nelze pokládati podání strany, v němž není obsažen projev vůle podavatele, aby věc byla rozhodnuta vyšší instancí.
(Nález ze dne 13. září 1935 č. 10268/33.)
Prejudikatura: ad 1.: Boh. A 9323/31, 10284/33; .ad II.: Boh. A 707/21, 3058/24.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v L. proti zemskému úřadu v Bratislavě o sociální pojištění.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje z části pro nezákonnost, z části pro vadnost řízení.
Důvody: Okr. nemocenská pojišťovna v Levicích předepsala Ondřeji P. z V. pojistné nemocenské, invalidní a starobní, a to platebním výměrem ze 17. prosince 1930 částkou 2304 Kč 25 h, platebním výměrem ze 17. ledna 1931 částkou 25 Kč 30 h a platebním výměrem ze 17. února 1931 částkou 25 Kč 30 h.
Okr. úřad v Levicích výměrem ze 4. června 1931 odmítl odvolání Ondřeje P. pro opožděnost, poněvadž výměry ty byly odvolateli doručeny dne 2. ledna 1931, 27. ledna 1931 a 4. března 1931, odvolání však bylo podáno po uplynutí zákonné 15denní lhůty dne 15. května 1931.
Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím k odvolání Ondřeje P. zrušil výměr okr. úřadu a uložit mu, aby na základě podání, učiněných odvolatelem, věc projednat a vynesl rozhodnutí ve věci samé. V důvodech se praví: »Okr. úřad vzal za základ svého rozhodnutí stížnost podanou u okr. nemoc, pojišťovny dne 15. května 1931, ačkoliv st-l proti napadeným cit. platebním výměrům učinil na příslušnou nemocenskou pojišťovnu podání dne 9. ledna, 30. ledna, 5. února, 27. února a 6. března 1931, které obsahově popírají platební povinnost uloženou v platebních výměrech shora citovaných. Okr. úřad řídil se při tom mylným výkladem okr. nemoc. pojišťovny, která zmíněná podání považovala za návrhy na vyrovnání, v mezích vlastní adm. pravomoci vybavitelné. Zákon o sociálním pojištění neustanovuje, že by podání (stížnosti podle § 239 zák. č. 221/24) měla býti už po formální stránce správně označena, a tak není tento nedostatek závadou podání do té míry, že by příslušný úřad nemohl o věci v meritu rozhodnouti při správném uvážení námitek do podstaty věci. Okr. nemoc. pojišťovna ani domnělý návrh na vyrovnání nevyřídila ani nepostoupila včas podané podání do výměrů okr. nemoc. pojišťovny okr. úřadu v Levicích ku projednávání, ač měla tak učiniti. Poněvadž stížnost proti výměru okr. nemoc. pojišťovny v Levicích ze 17. prosince 1930, doručenému st-li dne 2. ledna 1931, byla podána u příslušné nemocenské pojišťovny dne 9. ledna 1931, proti výměru z 31. prosince 1930, st-lem převzatému dne 27. ledna 1931, byla podána dne 30. ledna 1931 a proti výměru z 31. ledna 1931, st-lem převzatému dne 4. března 1931, byla u téže pojišťovny podána dne 6. března 1931, byly, jak se z uvedeného podává, jednotlivé stížnosti podány včas u příslušné nemoc. pojišťovny a proto okr. úřad má podle § 239 poj. zák. o nich věcně rozhodnouti.«
Na toto rozhodnutí si stěžuje okr. nemoc. pojišťovna v Levicích. Maje rozhodovati o stížnosti, musil si nss předem vyřešiti otázku, zda žal. úřad byl příslušný, aby v této věci rozhodoval. Po této stránce uvážil:
Nss dovodil již v nál. Boh. A 9323/31, že ustanovením čl. 8 odst. 3 organisačního zák. č. 125/1927 Sb. byl zrušen předpis § 239 zák. o soc. pojištění č. 221/1924 Sb., pokud byl jím připuštěn opravný prostředek proti rozhodnutí okr. úřadu bez ohledu na výši peněžitého plnění, vysloviv právní názor, že o opravném prostředku proti platebnímu výměru nemocenské pojišťovny, předepisujícímu pojistné nepřesahující 200 Kč, rozhoduje v době účinnosti zák. č. 125/1927 Sb. okr. úřad s platností konečnou.
Přítomný spor vzešel tím, že stěžující si pojišťovna vydala proti Ondřeji P. tři platební výměry, z nich první zněl na částku 2304,25 Kč, další dva na stejné částky po 25,30 Kč, proti nimž podal Ondřej P. odvolání, které okr. úřad vyřídil tím, že je odmítl jako opožděné. Úhrn částek, předepsaných Ondřeji P., přesahuje sice 200 Kč a okr. i zem. úřad vydaly jednotná rozhodnutí, leč tím se nemohlo nic změniti na skutečnosti, že podnětem sporu byly 3 platební výměry, z nichž — až na prvý — každý zněl na částku 200 Kč nepřesahující. Ze sporů odvoláním z těchto výměrů zahájených nemohl se státi jeden spor, jehož předmětem by bylo plnění 200 Kč přesahující tím, že okr. úřad z důvodu procesní ekonomie vydal o všech třech výměrech jediné rozhodnutí. Sluší proto rozhodnutí pojímati jako rozhodnutí vydané nikoli v jediném sporu, jehož předmětem je plnění 200 Kč přesahující, nýbrž nejinak, než kdyby byl okr. úřad ve věci každého platebního výměru vydal rozhodnutí samostatné (sr. Boh. A 10284/33). Ale pak bylo jeho rozhodnutí, pokud jde o zmíněné dva platební výměry, znějící na 25,30 Kč, ve smyslu cit. čl. 8 odst. 3 org. zák. konečné, byť i nerozhodlo spory věcně, nýbrž jen procesně, ježto cit. ustanovení v tom směru nerozeznává.
Nedostávalo se proto zem. úřadu příslušnosti, aby o odvolání proti této části výměru okr. úřadu rozhodoval, a učinil-li tak přece, místo aby odvolání proti této části výměru I. stolice odmítl jako nepřípustné a učinil z moci úřední opatření, aby se Ondřeji P. dostalo správného poučení o opravných prostředcích, osobil si kompetenci, která mu ne- příslušela. Bylo proto nař. rozhodnutí v této části zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Mohl tedy nss nař. rozhodnutí přezkoumati v mezích stížnosti jen, pokud se týká platebního výměru okr. nemoc. pojišťovny v Levicích ze 17. prosince 1930, znějícího na částku 2304 Kč 25 h.
Stížnost proti této části nař. rozhodnutí namítá, že žal. úřad neprávem hodnotil za odvolání dopis Ondřeje P. z 8. ledna 1931, v němž nepraví, že si stěžuje do předpisu pojistného a nežádá v něm o postoupení k příslušnému úřadu správnímu za účelem rozhodnutí, ale výslovně žádá v něm o »pokonavku« s nemocenskou pojišťovnou. Podle názoru stížnosti musilo by z podání býti alespoň patrno, že strana žádá posouzení své záležitosti příslušným politickým úřadem. Stížnosti nelze upříti oprávněnost.
Podle svého pojmu jest opravný prostředek projevem, jímž se strana domáhá odpomoci vyšší stolice správní proti aktu stolice nižší. Minimálním požadavkem z toho plynoucím jest: 1. projev věcné nespokojenosti s obsahem aktu, věcného nesouhlasu se skutkovou podstatou nebo její subsumpcí, 2. projev, z něhož se dá souditi na vůli strany, aby o věci rozhodla stolice vyšší (sr. Boh. A 707/21, 3058/24 a j.).
Žal. úřad uznal za opravný prostředek připiš P.-ův, došlý na stěžující si pojišťovnu dne 9. ledna 1931, uložený in orig. u správních spisů, jehož znění jest v podstatě toto: »Podpísaný Ondrej P., rolník z V., dávam Vám na vedomie, že požiadavke priloženej vyhovieť nemôžem a aj nevyhoviem, poneváč je mylná. Co dôvod uvádzam (následuje podrobné vylíčení, proč pisatel má za to, že ničeho na pojistném nedluhuje a končí) Úfajúc, že uvedené uznáte a my sa po dobrom pokonáme úctive sa znamenám.«
Z tohoto podání byl sice zřejmý platební výměr stěžující si pojišťovny, proti němuž se obrací pisatel, a je v něm uveden také projev věcné nespokojenosti s obsahem platebního výměru. Není v něm však obsažen projev, z něhož by se dalo usuzovati na vůli strany, aby platební výměr, o nějž jde, byl přezkoušen stolicí vyšší. Naopak ze závěru připíšu jest nade vši pochybnost zřejmo, že pisatel se obrací jedině na pojišťovnu a že účelem přípisu není nic více, nežli vyrovnati se po dobrém s pojišťovnou. V přípise uvedeném není nic, z čeho by se dalo souditi na vůli pisatelovu, aby platební výměr byl přezkoumán úřadem správními, příslušným podle daného právního poučení k rozhodování o stížnosti proti platebnímu výměru. Neměl tedy v něm žal. úřad podkladu pro závěr, že přípis ten je odvoláním z platebního výměru.
Muselo proto nař. rozhodnutí v této části býti zrušeno podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 12026. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 205-208.