NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4778.

Postoupen-li dovolaným soudem spor soudu příslušnému (§ 261, odstavec šestý c. ř. s.), stačí, že důvod, zakládající příslušnost tohoto soudu, byl tu v době, kdy žaloba byla vznesena u soudu, prohlásivšího se nepříslušným, třebas po té odpadl. Skutečnosti, opodstatňující příslušnost soudu, jemuž byl spor původně dovolaným soudem postoupen, netřeba uvésti již v žalobě. Stačí, byly-li uvedeny zároveň s označením soudu, jemuž měl býti po vznesené námitce nepříslušnosti spor postoupen.
(Rozh. ze dne 5. března 1925, R I 173/25.)
Zemský soud v Brně usnesením ze dne 8. května 1924 vyhověl námitce místní a věcné nepříslušnosti а k návrhu žalující banky odstoupil spisy po rozumu ustanovení §u 261 c. ř. s. zemskému soudu civilnímu v Praze k příslušnému jednání, odůvodniv svůj výrok tím, že žalovaný nemá v obvodu dovolávaného soudu žádného majetku, a jmění, které má, totiž 41 Kč 80 h u poštovní spořitelny v Praze, jest v obvodu zemského civilního soudu v Praze (§ 99 j. n.). Při prvém ústním líčení vznesl žalovaný u zemského soudu civilního v Praze námitku místní nepříslušnosti, odůvodniv ji tím, že v žalobě nebyly uvedeny skutečnosti ohledně příslušnosti, které by odůvodňovaly příslušnost tohoto soudu, že teprve při ústním jednání dne 5. února 1924 tvrdila žalobkyně před zemským soudem v Brně, že žalovaný měl v době podání žaloby v Brně u šekového úřadu v Praze pohledávku, že však v době, kdy žalobkyně ono tvrzení přednesla, neměl žalovaný v Praze již žádné pohledávky, poněvadž jeho účet byl u šekového úřadu zrušen. Soud prvé stolice vyhověl námitce místní nepříslušnosti z toho důvodu, že, když je zjištěno, že v čase dojití žaloby k zemskému soudu civilnímu v Praze, t. j. dne 27. června 1924, žalovaný již v jeho obvodu majetku neměl, ježto jeho účet u šekového úřadu v Praze dne 21. března 1924 byl zrušen, jest námitka místní nepříslušnosti odůvodněnou. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Názoru prvého soudu sdíleti nelze. Žalobkyně opírala příslušnost zemského soudu v Brně proti žalovanému o to, že má v Brně nájemní pohledávku ve výši 560 pol. marek. Když pak žalovaný vznesl při prvém roku námitku místní nepříslušnosti, popřev údaje žaloby, odůvodnila žalobkyně místní příslušnost zemského soudu v Brně při ústním jednání dne 5. února 1924 dále tím, že žalovaný má u poštovního šekového úřadu v Praze pohledávku 41 Kč 48 h, která po právu tu byla již v době podání žaloby. Tato okolnost byla také zjištěna a zjištěno také, že pohledávka tato pozůstávala ještě v době onoho přednesu žalobkyně, ježto účet ten zrušen byl 21. března 1924. Dle ustanovení šestého odstavce §u 261 c. ř. s. postoupením spisů soudu příslušnému neruší se zahájení sporu. Zahájení sporu nastává dle §u 232 c. ř. s. doručením žaloby žalovanému. Dle ustanovení §u 29 j. n. soud v právních záležitostech, které byly u něho zahájeny, zůstává příslušným až do jejich ukončení, byť se i okolnosti, které při zavedení řízení rozhodnými byly pro určení příslušnosti, za řízení změnily. Z toho následuje, že pro řešení otázky, zda soud, jemuž spisy dle §u 261 c. ř. s. byly postoupeny, je příslušným, rozhodna je doba, kdy spor byl zahájen, totiž doručení žaloby a nikoliv doba, kdy spisy (žaloba) došly soudu. Ježto jest zjištěno, že žalovaný v době podání žaloby u zemského soudu v Brně měl majetek v obvodu zemského soudu v Praze, zůstává tento soud místně příslušným, třebaže později žalovaný majetku toho pozbyl. Nepadá na váhu, že žalobkyně hned v žalobě místní příslušnost tohoto soudu onou okolností neodůvodňovala, poněvadž nemohla věděti, jaké stanovisko zaujme žalovaný k žalobním tvrzením a zda a z jakého důvodu vznese námitku místní nepříslušnosti. Stačí, když okolnosti, opodstatňující příslušnost soudu tu byly v čase podání žaloby. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení odpovídá §u 261 c. ř. s. odstavec šestý, připojenému nařízením ze dne 1. června 1914, čís. 118 ř. zák. Podle tohoto předpisu může soud žalobu postoupiti soudu žalobcem uvedenému, aniž se tím ruší zahájení sporu, není tudíž nucen vyhověti námitce nepříslušnosti soudu a žalobu odmítnouti, a je proto v tomto případě pohlížeti na věc tak, jakoby žaloba byla hned z počátku podána u příslušného soudu, a věc byla řádně zahájena u tohoto soudu (§ 29 j. n.). Účelem zákonodárcovým bylo předejiti novému podání žaloby, by mohlo o žalobě, původně podané u nepříslušného soudu, býti nadále jednáno u příslušného soudu, jemuž byla věc prostě postoupena. Postačí proto, že v době, kdy spor byl zahájen u zemského civilního soudu v Brně, byla tu skutečnost odůvodňující příslušnost zemského civilního soudu v Praze, a nestačí proto k oprávněnosti námitky místní nepříslušnosti soudu, že skutečnost ta pominula později, v tomto případě nejen po doručení žaloby, nýbrž i po ústním jednání ze dne 5. února 1924, kdy žalobkyně dovolala se příslušnosti pražského soudu. Nezáleží na tom, že žalobkyně neuvedla skutečnosti té již v žalobě, nýbrž teprve při jednání dne 5. února 1924, kdy žalovaný namítl místní nepříslušnost brněnského soudu, neboť nutnost toho nevyplývá z §u 261 poslední odstavec c. ř. s., podle něhož postačí, by žalobce teprve po námitce nepříslušnosti uvedl soud, jemuž má býti žaloba postoupena. Postačí proto také, když teprve nyní uvede skutečnost, odůvodňující příslušnost dalšího soudu, by procesní soud mohl podle další věty posouditi, zdali tento druhý soud není zřejmě nepříslušným. Žalobce jest již za těchto okolností v nevýhodě tím, že spor protáhne se postoupením žaloby a že po případě nese náklady jednání před nepříslušným soudem, není však důvodu stížiti jeho postavení ještě tím, by žalovanému dána byla po případě možnost zmařiti změnou skutečností důvod příslušnosti, ještě než spisy došly druhého soudu.

Citace:

č. 4778. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 482-484.