Čís. 2114.

Schovatel, jemuž lze vytknouti zanedbání povinné péče, ručí za škodu, způsobenou odcizením uschované věci, třebas ukladatel byl v prodlení s jejím vyzdvihnutím.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1922, Rv I 731/22.)
Žalobkyně schovala si u žalované ranec, slíbivši, že si ještě týž den proň přijde. Neučinila však tak, načež příštího dne byl žalované ranec neznámým pachatelem odcizen. Žalobní nárok o náhradu škody uznal procesní soud prvé stolice z polovice po právu, shledav v tom, že si žalobkyně ranec týž den nevyzvedla, její spoluzavinění ve smyslu § 1304 obč. zák. Odvolací soud vyhověl žalobě zcela. Důvody: Pro právní posouzení tohoto případu přicházejí v úvahu zásady §§ 961 a 964 obč. zák. Tím, že si žalobkyně nepřišla ještě týž den k žalované pro uschované věci, jak byla slíbila, nebyla žalovaná sproštěna povinnosti, pečovati o další bezpečné jich uložení, a tím zabrániti jejich odcizení, v němž nelze spatřovati pouhou náhodu, za niž by žalovaná nebyla zodpovědná, jak se odvolání žalované snaží dolíčiti, odvolávajíc se na ustanovení § 964 obč. zák. Tím méně je odůvodněno odvolání žalované pokud se snaží veškeru zodpovědnost za odcizené věci převaliti na žalobkyni, zejména tvrzením, že byla žalovaná slibem žalující, dle něhož si tato měla ještě týž den pro věci přijíti, uvedena v omyl. Z toho je patrno, že žalobkyně, nevyzdvihnuvši uschované věci od žalované v umluvenou dobu, nezavinila jejich ztrátu krádeží, a proto nelze souhlasiti se stanoviskem soudu prvé stolice, že byla škoda způsobena i její vinou, takže tu není podkladu pro použití § 1304 obč. zák., nýbrž dlužno dle § 1295 obč. zák. uložiti žalované straně náhradu celé škody, způsobené straně žalující.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Rozřešení sporu záleží na zodpovědění otázky, zda žalovaná byla povinna, svěřené jí věci pečlivě déle opatrovati, i když žalobkyně si jich v určený čas nevyzvedla, a dále, zda ručila i za škodu, způsobenou krádeží. V těchto směrech dlužno uvésti toto: Žalovaná, převzavši věci v uschování, byla dle § 961 obč. zákona povinna je bedlivě opatrovati, a vrátiti je po projití času, ke schování určeného, ve stavu, v jakém jí byly odevzdány. Pakli-li si žalobkyně věcí v ustanovený čas nevyzvedla, mohla žalovaná, chtěla-li se zbaviti povinnosti ze schovací smlouvy, uschované věci odevzdati do soudního uschování (§ 1425 obč. zák.). Když tak neučinila, byla i nadále povinna, věci bedlivě opatrovati, dokud si jich žalovaná nevyzvedla. Prodlení věřitelovo má pravidelně ten účinek, že nebezpečí nahodilé zkázy nebo zhoršení věci přechází na něho (§ 1419 obč. zák.). Při smlouvě schovací však uschovatel za nahodilou zkázu a ztrátu věci, v uschování dané, neručí, leč toliko při zanedbání povinné péče (§ 964 obč. zák.). Schovatel neručí tedy ani za škodu, způsobenou odcizením věci (třetí osobou), leč, že by byl zanedbal povinnost, věc bezpečně uschovati, že by ji uschoval nedbale. Z toho plyne, že nevyzvednutí balíku nemělo v zápětí pro žalobkyni právní újmy, žalovaná byla nicméně povinna i nadále balík pečlivě opatrovati a proto správně posoudil věc soud odvolací, když z tohoto důvodu neuznal na spoluvinu žalované na škodě, odcizením věcí způsobené ve smyslu § 1304 obč. zák. Jinou jest však otázka, zda žalovaná ručí za škodu, krádeží balíku způsobenou, zda jí totiž lze přičítati vinu na škodě té potud, že snad krádež usnadnila nedbalým uschováním věci (§ 964 obč. zák.). V tom směru je nesporno, že balík byl uschován žalovanou za nepřítomnosti a mlčky projeveného souhlasu žalobkyně v předsíni domu žalované, na skříni tam postavené. Jest důležito zjistiti, zda žalovaná nechala, když byla v čas krádeže mimo dům, dvéře předsíně, v níž ranec byl uschován, otevřeny, či zda je na klíč uzamkla a klíč uschovala, by do síně nikdo cizí přijíti nemohl. Dle trestního udání uzamkla žalovaná v den krádeže rance po odchodu neznámé ženštiny, jež si pro ranec ten přišla, dvéře předsíně, nechala však klíč trčeti ve dveřích a odešla do protějšího domu k tchýni. V tom směru neučinil však ani soud odvolací, ani soud procesní žádného zjištění, takže se jeví řízení, následkem odchylného právního nazírání na věc nejvyšším soudem vůči názoru soudu odvolacího — který nepovažuje odcizení věci třetí osobou za nahodilou škodu a činí zaň schovatelku bezpodmínečně odpovědnou — býti neúplným, což má v zápětí, že nelze dokonale probrati a důkladně posouditi sporný případ (§ 496 čís. 3 c. ř. s.).

Citace:

č. 2114. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1226-1228.