Čís. 14675.


K výkladu zákona čís. 145/34 Sb. z. a n. o pojistné smlouvě.
Předpisy §§ 79 až 83 zák. čís. 145/34 Sb. z. a n. platí i pro pojistné poměry, trvající v den účinnosti zákona čís. 145/34 Sb. z. a n. (20. ledna 1934.)
Pojistný poměr jest pokládati za ukončený složením pojistné náhrady u příslušného soudu podle § 79 odst. 4 zák. čís. 145/34 Sb. z. a n.
V rozvrhu požární náhrady požívají podle obdoby § 265 čís. 1 zák. čís. 76/27 Sb. z. a n. přednostního pořadí dvouleté daně počítajíc nazpět ode dne složení náhrady.
Do souhlasných usnesení o rozvrhu pojistné požární náhrady je dovolací rekurs přípustný.

(Rozh. ze dne 7. listopadu 1935, R I 1156/35.)
Prvý soud rozděluje požární náhradu 17000 Kč přikázal z ní spořitelně města V. na její pohledávku 5449 Kč 14 h; k odporu spořitelny města V., nepřikázal čsl. státu na přihlášenou daňovou pohledávku nic. Rekursní soud nevyhověl rekursu čsl. státu. Důvody: Předmětem rozvrhu jest požární náhrada 17000 Kč složená k soudu, ze které připadá na nemovitosti 5449 Kč 14 h a na svršky 11550 Kč 86 h. Částka 5449 Kč 14 h připadající na nemovitosti byla přikázána Spořitelně města V., pro kterou byla vinkulována a nemůže proto na ni finanční prokuratura uplatňovati přednostní právo zástavní pro nedoplatky daní pozemkové, domovní a činžovní. Právem tedy první soud vyhověl odporu proti přikázání daňové pohledávky stěžovatelovy a k ní při rozvrhu nepřihlížel.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu potud, že přikázal čsl. státu podle výkazu nedoplatků, vydaného berním úřadem ve V. k hotovému zaplacení částku 188 Kč 10 h v přednostním pořadí.
Důvody:
Předeslati jest, že dovolací rekurs zasahuje toliko poměrný díl 5440 Kč 14 h ze složené náhrady, pokud totiž připadá na nemovitost. V rekursu nadhozenou otázku přípustnosti dovolacího rekursu proti souhlasným usnesením nižších soudů jest zodpověděti kladně vzhledem k ustanovením zákona ze dne 3. července 1934 čís. 145 sb. z. a n. o pojistné smlouvě. Podle § 162/1/d) platí jeho ustanovení §§ 79 až 83 i pro pojistné poměry, které tu byly v den účinnosti tohoto zákona, t. j. dne 20. ledna 1935. V té době tu byl ještě pojistný poměr, o který jde, neboť jest jej pokládati za ukončený teprve složením pojistné náhrady v dohodnuté částce u příslušného soudu (§ 79 (4) uved. zák.), což provedeno na poukaz okresního soudu ze dne 11. března 1935 č. j. Nc I 52/35—15 převedením dotyčného peníze z tamní úschovy k okresnímu soudu ve V. dne 30. března 1935. Jest se tudíž říditi uvedenými předpisy tohoto zákona, podle jehož § 79 č. 5 rozvrhne soud složenou pojistitelem náhradu, užívaje přiměřeně ustanovení exekučního práva o rozvrhu nejvyššího podání při nucené dražbě nemovitostí. To zahrnuje i ustanovení § 239 posl. odst. ex. ř., dle něhož proti rozhodnutí o rekursech týkajících se rozvrhového usnesení, přípustný je další rekurs, byť soud druhé stolice potvrdil usnesení prvního soudce v odpor vzaté. Ve věci samé jest dovolací rekurs jen částečně opodstatněn. Z předpisu § 79 čís. 5 zákona čís. 145/34 sb. n. s. a § 216 čís. 2 ex. ř. plyne, že jest ze složené náhrady zapraviti přihlášené daně v přednostním pořadí, kteréžto pořadí podle § 265 čís. 1 zákona o přímých daních ze dne 15. června 1927 čís. 76 sb. z. a n. požívají v tomto případě dvouleté daně, počítajíc nazpět od složení náhrady, které se dle předchozího stalo dne 30. března 1935. Na tříleté daně podle § 265 čís. 3 uved. zákona nelze tu přednostní právo rozšiřovati, ježto knihovní zajištění z 2. dubna 1935 se stalo až po dvou letech od splatnosti, t. j. ode dne 1. ledna 1932. Z dřívějších knihovních zápisů pak nelze určiti částku knihovně zajištěných daní, jež by spadala v poslední tříletí. Zbývá tudíž jen přihlášená domovní daň za léta 1933 a 1934 po 94 Kč 05 h, úhrnem 188 Kč 10 h, jež mohla býti přikázána z částky náhrady, připadající na shořelý dům. Odpor spořitelny města V. proti přikázání této částky, není opodstatněn. Uzávěra (t. zv. vinkulace) požární náhrady pák nebrání přikázání částky náhrady, připadající na nemovitost, ježto má podle § 16, druhý odstavec všeobecných pojišťovacích podmínek účinek, že pojišťovací ústav nesmí bez svolení knihovního věřitele Spořitelny města V. přijmouti výpověď z pojištění nebol snížení pojistné hodnoty, ani dlužníku náhrady vyplatiti. Poněvadž pak nebylo použito ustanovení § 35 všeob. pojišť. podmínek, dle něhož jsou náhrady škod zásadně určeny ke znovuzřízení vyhořelé pojištěné budovy, nýbrž náhrada za účelem rozdělení mezi oprávněné osoby byla složena k soudu, rozvržena byla důvodně podle § 79 odst. 2 až 5 a § 81 poslední věty. zákona čís. 145/34 sb. z. a n. Bylo proto z přihlášených berním úřadem ve V. daňových nedoplatků ve výší 714 Kč 55 h přikázati v přednostním pořadí částku 188 Kč 10 h, o kterou se snižuje peníz, přikázaný v rozvrhovém usnesení na pohledávku první knihovní věřitelky.
Citace:
č. 5460. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 533-536.