NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Č. 8985.

Dávky za úřední úkony: Dávka může býti z úředního úkonu předepsána bez ohledu na to, podléhá-li úkon ten státnímu poplatku kolkovému čili nic.
(Nález ze dne 13. ledna 1931 č. 204).
Věc: Město Český Těšín proti ministerstvu železnic (vrch. min. komisař Dr. Kar. Tyl) o dávku za úřední výkon.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Město Č. hodlalo v roce 1927 vystavěti obytný dům na parcele čís. ...., ležící v požárním obvodu Košicko-Bohumínské dráhy. Dne 23. července 1927 konáno bylo komisionální jednání, jehož se účastnil zástupce ředitelství státních drah v Olomouci, jenž po jednání prohlásil, že jménem uvedeného ředitelství jako úřadu dohlédacího nečiní proti stavbě námitek, bude-li vyhověno podmínkám, jež jsou v zápisnici blíže specifikovány.
Výměrem z 28. prosince 1927 předepsalo ředitelství státních drah v Olomouci stěžujícímu sí městu podle zák. č. 53/25 ve znění zák. č. 253/26 o dávkách za úřední úkony ve věcech správních, a pol. 1 e) sazby M vl. nař. č. 254/26 dávku 100 Kč za souhlas, udělený dne 23. července 1927 k stavbě zmíněného domu.
Odvolání stěžujícího si města z tohoto výměru zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím. —
Stížnost uplatňuje, že dávka za úřední úkon byla stěžujícímu si městu předepsána neprávem, poněvadž vl. nař. č. 254/26 připouští vybírání dávky za úřední úkon jen vedle státních kolkových poplatků, a úřední úkon výsostné pravomoci byl vykonán starostou města, nijak státní správou železniční. O stížnosti uvážil nss: 6. nař. z 22. prosince 1926 č. 254 Sb. stanoví v čl. 1, že státní úřady mohou, pokud vykonávají výsostnou pravomoc, vybírati vedle státních kolkových poplatků zvláštní dávky za úřední úkony ve věcech správních, staly-li se podstatně v zájmu soukromém atd.
Ustanovení toto je pouhou transkripcí předpisu 1. odst. § 1 zák. z 8. dubna 1925 č. 53 Sb., k jehož provedení bylo zmíněné vl. nař. vydáno a jenž praví, že za úřední úkony ve věcech správních, pokud se staly podstatně v zájmu soukromém mohou vybírati státní úřady a podniky, pokud vykonávají výsostnou pravomoc, vedle státních kolkových poplatků zvláštní dávku.
Z tohoto ustanovení nikterak neplyne, že právo předepisovati zvláštní dávku (za úřední úkon) jest dáno státnímu úřadu za ostatních v cit. předpisu uvedených předpokladů jen tenkráte, jestliže úkon ten podléhá již podle jinakých předpisů státnímu kolkovému poplatku, takže by dávka za úřední úkon nemohla býti předepsána tenkráte, kdyby úkon ten nepodléhal státnímu kolkovému poplatku, nýbrž jediným jeho smyslem může býti, že předpisu dávky za úřední úkon nevadí skutečnost, že úkon ten podle jinakých předpisů podléhá státnímu kolkovému poplatku, že tedy dávka za úřední úkon může býti vybírána i v případech, kde stát vybírá obecné kolkovné poplatky. Hájí-li proto stížnost názor, že úkon nějaký podléhá dávce podle vl. nař. 254/26 jen tenkráte, je-li předmětem obecného kolkového poplatku, jest názor tento mylný.
Důvodnost nemohla býti přiznána ani další námitce, popírající zákonnost předpisu dávky za úřední úkon proto, že úřední úkon výsostné pravomoci byl vykonán starostou města a ne státní správou železniční. Tu přehlíží stížnost, že šlo o úkony dva: jednak o stavební povolení ve smyslu řádu stavebního, jež ovšem nevydala státní správa železniční, nýbrž úřad podle stav. řádu příslušný, jednak o souhlas ředitelství státních drah ke stavbě budovy v požárním obvodu dráhy. Dávka za úřední úkon nebyla stěžujícímu si městu předepsána za stav. povolení, vyslovené úřadem stavebním, nýbrž právě za souhlas, jejž ke stavbě budovy v požárním obvodu dráhy udělilo zmíněné ředitelství. Že by udělení tohoto souhlasu nebylo aktem státního úřadu u výkonu výsostné pravomoci, stížnost zvláště netvrdí. Pokud by ovšem v uvedené námitce a contrario tvrzení to bylo obsaženo, nebylo by možno námitku tohoto pojetí uznati za dostatečně provedenou, když opačný názor byl v nař. rozhodnutí zevrubně rozveden a těchto vývodů se stížnost ani slovem nedotýká.

Citace:

č. 8985. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 213-214.