Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 1
PDF

Čís. 7902.


Důkaz o nesprávnosti obsahu notářského spisu jest sice přípustným, avšak nestačí k němu, že jeden svědek potvrdil notáři totožnost osoby, ač ji sám spolehlivě neznal, nýbrž musilo by býti prokázáno, že osoba, jejíž totožnost svědek potvrdil, byla ve skutečnosti osobou jinou, než za kterou se vydávala.
(Rozh. ze dne 22. března 1928, Rv I 532/28.)
Žalobě o plnění z darovací smlouvy bylo vyhověno soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:
Bez úspěchu musil zůstati pokus žalované strany, dovoditi neplatnost darování ze skutečnosti, že svědek Josef V. neznal zemřelého Josefa Sch-a tolik, by mohl jeho totožnost notáři určitě potvrditi. Námitka čerpaná z této skutečnosti pozbyla všeho právního významu, jakmile žalovaná strana musila uznati, že se při sepisování notářského spisu v totožnosti Josefa Sch-a nepřihodil ani omyl, ani podvod, že on sám to byl, jenž před notářem ujednal se žalobkyní smlouvu o darování tak, jak jest notářským spisem osvědčena. Formálně jest notářský spis bezvadný, obsah jeho tedy plným důkazem podle § 292 c. ř. s. a darování, stavši se notářským spisem podle zákona ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. z. platné. Důkaz o nesprávnosti obsahu notářského spisu jest ovšem podle druhého odstavce § 292 c. ř. s. přípustným, ale nedostačí k němu, že jeden svědek potvrdil notářovi totožnost osoby, ač ji spolehlivě sám neznal, nýbrž musilo by býti prokázáno, že osoba, jejíž totožnost svědek potvrdil, byla ve skutečnosti osobou jinou, než za kterou se vydávala.
Citace:
č. 7902. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 493-494.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).