NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 14001.

Spolkové právo. — Řízení správní. — Řízení před nss: I. Doručení nař. rozhodnutí st-li není nezbytným předpokladem stížnosti k nss a jurisdikce tohoto soudu. — II. Vlád. nař. č. 465/1920 Sb. je dosud platnou právní normou, i když snad motiv pro jeho vydání během času odpadl. — III. Rozhodnutí min. vnitra podle § 2 odst. 1 nebo 5 vlád. nař. č. 465/1920 Sb. stává se účinným vůči straně teprve, když jí bylo doručeno.
(Nález ze 7. prosince 1937 č. 6291/35-5.) Prejudikatura: ad I. Boh. A 10327/33, ad II. Boh. A 5636/26.
Věc: Firma Auerspergská sodovkárna, společnost s r. o. ve Vlašimi, proti rozh. min. vnitra v Praze z 31. ledna 1931 a z 11. září 1935 o snížení kmenového kapitálu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí z 11. září 1935 se zrušuje, v ostatním se stížnost zamítá.
Důvody: Přípisem z 31. ledna 1931 oznámilo min. vnitra kraj. soudu v Táboře k přípisu z 20. prosince 1930, že nečiní námitek proti zápisu Auerspergské sodovkárny, společnosti s r. o. ve Vlašimi, do obchodního rejstříku, vyhrazuje si toliko podle § 2 odst. 4 vlád. nař. z 27. července 1920 č. 465 Sb., aby soud — dříve než do obchodního rejstříku zapíše případné budoucí změny společenské smlouvy, týkající se předmětu podniku nebo výše kmenového kapitálu, — vyžádal si podle § 2 odst. 5 cit. vlád. nař. svolení min. vnitra.
Přípisem z 31. července 1935 předložil kraj. soud v Táboře, poukazuje na vlád. nař. z 27. července 1920 č. 465 Sb., min. vnitra opis žádosti stěžující si firmy, aby do obchodního rejstříku byla zapsána změna společenské smlouvy, podle které se snižuje kmenový kapitál z 200000 Kč na 40000 Kč.
Přípisem z 11. září 1935 oznámilo min. vnitra kraj. soudu v Táboře, že, vyžádavši si mínění zúč. ministerstev, nemůže souhlasiti se zápisem snížení kmenového kapitálu stěžující si společnosti s r. o. na 40000 Kč, usneseného na valné hromadě společníků z 12. února 1935, ježto z důvodů národohospodářských nelze připustiti, aby do obchodního rejstříku byly zapisovány společnosti s kmenovým kapitálem menším než 200000 Kč.
Na obě uvedená rozhodnutí min. vnitra je podána stížnost, o níž nss uvážil toto:
Rozhodnutí min. vnitra z 31. ledna 1931 bere stížnost v odpor potud, pokud si v něm toto min. vyhradilo, aby dříve než soud zapíše do obchodního rejstříku případné budoucí změny společenské smlouvy, týkající se předmětu podniku nebo výše kmenového kapitálu stěžující si společnosti, vyžádal si podle § 2 odst. 5 vlád. nař. č. 465/1920 Sb. svolení min. vnitra. Toto rozhodnutí je podle názoru stížnosti zmatečné proto, že stěžující si společnost nebyla o něm vůbec vyrozuměna. Tato námitka je neodůvodněná, neboť — jak nss již opětovně vyslovil, tak na př. v nálezu Boh. A 10327/33 — doručení nař. rozhodnutí není nezbytným předpokladem stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu a jurisdikce tohoto soudu. Doručení má ovšem význam pro běh lhůty k podání stížnosti k nss. Pokud rozhodnutí nebylo doručeno, nezačíná tato lhůta běžeti a nemůže tedy uplynouti. Jestliže však st-l, dověděv se jiným způsobem o obsahu rozhodnutí, podal proti němu stížnost přes to, že mu nebylo ještě doručeno, dává tím najevo, že se domáhá přezkoumání onoho rozhodnutí. Když stížnost byla podána, nemůže nss spatřovati v nedoručení nař. rozhodnutí podstatnou vadu, pro kterou by bylo lze zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zákona o nss č. 164/1937 Sb. Nezákonné jest uvedené rozhodnutí min. vnitra podle názoru stíž- nosti proto, že se opírá o vlád. nař. č. 465/1920 Sb., jež bylo vydáno na základě zákona č. 337/1920 Sb. toliko na dobu mimořádných poměrů, které byly způsobeny v podnikání hospodářském válkou a přechodem z válečného do mírového hospodářství. Takové mimořádné poměry nebyly již v době vydání nař. rozhodnutí a nemá tudíž toto rozhodnutí zákonného podkladu. Tato námitka je neodůvodněná. Dokud vlád. nař. č. 465/1920 Sb. nebylo výslovně zrušeno, zůstává v platnosti a rozhodnutí úřadu se nestává nezákonným, když snad motiv pro vydání oné normy během času odpadl (srov. Boh. A 5636/26).
Nejvyšší správní soud, shledav stížnost neodůvodněnou, pokud směřuje proti rozhodnutí min. vnitra z 31. ledna 1931, obrátil zřetel k námitce, ve které se tvrdí, že žal. úřad nemohl vydati rozhodnutí z 11. září 1935, poněvadž se opírá o rozhodnutí z 31. ledna 1931, toto však 11. září 1935 nemělo proti straně právního účinku. V tomto směru je stížnost odůvodněná.
Zamýšlenou změnu společenské smlouvy společnosti s r. o., jakož i zamýšlené snížení kmenového kapitálu je podle § 2 posl. odstavce vlád. nař. č. 465/1920 Sb. min. vnitra oprávněno bráti v odpor jen tehdy, když jde o společnost s r. o., k jejímuž zápisu do obchodního rejstříku dalo min. vnitra souhlas jen podmínečně. Takový podmínečný souhlas min. vnitra k zápisu stěžující si společnosti do obchodního rejstříku tu však v době vydání rozhodnutí z 11. září 1935 nebyl, neboť rozhodnutí z 31. ledna 1931, obsahující tento podmínečný souhlas, nebylo stěžující si společnosti vůbec doručeno; společnost dověděla se o tomto rozhodnutí min. teprve z rozhodnutí vrch. soudu v Praze ze 16. října 1935. Podle toho nebylo rozhodnuti z 31. ledna 1931 v době vydání rozhodnutí z 11. září 1935 právně účinné vůči stěžující si společnosti, nemělo tedy min. vnitra pro vydání rozhodnutí z 11. září 1935 právní základ potřebný podle § 2 vlád. nař. č. 465/1920 Sb.; toto rozhodnutí musilo proto býti zrušeno podle § 7 zákona o nss č. 164/1937 Sb.
K námitce odvodního spisu žal. úřadu, že vlád. nař. č. 465/1920 Sb. nenařizuje min. vnitra, aby o svém rozhodnutí podle § 2 odst. 1 nebo odst. 5 vyrozumělo přímo společnost, resp. žadatele o zápis do obchodního rejstříku, nýbrž dává jen min. vnitra právo, aby do určité lhůty vzneslo proti požadovanému zápisu do obchodního rejstříku námitky u příslušného rejstříkového soudu, sluší uvésti, že rozhodnutí úřadu, které svým obsahem působí na práva strany, stává se vůči straně účinným zpravidla teprve, když bylo straně doručeno (§ 72 vlád. nař. č. 8/1928 Sb.). Jestliže žal. úřad intimoval své rozhodnutí pořadem rejstříkového soudu, jde tento způsob intimace na vrub žal. úřadu.

Citace:

Č. 14001. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1093-1095.