NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Čís. 13911.

Žalobu, jež byla vzata zpět, nelze odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva vzhledem k § 7 konk. řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n. Vzal-li soud zpětvzetí žaloby na vědomí a uvědomil o tom obě strany, zbývalo jen rozhodnutí podle § 237 třetí odstavec c. ř. s. o útratách. Nešlo-li o žalobu podle § 7 odstavec (3) konk. ř., jest žalobci uložiti, by nahradil útraty správci konkursní podstaty vstoupivšímu do sporu, i když nepotřeboval vstupovati do sporu.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1934, R I 1139/34.)
Usnesením ze dne 19. března 1934 vzal soud prvé stolice na vědomí zpětvzetí žaloby, a uložil žalobci, by nahradil správci konkursní podstaty žalované útraty sporu. Rekursní soud prohlásil k útratovému rekursu žalobce celé řízení, počínajíc prvým rokem ze dne 11. října 1933 zmatečným a odmítl žalobu. Důvody: Rekursní soud zjistil z konkursních spisů, že na jmění žalované vyhlášen byl dne 9. července 1932, tedy před podáním žaloby, konkurs, který je dosud v běhu. Jest tudíž celé řízení, počínajíc prvním rokem ze dne 11. října 1933 zmatečné (§ 477 čís. 6 c. ř. s.), pročež rekursní soud, zjistiv tuto okolnost při příležitosti útratového rekursu žalující strany usnesl se, jak ve výroku uvedeno.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Není třeba zabývati se otázkou, o který druh žalob v § 7 konk. ř. čís. 64/31 sb. z. a n. jde, ana žaloba byla vzata podle § 237 odstavec prvý c. ř. s. zpět a podle třetího odstavce § 237 c. ř. s. se má o takové žalobě za to, jakoby nebyla vznesena. Není-li tu tedy žaloby, nemůže soud z formálních důvodů žalobu odmítnouti, právě tak, jako nemůže věcně o žalobě rozhodnouti, poněvadž schází předmět, o němž ať z formálních, ať z věcných důvodů by bylo rozhodovati. K nedostatku žaloby plynoucímu ať z formálních, ať z hmotněprávních předpisů, nelze proto přihlížeti a musí proto zůstati nepovšimnuta i nepřípustnost pořadu práva pro zažalovaný nárok, ana zmatečnost řízení (§§ 477 čís. 6 c. ř. s.) byla zpětvzetím žaloby odčiněna a procesní úkony stran se staly bezúčinné, a není proto důvodu, by byla vyřčena zmatečnost řízení podle § 478 odstavec prvý c. ř. s. Vzal-li soud zpětvzetí žaloby na vědomí a uvědomil o tom obě strany, zbývalo jen rozhodnutí podle
Civilní rozhodnuti XVI. 71 § 237 třetí odstavec c. ř. s. o útratách. Poněvadž napadené usnesení bylo tímto rozhodnutím změněno, jest nejvyššímu soudu možno řešiti otázku útrat. Prvý soud uložil právem žalující straně, by nahradila správci konkursní podstaty útraty, jenž vstoupiv do sporu, stal se jako takový na místě procesně nezpůsobilé žalované stranou žalovanou, ať již jde o žalobu podle odstavce (1) nebo (2) § 7 konk. ř., a o žalobu § 7 odstavec (3) konk. ř. zřejmě nejde. Byl-li žalovanou stranou, má nárok na náhradu útrat podle § 237 třetí odstavec c. ř. s. a nelze mu vytýkati, že nepotřeboval vstupovati do sporu a že vstupem do sporu způsobil zbytečné útraty (§ 41 c. ř. s.), ježto byl k tomu podle § 79 odstavec (1) konk. ř. oprávněn.

Citace:

Čís. 13911.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 311-312.