Čís. 14868.Do povolení vkladu exekučního zástavního práva na nemovitost mohou si stěžovati i osoby, jichž knihovní práva byla zápisem dotčena, třebaže § 123 knih. zák. nepředpisuje jejich zpravení.(Rozh. ze dne 16. ledna 1936, R I 1307/35.)Prvý soud povolil dne 6. června 1935 vymáhajícímu věřiteli Aloisu R-ovi exekuci vnucenými zřízením práva zástavního na nemovitostech povinné. Do tohoto rozhodnutí stěžuje si Spořitelna v D. P., jíž byla povolena rovněž exekuce vnuceným zřízením práva zástavního na nemovitostech povinné dne 8. června, namítajíc, že exekuční titul, na základě něhož byla povolena exekuce Aloisu R-ovi, nebyl tehdy dosud pravoplatný. Rekursní soud rekurs odmítl pro nedostatek legitimace její k rekursu.Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Rekursní soud správně uznal, že napadené usnesení prvního soudu, jímž byl povolen vklad zástavního práva pro vykonatelnou pohledávku Aloise R. v částce 444 Kč 75 h s příslušenstvím, bylo vydáno v exekučním řízení. Ale § 88 odst. 2 ex. ř. sám nařizuje použití ustanovení obecného zákona knihovního pro povolení a výkon vkladu práva zástavního do knih a nutno proto také otázku oprávnění k rekursu podle knihovního zákona posuzovati. Nelze tudíž upříti právo rekursu podle § 126 kn. zák. osobám, jež jsou zápisem poškozeny, třebaže § 123 kn. zák. nepředpisuje i jejich zpravení, ale podstatným předpokladem jest, že jejich knihovní práva byla dotčena. Tomuto požadavku však není v projednávaném případě zadosti učiněno, neboť dovolací rekurentka, jež teprve později nabyla věcného práva k nemovitosti náležející povinné straně, není účastnicí řízení, jímž si předchozí věřitel vymohl zástavního práva k téže nemovitosti, a nebylo její právo, jež v rozhodné době (§ 93 kn. zák.) ještě neexistovalo, napadenými zápisem dotčeno.