NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 15922.

Pojištění smluvní.
K výkladu ustanovení všeobecných pojistných podmínek: »pokud není nic ujednáno, zahrnuje v sobě pojištění jen věci, které pojistníkovi nenáleží«.
Podle uvedeného ustanovení se pojištění vztahuje proti krádeži vloupáním i na věci koupené pojistníkem s výhradou vlastnictví prodávajícího až do úplného zaplacení kupní ceny.
(Rozh. ze dne 11. března 1937, Rv I 52/35.)
Žalobce sjednal se žalovanou pojišťovnou podle pojistky dne 30. března 1931 pojistnou smlouvu o pojištění proti následkům krádeže vloupáním na předmětech ve smlouvě uvedených, totiž na nové obuvi a zařízení v obchodě až do výše 25000 Kč na dobu 10 let od 22. března 1931 do 22. března 1941 za roční prémii 324 Kč 20 h. V noci s 6. na 7. září 1931 došlo v obchodě žalobcově ve S. M. ke krádeži vloupáním, při níž byla ukradena obuv za 18650 Kč a obuvnické potřeby, jako je kůže a podešve, v ceně 500 Kč. Žalobce oznámil krádež žalované pojišťovně dopisem z téhož dne, uváděje, že bylo ukradeno 345 párů bot a různého zboží za 19150 Kč. Žalovaná provedla likvidaci této škody dne 25. září 1931 a odmítla po konaném šetření dopisem z 22. října 1931 poskytnouti žalobci náhradu a na tomto stanovisku setrvala. Proti žalobě pojistníkově na zaplacení 19150 Kč za pojištěné věci namítla žalovaná mimo jiné, že podle čl. 5, odst. 1, všeobecných poj. podmínek byly předmětem pojištění pouze věci patřící žalobci, že však část ukradených věcí nebyla žalobcovými vlastnictvím, nýbrž že mu byly dodány s výhradou práva vlastnického do úplného zaplacení kupní ceny. Soud prvé stolice uznal zčásti podle žaloby, a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Výhrada vlastnického práva na dodaném zboží má právní význam jen pro vnitřní poměr mezi prodatelem a kupitelem zboží a má podle toho prodatel za určitých podmínek právo zrušiti smlouvu a vzíti si zboží zpět, jinak se však pokládá kupitel všeobecně za majitele zboží, může s ním libovolně nakládati, takže zboží s výhradou vlastnictví dodané náleží fakticky kupiteli třeba s omezením, že nabývá právně vlastnictví teprve zaplacením kupní ceny. Výraz »náležeti« dle čl. 5, odst. 1, pojistných podmínek jest tedy třeba v souzené věci vykládati v širšími smyslu slova, t. j., že věc náleží tomu, kdo ji má v držení a může s ní libovolně disponovati, na rozdíl od věcí do komise daných, které má v držení pouze za určitým, předem sjednaným účelem. Pojistné podmínky sestavila žalovaná pojišťovna a bylo tedy na ní, aby jasně a určitě omezila pojem »náležeti«. Neučinila-li tak, musí býti vykládán v její neprospěch (§§ 869, 915 obč. zák. a čl. 279 obch. zák.). Příčilo by se také zásadám poctivosti a věrnosti řádného obchodování, kdyby žalovaná zastávala stanovisko ve výkladu výrazu »náležeti«, které jest běžnému používání cizí a na které žalobce při uzavření smlouvy zajisté nemyslel, a bylo by pro něho takové pojištění skoro bezvýznamné. Soud zastává tedy stanovisko, že pojištění zahrnuje v sobě i věci, které jsou koupeny na pevno, ale s výhradou vlastnictví do úplného zaplacení kupní ceny, neboť -právě to, že zboží je koupeno na pevno a že kupitel může s ním naložiti podle své vůle, nasvědčuje tomu, že zboží to mu »náleží«, jak vyžaduje čl. 5 pojišť. podmínek. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu z těchto důvodů: Odvolatelka spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že napadený rozsudek nesprávně vyložil článek 5, odst. 1, všeobecných pojistných podmínek. Přehlédl prý totiž, že zboží odebrané od firmy Jan F. žalobci nenáleželo, ježto bylo koupeno od řečené firmy s výhradou vlastnického práva až do úplného zaplacení, a že zboží to, ježto nebylo zaplaceno v době vloupání, bylo ještě vlastnictvím firmy Jan F. Vyslovuje při tom názor, že pojištěním jsou zásadně kryty jen takové věci, které jsou vlastnictvími pojistníkovým, a že věci pojistníkem koupené s výhradou vlastnického práva do zaplacení trhové ceny, dokud trhová cena není zaplacena, nenáleží pojištěnci. Že by výrazem náležeti v čl. 5 podmínek měl se rozuměti faktický stav, pouhé držení, jest naprosto nesprávné, odporuje duchu jazyka českého a uvedeného výrazu lze užíti jen o poměru vlastnickém. Soud odvolací nesouhlasí s tímto právním názorem žalované. Podle konstantní judikatury nejvyššího soudu má výhrada vlastnictví k prodaným věcem ten význam, že vlastnictví přejde na kupitele pod odkládací podmínkou řádného a věcného zaplacení kupní ceny a že prodateli jest volno, nebude-li tato podmínka splněna, požadovati věc od kupitele zpět (rozh. č. 7704 Sb. n. s.). Kupec, který koupil zboží s výhradou vlastnického- práva, má právo se zbožím tím nakládati. Slovo náležeti v čl. 5 pojistných podmínek nelze jinak vykládati, než jak činí napadený rozsudek, vždyť v daném případě firma Jan F. nemůže na žalobci žádati vrácení zboží, které prodala s výhradou vlastnického práva, žalobce také zboží jí nemůže vrátiti, poněvadž je nemá, ano bylo ukradeno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Co se týká právního posouzení ustanovení čl. 5 všeobecných pojistných podmínek, schvaluje dovolací soud výklad prvního odstavce řečeného článku nižšími soudy. Pojistníkovi »náleží« i předměty koupené s výhradou práva vlastnického, zejména tenkráte, když jde o předměty určené k dalšímu zcizení (srv. rozh. č. 5391, 6418 Sb. n. s.), ježto u těchto předmětů trvá výhrada práva vlastnického jen až do tohoto dalšího zcizení.

Citace:

č. 5124. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 512-513.