NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 12822.

Samospráva obecní: * Otázku, je-li majitel domu povinen platiti zvláštní vodné i za vodu, která jeho domovní přípojkou protekla následkem prasknuti roury domovního potrubí, dlužno řešiti nejen podle pravidel o vodném, vydaných ve smyslu § 28 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb., nýbrž i se zřetelem na vodovodní řád, po případě zvláště sjednaná ustanovení, jimiž upraven je právní poměr mezi obcí jako podnikatelem vodovodu a uživateli vodovodu po stránkách ostatních.
(Nález z 18. března 1937 č. 11547/37.)
Věc: Richard a Antonín K. a pozůstalost po Juliu K. na Vsetíně proti rozh. okr. úřadu na Vsetíně z 30. června 1934 o vodném.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním rozkazem z 18. prosince 1931 předepsal starosta města Vsetína st-lům jako vlastníkům domů čp. 309 a 310 na Vsetíně zvláštní vodné podle údaje vodoměru za 11. pololetí roku 1931.
V odvolání namítali poplatníci, že větší spotřeba vody způsobená prasknutím vodovodní trubky jde na vrub obce, ježto obec při zřizování jejich přípojky na vodovod nařídila sílu trubek pro provozní tlak 4 atm., kdežto později bez úředního konsensu a bez souhlasu majitelů přípojek zvýšila tlak na dvakrát vyšší. Mimo to tvrdili st-lé v odvolání, že v oné době voda vůbec nebyla čerpána, takže obec neutrpěla ztráty. Toto odvolání bylo v postupu instančním zamítnuto nař. výměrem z důvodu, že s hlediska technologické výroby olověných trubek pro domovní instalace vodovodní se vyžaduje, aby byly počítány pro určitý tlak ještě s určitou, aspoň trojnásobnou bezpečností, uvedl podrobný propočet sdělený mu stavební správou zemědělsko-technickou v Moravské Ostravě, dospěl z toho k závěru, že volba trubky instalatérem odbočky st-lů nebyla správná, pokud se týče tloušťky stěn, a vyslovil, že st-lé jako majitelé jsou plně odpovědni za ztrátu vody z městského vodovodu.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Na sporu jest otázka, jsou-li st-lé povinni platiti zvláštní vodné za vodu v 2. semestru 1931 v jejich domech spotřebovanou nad normální množství následkem toho, že praskla roura v jejich domovním potrubí. St-lé popírali a popírají v soudní stížnosti tuto povinnost, dovozujíce, že splnili všechny povinnosti, které jim co do odbírání vody z obecního vodovodu náležely, a že prasknutí roury bylo způsobeno zaviněním obce jako podnikatele vodovodu. Pro řešení otázky té přicházejí v úvahu především pravidla o vodném vydaná ve smyslu §§ 28 a 43 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb., v daném případě pravidla schválená usnesením zem. výboru z 10. ledna 1931. Podle § 2 prav. platí se zvláštní vodné za vodu k jakémukoliv účelu skutečně spotřebovanou a podle § 11 určuje se tato spotřeba pravidelně měřením skutečně odebraného množství vody. Než pravidla o vybírání vodného nevyčerpávají úpravu právního poměru mezi obcí jako majitelem a podnikatelem obecního vodovodu a mezi odběratelem vody. Pro poměr ten jsou rozhodná také pravidla, která obec vydala o užívání tohoto obecního ústavu, ať už pravidla generální (vodovodní řád, regulativ), ať už snad ustanovení speciální sjednaná zvlášť s jednotlivým odběratelem. Pravidla o vodném upravují toliko jeden úsek právního poměru mezi obcí jako podnikatelem vodovodu a mezi uživateli, a předpokládají, že vodovod co do svého zařízení a provozu odpovídá předpisům vodovodního řádu.
V daném případě přicházejí tedy pro řešení sporné otázky také v úvahu ustanovení technického regulativu, vydaného na základě § 1 zákona ze dne 4. ledna 1910 č. 3 z. z. mor. usnesením obec. zastupitelstva z 13. prosince 1907 a 16. prosince 1909 a schváleného v r. 1912, po případě snad zvláštní ustanovení, která podle tvrzení st-lů byla mezi nimi a obcí co do připojení jich domů na obecní vodovod sjednána prve, nežli cit. regulativ byl ve smyslu § 1 odst. 3 cit. zákona schválen a nabyl platnosti. Toto zásadní stanovisko uznává ostatně také obec sama, která v administrativním řízení své stanovisko opřela poukazem na ustanovení uvedeného vodovodního regulativu a povinnost st-lů odůvodnila tím, že domovní potrubí jejich nevyhovovalo tomuto regulativu. Také žal. úřad uznal povinnost st-lů platiti předepsané jim vodné v podstatě z důvodu, že za ztrátu vody způsobenou prasknutím roury v domovním potrubí st-lů jsou zodpovědní st-lé sami, poněvadž roura co do tloušťky stěny 2,5—3 mm nevyhovovala požadavkům, které s hlediska technologické výroby olověných trubek dlužno klásti pro vodovodní instalace domovní při určitém tlaku. Při tom opřel se o dobrozdání znalce, který zjistil potřebnou sílu stěn rour vodovodních při provozním tlaku 45 m (tlak odlehčovací nádrže), resp. 75 m (tlak horního vodojemu) na 4,98 mm, resp. 5,42 mm, a při použití tvrdého materiálu na 4,59 mm, resp. 4,79 mm.
Jak z uvedeného patrno, jsou žal. úřad i obě strany za jedno v tom, že spornou otázku nelze řešiti jedině na základě dávkových pravidel, nýbrž že je tu rozhodným, koho — zda obec či st-le — postihuje zodpovědnost za to, že roura domovních potrubí v domech st-lů praskla a tím nastala nadnormální spotřeba vody. Žal. úřad řeší otázku tu zcela povšechně podle pravidel technologické výroby olověných trubek pro vodovodní instalace domovní. Naproti tomu stížnost — namítajíc, že žal. úřad nechal zcela nepovšimnuty námitky, které st-lé uplatňovali ve svém odvolání proti rozhodnutí obec. zastupitelstva, — implicite vytýká, že otázku tu bylo zodpověděti na základě oněch ustanovení, kterými bylo svého času upraveno připojení domů st-lů k obec. vodovodu. Jak bylo již svrchu podotčeno, jsou pro otázku vzájemných práv a povinností mezi obcí jako majitelem a podnikatelem vodovodu a mezi jednotlivými uživateli vodovodu směrodatná pravidla — ať generální, ať speciální —, jimiž obec upravila užívání tohoto veřejného ústavu obecního. Musí tedy také otázka, postihuje-li zodpovědnost za určitou závadu zběhlou při odběru vody z obecního vodovodu obec či uživatele, řešena býti především podle těchto pravidel. Nemohl tedy žal. úřad námitku strany vznesenou v odvolání nechati bez povšimnutí, nýbrž byl povinen přihlédnouti k oněm ustanovením, jimiž byl upraven poměr užívání obecního vodovodu st-li, a při tom řešiti také otázku, je-li tu rozhodným technický regulativ, o nějž se opřelo obec. zastupitelstvo, t. j. shora cit. regulativ vydaný ve smyslu § 1 odst. 3 zákona č. 3/1910 z. z. mor., či snad — z důvodů uvedených st-li — ustanovení platná pro připojení domů st-lů před schválením regulativu, a při tom dále zaujmouti také stanovisko k námitce odvolání, že obec neutrpěla ztrátou vody žádné újmy. —

Citace:

Č. 12.822. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 416-418.