Č. 5763.

Pozemková reforma (Slovensko): Při vyměřování
hektarového příspěvku nutno jmění alodní a jmění fideikomisární substitucí stížené sčítati v jeden majetkový soubor.
(Nález ze dne 10. června 1926 č. 12.444).
Prejudikatura: Boh. 1311, 4782 adm. a j.
Věc: Ladislav M. v L. proti státnímu pozemkovému úřadu o hektarový příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem z 25. srpna 1924 vyrozuměl fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků st-le, že vzhledem k tomu, že dle sdělení
stpú-u byl st-li přiznán majetek po zemřelém Otomaru M. teprve dnem 12. listopadu 1921 a do té doby tvořil majetek ten jediný majetkový soubor, od něhož při vypočítávání hektarového příspěvku odpočítati
bylo 250 ha, odpisuje st-li z hekt. příspěvků za léta 1920 a 1921 částku, která připadá na 250 ha. St-l požádal fond, aby tímto způsobem upravil hektarový příspěvek ještě za léta další, poněvadž majetek po Otomaru M. jest majetkem aloddním a ostatní majetek st-lův majetkem fideikomisním a třeba tudíž při
vypočítávání hektarového příspěvku odpočítati 250 ha nejen od majetku alodního, nýbrž i od majetku fideikomisního.
Stpú nař. výměrem zamítl tyto námitky jako bezdůvodné a odůvodnil své rozhodnutí takto: Názor st-lův, že majetek nabytý dědictvím po Otomaru M. jest majetkem alodním, kdežto ostatní majetek st-lův majetkem fideikomisním, zakládá se na zřejmém omylu, neboť majetek st-lův
jest stížen pouze fideikomisární substitucí, následkem čehož jest st-le jako fiduciáře pokládati za skutečného jediného vlastníka substituční podstaty, třeba jeho vlastnictví bylo omezeno ve prospěch fideikomisáře
za tím účelem, aby svého času substituční podstaty dostalo se fideikomisáři. Nelze tedy ohledně vlastnického subjektu činiti rozdílu mezi jměním substitučním závazkem stíženým a jměním, jež tohoto závazku
jest prosto. Poněvadž fiduciář jest vlastníkem substituční podstaty, nutno považovati za jediný majetkový soubor jak pozemkový majetek st-lův patřící do substituční podstaty, tak i ostatní jeho majetek fideikomisární substitucí nestížený. Následkem toho nemůže st-l ve smyslu § 73 odst. 8 zák. náhr. žádati, aby mu při vyměřování hekt. příspěvku odpočtena byla plocha 250 ha dvakráte.
Ve stížnosti se uvádí, že stpú řídil se při svém rozhodnutí dle práva rakouského, avšak dle práva uherského, dosud platného, jest fiduciář pouhým poživatelem (usufruktářem) a nikoliv vlastníkem, neboť až do
nastoupení podmínky resp. až do uplynutí lhůty jen požívá pozůstalost, která, když lhůta uplynula neb podmínka se splnila, napadá substitutu bezprostředním právem vlastnickým.
Nss nemohl stížnosti dáti za pravdu. St-l proti náhledu úřadu, že majetek, o který jde, není majetkem fideikomisním, nýbrž majetkem stíženým fideikomisární substitucí, žádných námitek neformuluje, namítá
jen, že i takový majetek fideikomisární substitucí stižený pokládati jest za zvláštní majetkový soubor, a že nelze jej při vypočítávání hektarového příspěvku sčítati s ostatním jměním fiduciářovým.
K tomu sluší podotknouti, že nss v nálezu Boh. 1311 adm. vyslovil
ohledně nemovitostí v Čechách ležících právě náhled opačný, že totiž jmění alodní a jmění fideikomisární substitucí stížené nutno sčítati v jediný majetkový soubor po rozumu § 2 zák. záb. a odůvodnil v tomto náhledu blíže, proč tomu tak jest. Tato zásada platí, jak nss v nálezu
Boh. 4782 adm. dovodil, i co do nemovitostí ležících na Slov., neboť
i dle práva tam platného je přední dědic vlastníkem nemovitostí stížených fideikomisární substitucí a nikoliv, jak stížnost tvrdí, pouhým usufruktuářem. Ovšem vlastnictví jeho je čekatelským právem fideikomisárního substituta do té míry omezeno, že s hlediska hospodářského blíží se jeho postavení právní posici usufruktuáře, de iure však
zůstává přece jen vlastníkem fideikomisní odstaty fiduciář, kdežto substitut jeho má pouze právo čekatelské. (Srov. k tomu ještě Fajnor-Záturecký, Nástin soukromého práva, str. 456 a 457, a Antonín Almasi, Ungarisches Privatrecht, str. 294, poznámka sub 3).
Ale pak dlužno oboje jmění sčítati v jeden majetkový soubor, a v důsledku toho lze při vypočítávání hektarového příspěvku odpočítati 250 ha jen jednou a nikoliv dvakráte, jak žádá st-l. Z důvodů těch bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 5763. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 69-71.