NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 1 (1901) - Die deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung seiner Majestät des Kaisers Franz Josef I.

Čís. 4324.

Pro návodce (§ 5 tr. zák.) neplatí ustanovení druhého odstavce § 187 tr. zák.; jest proto povinen nahraditi celou škodu s pachatelem krádeže rukou společnou a nerozdílnou; ani náhrada celé škody pachatelem neprospívá návodčí, který se sám nijak o ni nepřičinil.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1931, Zm II 460/60.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Opavě ze dne 17. listopadu 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem spoluviny a účastenství na krádeži podle §§ 5, 171, 173, 176 II a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 b) § 281 tr. ř.) namítá zmateční stížnost, že soud nesprávně posoudil otázku beztrestnosti z důvodů účinné lítosti. Poukazujíc na ustanovení § 187 odst. 2 tr. zák., podle něhož k beztrestnosti podílníka krádeže nebo zpronevěry stačí, napraví-li, prve než vrchnost o tom zví, celou škodu ž jeho podílnictví vzniklou, pokud se částka ta dá vyšetřiti, dovozuje, že se stěžovatel stal v souzeném případě beztrestným proto, že byla nahražena celá škoda z krádeže vzniklá, to tím spíše, ana z jeho spoluviny prý zvláštní škoda nevzešla, a mimo to, že sám neměl ani možnost škodu nahraditi, poněvadž H. odcizené peníze ukryl, a obžalovaný jimi nemohl disponovati. Zmateční stížnost jest na omylu. Stěžovatel byl uznán spoluvinným na zločinu krádeže spáchané Rudolfem H-em podle §§ 5, 171, 173, 176 II a) tr. zák. proto, že tuto krádež radou nastrojil, k ní úmyslně dal podnět a s Rudolfem H-em se napřed dorozuměl o podílu na zisku a užitku. Nemůže se proto odvolávati na ustanovení § 187 odst. 2, platící pro podílníky na krádeži, kteří byli uznáni vinnými podle §§ 185, 186 tr. zák. Není pochybnosti o tom, že stěžovatel, jako návodce krádeže, byl povinen nahraditi veškerou škodu s Rudolfem H-em rukou společnou a nerozdílnou, ježto podíl každého z nich na škodě, kterou způsobili společně a kterou tudíž jest každému z nich přičítati v celém rozsahu, nelze v souzeném případě vyšetřiti. I když Rudolf H. nahradil veškerou škodu ze společné trestné činnosti vzešlou dříve, než se o činu dověděla vrchnost, nemůže obžalovaný činiti nárok na beztrestnost podle § 187 tr. z., an ze své strany nepodnikl nic, co by nasvědčovalo tomu, že se účinným způsobem snažil zahladiti následky svého činu, najmě nelze přičítati k dobru stěžovateli, že celou škodu nahradil H., an se stěžovatel sám žádným způsobem o náhradu nepřičinil (srov. rozh. čís. 970 sb. nejv. s.). I kdyby bylo pravdivé, že neměl možnost škodu nahraditi, ačkoliv rozsudek nic takového nezjistil, nevyvinila by ho tato okolnost, poněvadž jde taková nemožnost vždy na vrub pachatelův (srov. rozh. čís. 63 sb. n. s.); k beztrestnosti obžalovaného by byla ovšem stačila i náhrada škody Rudolfem H-em, kdyby k ní bylo došlo také jeho přičiněním (rozh. čís. 1654). To se však nestalo.

Citace:

č. 530. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 335-336.