NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2725.

Výčepní licence (Slovensko) — Administrativní řízení: I. Podání žádosti za udělení výčepní licence ve smyslu uher. zák. čl. XXV z r. 1899 není vázáno žádnou lhůtou. Nelze proto odepříti licenci z důvodu, že žádost byla podána »opožděně«. — II. Význam důvodů, které v intimátu o rozhodnutí nadřízeného úřadu připojila stolice nižší.
(Nález ze dne 4. října 1923 č. 16246.)
Prejudikatura: Boh. 1846 adm.
Věc: Rosa Š. v R. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o licenci na neomezený výčep lihových nápojů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody:
V initimátu výroku nař. rozhodnutí, jímž byla st-lce odepřena licence výčepnická, se uvádí jako důvod zamítavého rozhodnutí, že licence byly pro obec R. již ustáleny, vydány osobám potřebnějším a že nynější počet obyvatelstva vydání další licence nedovoluje.
Ale v nař. rozhodnuti tyto důvody obsaženy nejsou. Žal. úřad na těchto důvodech své rozhodnutí nezaložil, nýbrž připojila je svémocně prvá stolice, když rozhodnutí žal. úřadu straně intimovala. Když tyto důvody nepocházejí od žal. úřadu, nemají pro rozhodování o stížnosti vůbec významu a není třeba zabývati se námitkami stížnosti, pokud směřují proti těmto »důvodům«.
Žal. úřad odepřel st-lce licenci výčepnickou, poněvadž podala žádost za udělení licence opožděně. Tento důvod však nemá opory v zákoně.
Výnosem min. pro Slov. z 11. srpna 1919 č. 6810 pres. (č. 131 Úr. N.), opírajícím se o ustanovení §§ 11 a 14 zákona z 10. prosince 1918 č. 64 Sb., byla všechna udělená práva výroby, výčepu a prodeje všech druhů lihových nápojů podrobena revisi a odvolána.
Ministr pro Slovensko ovšem stanovil určitý den, do kdy dlužno žádosti za znovuudělení licencí podati.
Toto opatření však neznamená nic jiného, než upozornění dosavadních držitelů licencí a jiných kompetentů, že k žádostem, které nebudou do stanovené doby podány, nebude při udělování nových oprávnění v rámci revise licencí, prováděné na základě zmíněného nařízení č. 131 z r. 1919, přihlíženo. Tímto opatřením byli tedy kompetenti o licence upozorněni, že si mohou zabezpečiti, aby jejich žádosti při udělování nových oprávnění v rámci revise přišly v úvahu, jen tehdy, když žádosti podají ve stanovené lhůtě. Osoby pak, které žádosti v této lhůtě nepodaly, vydaly se nebezpečí, že pro tuto akci nebude k jejich žádostem přihlíženo. Nebyla-li však žádost v této lhůtě podána, není proto nepřípustná, neboť podání žádostí za výčepní licence dle čl. XXV z r. 1899 není žádnou lhůtou vázáno a v platných předpisech o udílení licencí není stanovena prekluse pro žádosti, které nebyly do určité doby podány.
Z toho plyne, že nelze odepříti licenci, protože byla podána »opožděně«.
Bylo tedy výrok nař. rozhodnutí, pokud jde o licenci výčepní, zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2725. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 699-700.