Čís. 15362.

Civilní soud jest vázán zjištěním trestního soudu i tenkráte, jde-li o soukromoprávní nároky kýmkoliv a proti komukoliv odvozované z trestného činu, jehož se týká odsuzující rozsudek.
(Rozh. ze dne 3. září 1936, Rv I 1281/35.)
Žalobce se na žalovaných domáhá náhrady škody, již utrpěl pádem do vykopávky, a spatřuje zavinění žalovaných ing. Č. a ing. M. v tom, že nevynaložili náležitou péči, aby vykopávka byla náležitě osvětlena, a přes to, že ustanovili nočního hlídače, nepřesvědčovali se, zda skutečně svou službu řádně koná, a dále v tom, že nezapažili příkopy a neopatřili je zábradlím, konečně že nenechali výkopovou jámu vypažiti a zabezpečiti břehy proti sesutí. Zavinění Karla B. spočívalo v tom, že jako polír na stavbě dával rozkazy k provádění přechodů a zabezpečovacích zařízení, že však v tomto případě zabepečovací opatření neprovedl. Žalovaní byli odsouzeni pro přestupek § 335 tr. z. Prvý soud uznal podle žaloby vzhledem k předpisu § 268 c. ř. s. vysloviv, že žalovaní jsou povinni nahraditi žalobci škodu rukou společnou a nerozdílnou. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaných ing. M. a ing, Č. Z důvodů: Skutečnost, že žalovaní odvolatelé byli rozsudkem trestního soudu pravoplatně uznáni vinnými na žalobcově úrazu, není překážkou, aby nebyla zkoumána otázka žalobcova eventuelního spoluzavinění, ale na mysli nutno při tom míti, že je civilní soud vázán odsuzujícím trestním rozsudkem v příčině všech skutečností, které byly podmínkou odsouzeni žalovaných a trestním soudem byly zjištěny (Vážný 6403). To platí především o tom, zda byla tehdy vykopávka dostatečně osvětlena čili nic. Trestní soud zjistil, že dostatečně osvětlena nebyla a tím je tato otázka i pro civilní soud s konečnou platností rozřešena. Bylo proto zbytečné o dostatečnosti osvětlení vykopávky důkazy prováděti a obšírné vývody odvolání, kterými má býti dokázáno, že byla náležitě osvětlena, nemohou dojiti povšimnutí. Vychází-li se však z toho, že osvětlení vykopávky bylo nedostatečné a hledí-li se k dalšímu zjištění trestního soudu, že před vrátky, kterými žalobce odcházel, nebyla vykopávka opatřena ani bedněním, ani zábradlím a také uvnitř nebyla vypažena, aby se půda na jejich okrajích nemohla sesouti, pak že byla jen asi 2 kroky a tedy velmi blízko vrátek, ze kterých se muselo sestoupiti po schůdku asi 15 cm vysokém na svažující se rozmoklou půdu, nelze uznati na neopatrnost žalobcovu, když sotva se od vrátek začal vzdalovati, již do vykopaného příkopu spadl a se zranil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Názor dovolatelů, že se závaznost trestního rozsudku podle § 268 c. ř. s. nevztahuje k nim, pokud jde o zjištěné skutečností trestného činu, je právně mylný. Civilní soud jest zjištěním trestního soudu vázán i tehdy, když jde o soukromoprávní nároky kýmkoli a proti komukoli odvozované z trestného činu, jehož se týká odsuzující rozsudek. Tak jest také rozuměti rozh. nejv. soudu čís. 12177 a 2099 (srovnej rozh. 6403, 9394, 14119 Sb. n. s.). Jestliže vykopávka nebyla uvnitř vypažena, aby se půda na okraji nemohla sesouti a půda u vykopávky se s žalobcem při chůzi sesula a on spadl do vykopávky, nelze v jednání žalobcově spatřovati spoluzavinění na jeho úraze, takže ustanovení o dělené vině podle § 1304 obč. zák. nepadá tu na váhu.

Citace:

č. 15362. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 777-778.