NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 15777.

Odpovědnost za škody z provozu silostrojů (zák. č. 162/1908 ř. z.).
Silničním vozidlem ve smyslu § 1 zák. o autom. jest nejen vozidlo poháněné vlastní živelní silou, nýbrž i přívěsné vozy, tvořící s motorovým vozidlem jediné vozidlo, a motorový vůz nezpůsobilý k jízdě, vlečený jiným motorovým vozem.
Též majitel a zároveň řidič vlečeného motorového vozu odpovídá za škody způsobené tímto vozem solidárně s majitelem a řidičem vlekoucího silostroje.
(Rozh. ze dne 29. ledna 1937, Rv II 157/35.)
Žalobkyně byla poraněna porouchanou trojkolkou žalovaného K-a, již spolužalovaný N. vzal do vleku svým autem, při čemž žalovaný K. na trojkolce seděl a ji řídil. Prvý soud, uznav podle žaloby na náhradu škody jediné proti N-ovi, zamítl žalobu proti K-ovi, maje za to, že u žalovaného K-a nelze užíti předpisů automobilového zákona o odpovědnosti za provoz silostrojů. Odvolací soud uznal i žalovaného K-a povinným nahraditi žalobkyni způsobenou škodu, a to rukou společnou a nedílnou s N-em.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání K-a.
Důvody:
Prováděje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, dovozuje K., že nelze jízdu jeho trojkolky pokládati za jízdu motorového vozidla, když nebyla poháněna živelní silou (§ 1, odst. 1, autom. zák.), nýbrž byla pouze tažena živelní silou, a že proto není na jeho straně předpokladu pro odpovědnost podle automobilového zákona. Po této stránce se dovolatel odkazuje na rozhodnutí č. 10010 Sb. n. s., v němž bylo blíže vyloženo, že jest považovati za jízdu ve smyslu § 1 autom. zák. jízdu porouchaného jízdního silostroje, jenž byl vzat do vleku jiným silostrojem a při této dopravě hnán motorickou silou vlekoucího jej silostroje a jenž byl za tím účelem připoután k vlekoucímu jej silostroji, takže vlečený silostroj musil sledovati směr a rychlost jízdy vlekoucího jej silostroje. Pokud se v dovolání dovozuje, že prý tu šlo o vrak silostroje a že tedy nešlo o silostroj v provozu poháněný živelní silou, podotýká se toto: V § 1 autom. zák. není stanoveno, že silniční vozidlo musí býti poháněno vlastní živelní silou, nýbrž se tam jen všeobecně stanoví, že musí býti poháněno živelní silou, což se vytýká na rozdíl od vozidel poháněných silou lidskou nebo zvířecí. Podle toho není závažné, zda pohánějící živelní síly jsou vyvíjeny přímo ve vozidle samém, či zda jsou přiváděny zvenčí. Je proto pod pojem silničního vozidla poháněného živelní silou podřaditi jak přívěsné vozy, tvořící s motorovým vozem jediné vozidlo, tak i k jízdě nezpůsobilý automobil, odvážený jiným automobilem. V takovém případě nelze ani majitele a řidiče vlekoucího silostroje, ani majitele a řidiče vlečeného silostroje vyloučiti z odpovědnosti. V souzeném případě nelze společně žalovaného majitele vlečeného silostroje z odpovědnosti vyloučiti již proto, že se úraz stal právě následkem vady silostroje jemu patřícího a jím řízeného. Ostatně jest pokládati trojkolku, přivázanou v době nehody provazem k vlekoucímu jej nákladnímu automobilu, za těleso hnané jedinou živelní silou spolu s vlekoucím automobilem a odpovídá proto žalovaný majitel trojkolky v souzeném případě s majitelem vlekoucího nákladního automobilu solidárně. V rozhodnutí č. 10010 Sb. n. s., a to v právní větě tohoto rozhodnutí bylo sice vysloveno, že provozovatelem jízdy i vlekoucího i vlečeného auta jest majitel vlekoucího auta a ten že ručí za úraz způsobený vlečeným autem, třebas mu toto auto nepatřilo a nebylo mu odevzdáno vlastníkem k provozu, ale z důvodů onoho rozhodnutí lze seznati, že tento názor byl vysloven jen na základě skutečností v onom případě zjištěných a od souzeného případu odlišných. Uznal-li tudíž odvolací soud, že odpovědnost spolužalovaného K. bylo posuzovati podle zákona automobilového, nikoli podle občanského zákona, a že žalovaný K. odpovídá se žalovaným N. solidárně, jest jeho právní názor schváliti.

Citace:

Čís. 15777.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 117-118.