NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Č. 12584.

Samospráva obecní: Okolnost, že z místnosti vede schodiště, jež zprostředkuje výhradně spojení s hořejším poschodím, sama o sobě nevylučuje, že jde o obytnou místnost ve smyslu § 1 odst. 2 pravidel o vybírání dávky z přepychových bytů.
(Nález z 22. října 1936 č. 12401/35.)
Věc: Město Podmokly proti rozh. okr. úřadu v Děčíně z 3. října 1934 o dávku z přepychových bytů.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Městský úřad v Podmoklech platebním rozkazem z 22. prosince 1933 předepsal na základě pravidel o vybírání dávky z přepychových bytů v městě Podmoklech, schválených usnesením zem. výboru v Praze z 28. ledna 1931 na dobu od 26. února 1931 do 31. prosince 1935, Albertu M. v Podmoklech z domu čp. 1216 dávku z přepychových bytů za rok 1933. Při tom za obytnou místnost dávce podléhající vzal také halu. Strana se z předpisu odvolala.
Obec. zastupitelstvo rozhodnutím z 6. června 1934 odvolání zamítlo.
V odvolání strana namítala, že hala slouží toliko za předsíň, ježto z ní vedou dveře do všech místností v přízemí a dále schody do I. patra.
Nař. rozhodnutím okr. úřad odvolání vyhověl a dávku snížil. Při tom vycházel z úvahy, že místním šetřením bylo zjištěno, že hala není obytnou místností se souvislými stěnami a sama o sobě uzavřenou, poněvadž z ní vedou jako spojení do I. patra 2 m široké schody.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí obcí města Podmokel nss uvážil:
Žal. úřad spornou »předsíň« neuznal za místnost obytnou ve smyslu § 1 odst. 2 dávk. prav. proto, že není to místnost se souvislými stěnami, která je sama o sobě uzavřena; k tomuto závěru dospěl na základě zjištěné skutečnosti, že z ní vedou schody 2 m široké jako spojení do I. poschodí. Tento závěr není však úplný. Neboť okolnost, že z nějaké místnosti vedou schody do hořejšího poschodí, sama o sobě nevylučuje ještě, že místnost ta dveřmi umístěnými (na počátku nebo) na konci schodiště je (od schodiště toho nebo) od hořejšího poschodí uzavřena. Aby dveře byly v téže úrovni jako podlaha místnosti, není třeba. Okolnost, kterou uvádí zúčastněná strana v odvodním spise, že schodiště není dveřmi vůbec uzavřeno, žal. úřad ve svém rozhodnutí jako prokázanou nezjišťuje, a není proto možno k ní hleděti. Další okolnost, na niž žal. úřad zdá se klásti váhu, že totiž sporné schodiště zprostředkuje — patrně výhradně — spojení s I. poschodím, sama o sobě rovněž nepostačuje podepříti nař. rozhodnutí, neboť není o sobě vyloučeno, aby spojení dvou poschodí bylo zprostředkováno pouze schodištěm umístěným v místnosti zcela uzavřené. Nemá proto závěr žal. úřadu ve skutečnostech v nař. rozhodnutí zjištěných dostatečné opory, pročež bylo rozhodnutí to podle § 6 zákona o ss zrušiti.
K vývodům odvodního spisu zúčastněné strany, které patrně směřují k tomu, že sporná místnost ve smyslu § 1 odst. 3 lit. a) podle svého určení slouží za síň (předsíň) a proto za obytnou místnost se nepovažuje, nss nemohl hleděti, poněvadž o tento důvod nař. rozhodnutí se neopírá.

Citace:

Č. 12584. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 945-946.