Právní prakse, měsíčník československých právníků, 2 (1937-38). Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 320 s.
Authors:
C.

Z řízení sporného a exekučního.


85. § 17. ex. ř. Pro žaloby proti vnucenému správci z nároků plynoucích z námezdní smlouvy s ním uvavřené, jest exekuční soud příslušným (§ 109. ex. ř. — z 25. května 1906, č. 8117, off. 1009). 86. § 35. Že kompensační pohledávka již před vznikem exekučního titulu pro protipohledávku vymoženého existovala, nevadí uplatnění jejímu žalobou opposiční během exekučního řízení ku dobytí protipohledávky zahájeného, v tom případě, byla-li teprve později soudcovským výrokem uznána za likvidní (z 10 května 1906, č. 6221, off. 1008).
87. § 54. Usnesení sborového soudu jako odvolacího soudu v přestupcích o útratách budiž opatřeno doložkou o právní moci (§ 1., č. 8 ex. ř., § 481. a 392. tr. ř. — z 24. července 1906, č. 11369, P. 347 r. 1907).
88. § 88. Ku povolení vnuceného vkladu zástavního práva na základě právoplatného rozsudku živnostenského soudu neb smíru před ním uzavřeného není příslušným soud v § 88., odst. 2., č. 1. ex. ř. uvedený, nýbrž okresní soud v § 33., odst. 2. zák. o živn. s. určený (z 20. dubna 1906, č. 6185, off. 999).
89. § 99. Ze jmenování vnuceného správce nelze si stěžovati ani tehdy, nebyl-li vybrán z úředního seznamu a nebyl-li povinný před tím o osobě jeho ani slyšen (§ 132. ex. ř. — ze 14. února 1906, č. 2118, off. 978).
90. § 154. Návrhu jednoho hypothekárního věřitele na zastavení relicitačního řízení jemu povoleného lze, jakmile bylo právoplatné povoleno, vyhověti jen se svolením všech věřitelů, kteří jsou se svými pohledávkami na nemovitosti pojištěni (z 7. března 1906,. č. 3709, off. č. 984).
91. § 155. Vydražitel nemovitosti jest za plnění výměnku, jakož i jiných reálních břemen, osobně zavázán; nesloží-li soudem stanovený uhražovací kapitál k soudu hotově, trvá jeho osobní povinnost dále v tom případě, když nemovitost oněmi právy stižená znova byla exekučně prodána a ona práva při novém rozúčtování vyšla naprázdno (z 7. pros. 1906, č. 19.238, P. 538 z r. 1907). — V případě opětovné relicitace nemovitosti ručí první nedbalý vydražitel za schodek, jenž při první relicitaci nastal, a za útraty její sám, za schodky při dalších relicitacích a jejich útraty solidárné s pozdějšími vydražiteli dle jejich povinnosti ručební; každý další vydražitel jen, a sice solidárně s ostatními nedbalými vydražiteli dle jejich povinnosti ručební, za schodek a útraty, svým a pozdějších vydražitelů opominutím vzešlé (z 3. dubna 1906, č. 5359, off. 989).
92. § 156. Vydražitel nabývá nemovitosti podle doby příklepu a nikoliv dle doby odhadu. Plody mezi tím osobou třetí nabyté dluž- no pokládati za bezelstné nabytí; náležitost bezelstnosti vyhledává se jen v případě § 367. obč. z., není-li předchůdce vlastníkem;.— § 366. obč. z. (z 29. prosince 1905, č. 19160, J. B. str. 273 z r. 1907).
93. § 169. Povinný jest oprávněn, odhadu reálnímu stížností z usnesení obsahujícího dražební edikt odporovati i tenkráte, nebyl-li při odhadu přítomen (§§ 30. a 31. odhad. ř., § 272. ex. ř. — z 3. dubna 1907, č. 4353, J. B. 323). 94. § 216. Poplatek z rozsudku, jenž vyměřen byl podlehnuvšímu hypotekárnímu dlužníku k přímému zaplacení, jím však nebyl zapraven, nepožívá při rozvrhu nejvyššího podání za usedlost stejného pořadí s pohledávkou, jako soudně ustanovené útraty (z 29. prosince 1906, č. 21252, P. 546 z r. 1907).
95. § 216., č. 2. Pro zákonné zástavní právo výsadní daní a přirážek není rozhodnou doba, kdy byly předepsány a jsou splatný, nýbrž pouze, zda-li připadají na dobu posledních tří let před udělením přiklepli (ze 6. února 1906, č. 1617, off. 974). — Školním příspěvkům z pozůstalostí v Čechách projednaných nepřísluší přednostní právo zástavní na nemovitostech do pozůstalosti patřících (z 15. května 1907, ě. 6410, N. Z. 219).
96. § 222. Návrh na zachování náhradní hypotéky dle § 222., odst. 3. musí se státi do skončení roku rozpočtového; při rozpočtení náhradní hypotéky pro pozdější věřitele nutno bráti z úřední povinnosti zřetel i na pohledávky věřitelů předcházejících, kteří svůj nárok na náhradní hypotéku přihlásili opomenuli (z 6. listopadu 1906, č. 17306, P. 503 z r. 1907). — Proti náhradnímu nároku, který dle § 222., odst. 3. ex. ř. jest na neprodané spoluzavázané nemovitosti pro následujícího zástavního věřitele vtělen, může vlastník nemovitosti činiti všechny námitky, které příslušely povinnému proti tomuto věřiteli ohledně jeho pohledávky (z 8. února 1906, č. 1907, off. 976). — Nebyly-li všechny za jistou pohledávku nedílně ručící nemovitosti exekučně prodány a nepodal-li simultánní věřitel žádné přihlášky k nejvyššímu podání za prodané nemovitosti, aneb nežádal-li úplné- ho zaplacení neb zaplacení v jiném poměru, děje se přikázání dle poměru odhadních daňových cen jednotlivých prodaných nemovitostí k sumě daňových odhadních cen veškerých zavázaných nemovitostí (z 30. května 1906, č. 6815, off. 1012).
97. § 256. Byl-li zjišťovací zájem současně se zájmem úkojným vykonán, mají zástavní práva tím nabytá stejně pořadí; nestačí-li výtěžek dražební, dlužno, jestliže do té doby exekuční titul zjišťovací exekuci za základ sloužící nabyl právní moci, aneb jestliže lhůta ku plnění v něm stanovená již uplynula, obě zástavním právem zajištěné pohledávky dle poměru jejich celkových obnosů zapraviti (z 5. dubna 1906, č. 5666, off. 1000).
98. § 294. Byla-li platební zápověd ohledně zabavené pohledávky, která dlužníku ve skutečnosti přísluší vůči více solidárním poddlužníkům, pouze proti jednomu z nich vymožena, neručí tento vymáhajícímu věřiteli ze zaplacení, které druhý solidární poddlužník povinnému plnil, i když opomenul tomuto spoludlužníku dáti zprávu o platební zápovědi (z 1. března 1906, č. 1868, off. č. 985).
99. § 295. Zabavení pohledávek, při nichž jsou obce poddlužníky, nelze posuzovati pouze dle § 294, nýbrž i dle zvláštní normy § 295. ex. ř.; jest tedy nepřípustno, zabaviti pohledávku dosud nelikvidní a u obecní pokladny dosud nepoukázanou (čl. IX., č. 5 uv. zák. k ř. ex., dv. dek. z 21. srpna 1838, č. 291 sb. z. s. a nař. min. ze 27. října 1897, č. 250 ř. z. — z 28. prosince 1906, č. 20.449, J. B. 335 z r. 1907).
100. § 322. Vymáhající věřitel nemůže uplatňovati hypotékami pohledávku ku vybrání mu poukázanou jako samostatnou svou pohledávku. nýbrž jen jako proeurator in rem suam a nemůže se dovolávati předpisu § 469. obč. z. Vlastník hypotéky může v případě zamítnutí oné žaloby vymáhajícího věřitele žalovati o výmaz knihovní zabavené' pohledávky (§ 308. ex. ř. — ze 7. srpna 1901, č. 9873 a z 19. prosince 1906, č. 19203, J. B. 250 z r. 1907).
101. § 370. Zpráva kanceláře informační, obsahující jen všeobecně líčení majetkového stavu povinného, nestačí ku osvědčení dle § 370. ex. ř. (z 9. července 1907, č. 8975, J. B. 408).
102. § 372. S prvním návrhem na povolení exekuci uhražovací nelze současně sloučiti návrh na povolení exekuce ku zajištění výživného na další dobu jednoho roku (z 5. února 1907, č. 1357, P. 548).
Citace:
Z řízení sporného a exekučního.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1907, svazek/ročník 16, číslo/sešit 6, s. 310-313.