Čís. 12013.


Předpis § 66 ex. ř. má na mysli zvláštní poukazy, jak jest provésti jednotlivé exekuční úkony, nevztahuje se vsak na usnesení exekučního soudu, vydané v jeho vlastni pravomoci, jímž se zahajuje výkon povolené exekuce a jímž jest zároveň rozhodováno i o přípustnosti neb o nepřípustnosti výkonu samého.
Proti usnesení exekučního soudu, jímž byl nařízen výkon exekuce povolené usnesením soudu exekuci povolujícího, byl samostatný rekurs přípustný. Odmítl-li rekursní soud výkon exekuce, nezáleží pro rozhodnutí o dovolacím rekursu na tom, zda usneseni povolující exekuci nabylo již právní moci, čili nic, nýbrž jest se dovolacímu soudu omeziti na přezkum usneseni rekursního soudu ve věci samé.
Na spořitelní vkladní knížku, jsoucí v soudní úschově, nelze vésti exekuci podle §§ 253, 259 a 262 ex. ř. ani podle § 296, prvý odstavec, ex. ř., nýbrž jen podle §§ 325 a násl. ex. ř.

(Rozh. ze dne 21. října 1932, R I 830/32.)
Okresní soud v P. usnesením ze dne 28. dubna 1931 nařídil výkon exekuce zabavením a uschováním spořitelní vkladní knížky, jsoucí v uschování krajského soudu v P., kterážto exekuce byla povolena usnesením krajského soudu v P. ze dne 26. dubna 1931. Rekursu dlužníka rekursní soud vyhověl, zrušil napadené usnesení a odmítl dožádání o výkon exekuce; zabavení vkladní knížky vykonané dne 29. dubna zrušil. Důvody: Exekuce zabavením a uschováním byla povolena a výkon této povolené exekuce byl napadeným usnesením prvého soudu nařízen o vkladní knížce, která podle usnesení exekuci povolivšího, byla dlužníkem složena u téhož sborového soudu pod č. j. Ck I 146/31-2 a uložena pod č. soudních deposit téhož soudu C 2/31. Nešlo proto o výkon exekuce zabavením a uschováním vkladní knížky dlužníkovy, kterou měl vymáhající věřitel nebo některá jiná osoba, ochotná ji vydati, jak to žádá předpis §§ 262 a 296, prvý odstavec, ex. ř., nýbrž o výkon exekuce zabavením pohledávky z dlužníkovy spořitelní vkladní knížky, která byla v úředním uschování soudu, upraveném ustanoveními ministerského nařízení ze dne 16. listopadu 1850, čís. 448 ř. zák. a doplňujícími je pozdějšími nařízeními, kterými upraveno bylo veřejnoprávní uschování deposit. Za trvání tohoto poměru státní moci k depositu jest vyloučen výkon exekuce zabavením a uschováním deposita podle § 254, třetí odstavec, § 259 a § 262 ex. ř., pokud se týče výkon zabavení pohledávky z něho podle § 296, prvý odstavec, ex. ř. a poněvadž exekuční soud jest podle § 16, prvý odstavec a 69 ex. ř. oprávněn vykonati jen zákonem přípustný exekuční prostředek, v § 63 čís. 3 ex. ř. naznačený, náleželo prvému soudu dožádání o výkon exekuce odmítnouti.
Nejvýšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Především nelze souhlasiti s názorem rekurentovým, že v souzeném případě, hledíc k ustanovení § 66 ex. ř. nebyl proti usnesení exekučního soudu, jímž byl nařízen výkon exekuce povolené usnesením krajského soudu v P. ze dne 26. dubna 1931, samostatný rekurs přípustný, poněvadž prý šlo jen o příkaz výkonnému orgánu, by byl jednotlivý exekuční výkon proveden. Že tu o takový příkaz nejde, vyplývá z ustanovení §§ 25, 61 a 68 ex. ř., § 86, prvý odstavec, 87, prvý odstavec, 160 a 379 odstavec prvý až čtvrtý jedn. řádu, § 78, poslední odstavec. zákona o soudní organisaci a z nařízení min. sprav, ze dne 3. prosince 1897, čís. 44 Věstníku min. sprav. k § 68 ex. ř., jakož i z bodu 6 instrukce pro výkonné orgány ze dne 10. května 1910, čís. 9 ř. zák., z nichž patrno, že zákon má v § 66 ex. ř. na mysli zvláštní poukazy, jak jest provésti jednotlivé exekuční úkony, poukazy ty tkví svou podstatou v povinném dozoru soudu nad správným způsobem výkonu jednotlivých exekučních opatření výkonným orgánem. Nemůže tudíž ustanovení § 66 ex. ř. býti vztahováno na usnesení exekučního soudu, vydané v jeho vlastní pravomoci, jímž se zahajuje výkon povolené exekuce a jímž jest zároveň rozhodováno i o přípustnosti neb nepřípustnosti výkonu samého. Poněvadž dovolací rekurs čelí právě proti odmítnutí výkonu exekuce soudem rekursním, nezáleží na tom, zda nabylo usnesení exekuci povolující již moci práva čili nic, a jest se omeziti na přezkum usnesení rekursního soudu ve věci samé. Rekursní soud správně zdůraznil, že jest exekuční soud, hledíc k ustanovením § 16, prvý odstavec a 69 ex. řádu, oprávněn naříditi výkon jen zákonem přípustného exekučního prostředku (§ 63 čís. 3 ex. řádu) a že, dokud jest vkladní knížka městské spořitelny v P., znějící na 24000 Kč v soudním depositu, nelzé zabavení a uschování její podle §§ 253, 259,a 262 ex. ř., nebo zabavení pohledávky z ní podle § 296, prvý odstavec, ex. ř. považovati za přípustný exekuční prostředek, poněvadž jest dbáti ministerského nařízení ze dne 16. listopadu 1850, čís. 448 ř. z. a jeho doplňků, jimiž jest upravena úschova soudních deposit a jež použití těchto exekučních prostředků brání. Názor tento odpovídá také ustálené praxi, podle níž jest exekuci na soudní deposita vésti podle ustanovení § 325 a násl. ex., poněvadž dvorní dekret ze dne 22. března 1784, čís. 266 sb. z. s. dosud platí. (Odpovědi min. k § 325 ex. ř.) Uvažovati o tom, zda a pokud by bylo lze považovati exekuci na zmíněnou knížku jsoucí v soudní úschově za platně provedenou po rozumu § 253 ex. řádu, není v souzeném případě již proto potřebí, že jest zjištěno nejen, že správce soudních deposit nebyl ochoten knížku vydati (§ 262 ex. ř.), nýbrž, že se výkonný orgán s ní do hmotného styku vůbec nedostal, takže její zabavení nebylo,vůbec provedeno. Poukaz rekurentův k rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 3338 sb. n. s. není případný, neboť jím bylo jen vysloveno, že knížka spořitelní nepřestává býti majetkem povinné strany již složením na soudě podle § 1425 obč. zák., nýbrž teprve, až bude vydána některé z osob, která .si na peníze v ní uložené činí nároky, a že není závady by nebyla předmětem zajišťovací exekuce, při čemž však ani nevysvítá, o který z prostředků exekučních, vytčených v § 374 ex, ř., tu šlo.
Citace:
č. 12013. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 354-356.