NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3815.

Řízení před nss-em. — Advokacie (Slovensko): Advokát, který byl usnesením advokátní komory (pro ztrátu stát. občanství) ze seznamu advokátů vymazán, je přes to do té doby oprávněn k podepisování stížností na nss (§18 zák. o ss), dokud příslušné usnesení advokátní komory se nestalo pravoplatným.
(Nález ze dne 25. června 1924 č. 11 449.) Věc: Dr. Eugen K. ve Velkém M. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o přiznání čsl. státního občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byla žádost st-lova za přiznání čsl. státního občanství ve smyslu § 9 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. zamítnuta. Zároveň bylo z moci úřední jako protizákonné zrušeno usnesení obecního výboru ve Velkém M. z 15. května 1920, kterým bylo uznáno, že žadatel nabyl ve smyslu § 10 zák. čl. 22 z r. 1886 domovské právo ve Velkém M. a bylo nařízeno, aby jmenovaný byl ze seznamu příslušníků obce Velký M. vyškrtnut.- - -
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost podané, musil se nss v prvé řadě zabývati námitkou odvodního spisu, že stížnost trpí formální vadou záležející v tom, že není ve smyslu § 18, odst. 3 zák. o ss podepsána advokátem, poněvadž podepsal ji pouze st-1, který byl usnesením advokátní komory v Turčanském Sv. Martině ze 17. ledna 1923 ze seznamu advokátů vymazán.
Dle zprávy advokátní komory v Turčanském Sv. Martině z 24. března 1924, nss-em vyžádané, odpovídá toto tvrzení odvodního spisu pravdě, avšak ve zprávě té se zároveň sděluje, že se st-1 z uvedeného usnesení odvolal k nejvyššímu soudu, jenž usnesením z 26. března 1923 odvolání st-lovo zamítl. Usnesení odvolací instance bylo pak dle sdělení advokátní komory v Turčanském Sv. Martině st-li 4. května 1923 doručeno.
Jde o otázku, zda stížnost, která byla u nss-u před tímto dnem, t. j. dne 25. dubna 1923 podána a jím podepsána, jest opatřena podpisem advokáta. Zodpovědění její závisí v podstatě na tom, měla-li stížnost, kterou podal podle § 35, odst. 2 zák. čl. 34 z r. 1874 proti usnesení advokátní komory v Turč. Sv. Martině ze 17. ledna 1923 k nejvyššímu soudu, odkladný účinek. Cit. zák. článek má v případech, kde tento účinek chce vyloučiti, o tom výslovné ustanovení (sr. § 67), kdežto výkon disc. výroku o suspensi a zbavení advokatury činí závislým na vejití jeho v právní moc (§ 104).
Ježto v daném případě jde o výrok, kterým byl st-1 — byť i ne cestou disciplinární — zbaven advokatury, a ježto není výslovného ustanovení, že by stížnost, kterou § 35 proti takovému výroku advokátní komory k nejvyššímu soudu připouští, neměla odkladného účinku, jest nss názoru, že účinek takový oné stížnosti upírati nelze. Ale pak se stalo usnesení ze 17. ledna 1923 pravoplatným teprve dnem, kdy doručeno bylo st-li potvrzující usnesení nejvyššího soudu, t. j. dnem 4. května 1923, a stížnost k nss-u před tím podaná a st-lem podepsaná vyhovovala požadavku § 18, odst. 3. zák. z 22. října 1875, ř. z. č. 36 ex 1876.
Ve věci samé - - - 1

Další důvody obdobně jako při Boh. 3814 adm.)

Citace:

č. 3815. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 216-217.