NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

— Čís. 7571 —
Čís. 7571.

Nedoplatky pojistných příspěvků k okresní nemocenské pojišťovně mají v exekučním řízení přednostní právo jen za podmínek a omezení § 76 zák. ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. (§ 173 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 1. prosince 1927, R II 362/27.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za vydraženou nemovitost vyhověl soud prvé stolice odporu knihovních věřitelů potud, že nepřikázal okresní nemocenské pojišťovně v přednostním pořadí pohledávku na zadrželých příspěvcích. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Okresní nemocenská pojišťovna si stěžuje do rozvrhového usnesení proto, že bylo vyhověno odporu knihovních věřitelů — Čís. 7571 —
proti tomu, by jí byla přikázána k zaplacení z rozvrhované podstaty v přednostním pořadí pohledávka na zadržených příspěvcích 3 175 Kč 28 h s úroky z prodlení, výlohami upomínacími a útratami exekučními, úhrnem 3 331 Kč, a že ji tato pohledávka v přednostním pořadí nebyla přikázána k zaplacení, ačkoli byla řádně přihlášena a doložena předložením výkazu nedoplatků potvrzeného co do pravoplatnosti a vykonatelnosti. Než stížnost není odůvodněná. Nedoplatky pojistných příspěvků k okresní nemocenské pojišťovně mají v exekučním řízení přednostní právo přede všemi soukromými zástavními právy na nemovitostech patřících zaměstnavateli jen za podmínek a omezení, za kterých jest v § 76 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. stanoveno zákonné zástavní právo na nemovitostech povinného daní pro daň výdělkovou, tedy nikoliv vždycky, v celém rozsahu a bezpodmínečně. Pouze nedoplatky za 18 měsíců ode dne příklepu zpět počítajíc, za podmínky že vydražená nemovitost jest výlučně nebo aspoň převážně věnována pro podnik povinný k pojištění a proň zvláště zařízena, požívají zákonného zástavního práva. Žádá-li tedy okresní nemocenská pojišťovna, by její pohledávka ze zadržených příspěvků byla z rozvrhované podstaty uhražena v přednostním pořadí, musí tvrditi a dokázati, že jsou splněny předpoklady, za kterých jedině její pohledávka požívá zákonného práva zástavního na vydražené nemovitosti. Exekuční soud není k tomu povolán, by při rozhodnutí o přikázání přihlášené pohledávky okresní nemocenské pojišťovny z nedoplatků pojistného z úřední povinnosti zkoumal, zda přísluší této pohledávce přednostní právo. Stěžovatelka, okresní nemocenská pojišťovna, spokojila se s tím, že udala výši své pohledávky z nedoplatků pojistného, úroků a útrat a že žádala zaplacení v přednostním pořadí, předložila ovšem také řádný výkaz nedoplatků, netvrdila však, tím méně dokazovala, že jsou splněny všecky předpoklady, za kterých jedině by její pohledávka mohla býti v přednostním pořadí přikázána k zaplacení. V důsledku toho se museli knihovní věřitelé omeziti na pouhé vznesení odporu proti přikázání v přednostním pořadí a nemohli uvésti jednotlivé důvody odporu, jak by to jinak podle § 213 ex. ř. byli musili učiniti, neměl-li by jejich odpor býti odmítnut. Po vznesení odporu tím více bylo povinností okresní nemocenské pojišťovny, by udala, z jakého důvodu žádá náhradu v přednostním pořadí, a by případně své údaje doložila. Když tak neučinila, nesměl exekuční soud její pohledávku přikázati k zaplacení v přednostním pořadí, nemaje podkladu pro rozhodnutí, zda přísluší žádané přednostní právo. Ostatně z odhadního protokolu vyplývá, že vydražená nemovitost jen z části poměrně malé byla věnována provozu živnosti stolařské a řezbářské, tak že nedoplatkům z pojistného na ní nepřísluší přednostní zástavní právo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Především nelze souhlasiti s rekurentkou, že podle § 173 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. požívají nedoplatky pojistných příspěvků — Čís. 7572 —
k okresní nemocenské pokladně přednostního práva bez omezení § 76 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. Neprávem poukazuje rekurentka v této příčině k povšechnému doslovu onoho paragrafu, že pojistné i s příslušenstvím požívá přednostního práva nedoplatků daní a veřejných dávek v řízení exekučním, úpadkovém a vyrovnávacím, any daně a veřejné dávky, jež by zde přicházely v úvahu, tam blíže nejsou označeny, a dlužno proto i zde sáhnouti k obdobě, jak zcela správně učinili nižší soudové (viz také rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu vídeňského zaps. do knihy judikátů pod čís. 150). Nesprávnost mínění rekurentky plyne ostatně i z dějin zákona. Podle zprávy výboru sociálněpolitického a výboru rozpočtového (tisk 4795) byl původní § 173, jehož doslov úplně se kryl s § 76 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. (vládní návrh, tisk 4186) škrtnut, poněvadž vyvolal zejména v kruzích hypotečních ústavů obavu, že by navržené zástavní právo ve prospěch pojistného ohrozilo tak značně hypotekární úvěr, že by tento úvěr byl přímo znemožněn. V důsledku toho byla škrtnuta i poslední (druhá) věta původního § 174 vládního návrhu a zůstala tudíž v platnosti jen první jeho věta, která se kryla s nynějším § 173. Touto změnou vládního návrhu mělo tudíž býti odstraněno jen navržené zákonné zástavní právo, ale nemělo tím býti rozšířeno ani časově ani věcně přednostní právo, o něž jde, nad meze a podmínky § 76 zákona ze dme 25. října 1896, čís. 220 ř. zák. Než rekurs ani jinak není opodstatněn. Jest pravda, že podle zápisu o roku ze dne 13. června 1927 nebyly udány důvody odporu a že podle tohoto zápisu nebylo zahájeno ani ústní jednání předepsané v § 213 druhý odstavec ex. ř. Než tím nebyla postižena rekurentka, ježto bylo podle spisů (§ 210 ex. ř.) zjištěno, že vydražená nemovitost jen z části poměrně malé byla věnována provozu živnosti stolařské a řezbářské, takže nedoplatkům z pojistného na ní nepřísluší přednostní právo. Vytýká-li rekurentka, že odhadní protokol ze dne 26. března 1926 pro toto zjištění nebyl dostatečným podkladem, protože nebyl slyšen dlužník a po případě bylo i zapotřebí místního ohledání vydražené reality, stačí podotknouti, že zvláštního výslechu dlužníka nebylo třeba a že odhad podle zmíněného protokolu se stal na místě samém a za přítomnosti povinného, což při náležité pozornosti nemuselo ujíti ani rekurentce pokud se týče jejím právním zástupcům.

Citace:

Čís. 10467.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 94-95.