NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 1933.

Zákon ze dne 18. srpna 1918, čís. 317 ř. zák. o povinnosti státu nahraditi škodu za bezprávná poškození civilních osob za nynější války.
Manžel může se domáhati náhrady škody pro usmrcení manželky pouze tehdy, pokud smrtí manželky ušlo mu výživné, k jehož plnění byla manželka zavázána.
(Rozh. ze dne 19. října 1922, Вс II 3/22.)
Při srážce vojska s obyvatelstvem v M., jejíž průběh jest vylíčen v předchozím rozhodnutí, byla usmrcena manželka žalobce. Žalobu jeho o náhradu škody, jež prý mu vzešla tím, že následkem usmrcení manželky, která před tím domácnost vedla sama, dceru opatrovala a ho obsluhovala, je nucen si držeti k vedení domácnosti placenou hospodyni, procesní soud prvé stolice (vrchní zemský soud) neuznal co do důvodu po právu a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Žalobní nárok není co do důvodu oprávněn a to především z důvodu, že žalobce, jenž sám na těle poraněn nebyl a požaduje odškodnění pouze za smrtelné poranění své manželky, dle odstavce třetího zákona nároku na odškodnění požadovaného způsobu vůbec nemá. Jako manžel usmrcené mohl by nárok na odškodnění dle zákona ze dne 18. srpna 1918, čís. 317 ř. zák. jen tak dalece uplatňovati, pokud mu smrtí manželčinou ušla výživa, k jejímuž poskytování zemřelá byla povinna. Žalobce, jenž ani netvrdí, že nemá samostatného jmění nebo způsobilosti k výdělku, neměl proti své zemřelé manželce vůbec zákonného nároku na poskytování výživy (§§ 91 a 92 obč. zák.) a ani netvrdí, že ho měl z jiného právního důvodu. Nežádá odškodnění z té příčiny, že smrtí manželky utrpěl újmu na výživě, kterou mu tato poskytovala, nýbrž z té příčiny, že má nyní větší výlohy na služební mzdě a za práce pro rodinu a domácnost následkem toho, že musí míti k vedení domácnosti, obstarávání dětí а k své obsluze placenou hospodyni a že musí mnohé práce, které dříve manželka sama obstarávala, dávat provádět mimo dům. Na náhradu škody tohoto druhu, byť i ji odívá ve formu měsíční renty, nemá žalobce vůbec nároku a jest tudíž dotyčná námitka strany žalované odůvodněna.
Nejvyšší soud odvolání po ústním líčení nevyhověl a uvedl mimo jiné
v důvodech:
Procesní soud prvé stolice právem uvedl, že žalobní nárok jest vzhledem na to, co žalobce přednesl při ústním přelíčení v první stolici, a na třetí odstavec § 3 zákona ze dne 18. srpna 1918, čís. 317 ř. zák. nedůvodným. Podle tohoto zákonného předpisu by totiž žalobce mohl se domáhati náhrady jen potud, pokud smrtí jeho manželky ušlo mu výživné, jež mu manželka dluhovala; netvrdil však vůbec, že mu manželka byla povinna výživou, ani že mu nějaké výživné dluhovala, a ze zákona takový nárok neplyne, neboť podle § 91 obč. zák. manžel jest povinen, opatřovati manželce výživu, nikoli manželka manželovi. Žalobní nárok tedy již proto není důvodem svým po právu a rozsudek mezitimný, jímž to jest vysloveno, vyhovuje zákonu.

Citace:

Čís. 13588.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 641-642.