Čís. 1878.
Pro výlučnou věcnou příslušnost okresního soudu podle § 49 II čís. 3 j. n. jest lhostejno, zda výměnkářské dávky jsou břemenem reálním či jen osobním závazkem přejímatelů nemovitosti.
(Rozh. ze dne 3. října 1922, R I 1137/22.)
Žalobce prodal nemovitost svým dětem a vymínil si v trhové smlouvě na srážku kupní ceny mimo jednu krávu a tele, které z prodeje výslovně byly vyloučeny, užívání domku č. p. 28 v B. pro sebe, dále chlév pro krávu a tele při tomto domku a chlívek pro prase, dále dostatek píce, ale pouze a výhradně pro onu vymíněnou krávu, a konečně zavázali se mu kupující až do jeho smrti řádně ho živiti a po smrti postarati se mu o řádný pohřeb. Ježto kupitelé dávek neplnili, žaloval prodatel u okresního soudu o zaplacení 7300 K, na něž dlužné dávky ocenil, a opřel příslušnost okresního soudu o § 49 čís. 3 j. n. Námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl, maje za to, že tu nešlo o výměnek, nýbrž jednak o služebnost doživotního užívání domku s chlévem pro krávu a tele a chlívkem pro prase, jednak o závazky rázu čistě osobního, obligačního, jež postihovaly kupitele bez ohledu na koupenou nemovitost (§ 154 obč. zák.). Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Doživotní stravování, vymíněné otcem při postupu reality zletilým synům s tím, že tito přejímají dluhy 670 Kč a zbytek kupní ceny 7330 Kč, tudíž jedenáct dvanáctin celé kupní ceny, se vyúčtovává poskytnutím píce pro krávu určitého stáří a pro tele, a poskytováním služebnosti bytu a užívání chléva, jest dle své podstaty ujednáním výměnku, při čemž nerozhodno, zda postupitelé povinnost tuto výslovně přejímají na účet kupní ceny a zda toto právo má býti reálním břemenem, či jen osobním závazkem nastupujících; rovněž nerozhodno jest, že ku poskytování dali se nastupující pohnouti tím, že právní zástupce, smlouvu sepisující, poučil je o zákonné povinnosti § 154 obč. zák. Jedině závažným jest pro podstatu výměnku, že upravena má býti budoucí výživa a zaopatření postupitele, který se zbavuje určitého majetku, pro další jeho život, zejména i pro dobu starobní invalidity. Na okolnost, že strany nepojmenovaly toto právo výměnkem, nelze přihlížeti, poněvadž rozhoduje podstata úmluvy, a ne její pojmenování. Jest tedy patrno, že jest soud prvé stolice ohledně nároku za neposkytovanou stravu příslušným dle § 49 čís. 3 j. n.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud posoudil věc správně. Výměnek zřizuje se smlouvou, jíž vlastník nemovitosti, postupuje ji osobě druhé, vyhrazuje (vymiňuje) sobě neb osobě třetí (na př. manželce) jisté požitky neb jistá práva na čas života svého, osoby třetí nebo vůbec na určitý čas. Výměnkářské dávky mohou záležeti v naturaliích i v penězích, též v poskytnutí bytu, při čemž ovšem obsahuje výměnek současně i služebnost bytu. Dle pojmu výměnku mohou tedy všechny dávky, ke kterým se zavázali žalobcovi synové při převzetí jeho polovice nemovitostí smlouvou ze dne 27. prosince 1918, tvořiti obsah výměnku, tedy poskytování stravy výměnkáři, píce pro jeho dobytek, poskytování užívání domku, chléva pro krávy a tele a chlívku pro prase. Při tom jest, jak rekursní soud správně uvádí, lhostejno, zda tyto dávky jsou reálním břemenem, či jen osobním závazkem přejímatelů, a lhostejný jest také motiv, kterým strany při ujednání byly vedeny. Pravá podstata výměnku tkví dle toho. co shora uvedeno, v tom, aby byla smlouvou upravena budoucí výživa a zaopatření postupujícího. Jak strany ony dávky pojmenovaly, nepadá na váhu, rozhoduje podstata a vnitřní obsah úmluvy a nikterak její pojmenování. Podle smlouvy ze dne 27. prosince 1918, uzavřené mezi žalobcem na jedné a žalovanými Josefem a Jindřichem T-ovými na druhé straně, jest dávky, ke kterým se zmínění žalovaní vůči žalobci zavázali, pokládati jak jednotlivě, tak v celku za výměnek, a to také poskytování řádné stravy, neboť odstavec o této dávce ve spojitosti s ostatním obsahem smlouvy nepřipouští podle toho, co v úvodě uvedeno o podstatě výminku, jiného výkladu. Že spolužalovaná Marie T-ová při ujednání zmíněné smlouvy nebyla smluvní stranou, nemůže na právní povaze dávek ve smlouvě uvedených ničeho změniti, a bude na této spolužalované, aby tuto okolnost při jednání ve věci samé uplatňovala.