NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2641.

Volební řád (zákon ze dne 29. února 1920, čís. 123 sb. z. a n.).
Stala-li se závadná změna voličského seznamu na základě usnesení volební komise, mohou jako přímí pachatelé přečinu podle §u 58 I čís. 4 zákona přicházeti v úvahu jedině členové volební komise, nikoliv zástupce dohlédacího úřadu (§ 35 zákona); u něho může však jíti po případě o spoluvinu (§ 5 tr. zák.) na onom přečinu.
(Rozh. ze dne 4. února 1927, Zm I 480/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 26. června 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přeči- nem podle §u 58 I čís. 4 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123 sb. z. a n., zrušil rozsudek nalézacího soudu v napadeném výroku, jakož i ve výroku o trestu uloženém tomuto obžalovanému a ve výrocích s tím souvisejících a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a o ní rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti, jež uplatňuje důvody zmatečnosti podle čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř., nelze s hlediska tohoto důvodu upříti oprávnění. Nalézací soud uznal stěžovatele vinným přečinem podle §u 58, I čís. 4 zák. čís. 123/1920 proto, že při volbách do poslanecké sněmovny jako zástupce dohlédacího úřadu souhlasil s jednomyslným usnesením volební komise na změnu voličského seznamu dodatečným připsáním dalších tří voličů, v seznamu tom dříve neuvedených. Podle toho považoval nalézací soud stěžovatele za spolupachatele přečinu, jímž byl stěžovatel i členové volební komise (jako spoluobžalovaní) uznáni vinnými. Leč názor ten je mylným. O oboru působnosti zástupce dohlédacího úřadu při volbě obsahuje řád volení do poslanecké sněmovny jen ustanovení §u 35, které praví, že politický úřad má právo vyslati k volbě svého zástupce, by dohlédal k správnému provádění volby. Ustanovení to neobsahuje bližších údajů o úkolech zástupců politických úřadů při volbě, s jistotou lze však z něho aspoň vyčísti, že jím při případných poradách volební komise nepřísluší ani právo hlasovací, ani právo prohlásiti za bezúčinná usnesení komise, jež pokládají za protizákonná, Stala-li se proto závadná změna voličského seznamu na základě usnesení volební komise, jak soud prvé stolice zjišťuje, mohou jako přímí pachatelé činu přicházeti v úvahu jedině členové volební komise, nikoliv však stěžovatel, který se nesúčastnil volby jako člen volební komise, nýbrž jako zástupce dohlédacího úřadu a proto neměl ani hlasovacího práva. Tím ovšem není ještě vyloučeno, že by činnost stěžovatele nebylo lze podřaditi aspoň pod pojem spoluviny, kdyby vykazovala znaky §u 5 tr. zák., kdyby totiž bylo zjištěno, že rozkazem, radou, poučením, pochvalou, zlý skutek nastrojil, k němu úmyslně příčinu dal, k vykonání jeho jakýmkoliv způsobem nadržoval, pomáhal nebo přispěl. Rozsudek zjišťuje v tom směru pouze, že se ona změna stala i za souhlasu stěžovatele jako zástupce dohlédacího úřadu, a že jí nikdo neodporoval, ani zástupce dohlédacího úřadu. Zjištění to jest poněkud nejasným, poněvadž nelze z něho seznati, co soud prvé stolice béře za zjištěno, zda stěžovatel se změnou souhlasil, či zda jí neodporoval. Udělení souhlasu k něčemu a pouhé neodporování jsou však pojmy podstatně rozličné, a nespočívala-li činnost stěžovatele v ničem jiném než, že závažné změně voličského seznamu neodporoval, nebylo by vůbec lze mluviti o trestném spolupůsobení stěžovatele při onom trestném činu, poněvadž by se tu jednalo pouze o čistě trpné a tedy trestně úplně nezávažné chování k trestně zapovězené změně voličského seznamu, jíž stěžovatel nemohl zabrániti, nemaje práva zameziti usnesení komise. Spočívala-li však činnost stěžovatele v tom, že s usneseními, na jehož základě byla změna seznamu provedena, pokud se týče s touto změnou souhlasil, bylo by po případě lze v činnosti té spatřovati spoluvinu na trestném činu, avšak i to jen tehdy, byly-li udělením tohoto souhlasu naplněny předpoklady §u 5 tr. zák. V tom směru však neobsahuje napadený rozsudek zjištění. Shledal-li proto nalézací soud v činnosti stěžovatele bez oněch bližších zjištění skutkovou podstatu přečinu §u 58 1 čís. 4 zák. čís. 123/1920, a to nejen spoluvinu na tomto trestném, činu, nýbrž dokonce přímé spolupachatelství, je výrok jeho s hlediska §u 281 čís. 9 a) tr. ř. zmatečným. Bylo proto důvodné zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek prvého soudu v napadeném výroku a následkem toho i ve výroku o trestu obžalovanému uloženém a ve výrocích s tím souvisejících zrušiti a vrátiti věc podle §u 288 čís. 3 tr. ř. nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, aniž bylo třeba zabývati se dalšími vývody zmateční stížnosti, uplatňujícími důvod podle čís. 5 §u 281 tr. ř.

Citace:

Čís. 2641. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 95-97.