Čís. 4978.
Zavázal-li se kupitel prodateli nemovitosti, že mu zaplatí převodní poplatky, není prodatel oprávněn domáhati se na kupiteli, by mu (prodateli) převodní poplatky zaplatil již proto, že mu byly předepsány, avšak jím dosud nezaplaceny. Prodatel jest však i za tohoto stavu věci oprávněn domáhati se na kupiteli, by zaplatil poplatky přímo u finančního úřadu.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1925, Rv I 509/25.)
Žalovaný ukoupil od žalobců nemovitost a zavázal se v kupní smlouvě, že zaplatí převodní poplatky. Žalobci, obdrževše platební rozkaz na převodní poplatek, domáhali se na žalovaném, by jim poplatek ten zaplatil. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl. Důvody: Platební rozkaz berního úřadu ze dne 24. Června 1924 zakládá solidární závazek žalobců a žalovaného k placení převodního poplatku, jak také výslovně jest v něm uvedeno. Třeba že strany mezi sebou ujednaly, že poplatky z převodu, o které jde, ponese žalovaný, přece jest žaloba předčasnou, neboť žalovaný nezavázal se ve smlouvě k placení poplatků těch žalobcům, nýbrž mají žalobci jen na vůli, kdyby poplatek tento sami zaplatili, by se dle §u 896, 1042 obč. zák. domáhali náhrady ná- kladu toho na žalovaném. Žalobci však vůbec ani netvrdili, tím méně prokázali, že poplatek sami zaplatili a není tudíž vyloučena možnost, že žalovaný přece ještě poplatek bernímu úřadu zaplatí, nebo že berním úřadem bude od něho vybrán. Teprve, až žalobci podají o tom důkaz, že poplatek sami zaplatili, nebo že berním úřadem byli k zaplacení donuceni, mohou se domáhati na žalovaném dle §u 896, 1042 obč. zák. náhrady, prozatím však předpoklady tyto žalobci prokázány nebyly, a bylo proto žalobu jako předčasnou zamítnouti. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Zavázal-li se žalovaný žalobcům při ujednání trhové smlouvy, že zaplatí převodní poplatky, převzal tím vůči žalobcům, kteří ze zaplacení těchto poplatků dle zákona jsou solidárně právi, závazek, že bude plniti příslušnému finančnímu úřadu (§ 1404, 881 obč. zák.) a žalobci byli nepochybně oprávněni domáhati se na něm splnění tohoto závazku, totiž přímého zaplacení poplatků těch u finančního úřadu a mohli v případě nesplnění tohoto závazku jeho splnění vymoci pořadem §u 353 ex. ř. Žalobci však, nepouživše tohoto jedině vhodného právního prostředku, domáhají se toho, by žalovaný převodní poplatek, na nějž již byli obdrželi od finančního úřadu platební rozkaz, zaplatil do jejich rukou, odůvodňujíce to tím, že jsou poplatkem zatíženi a že žalovaný k placení tedy dle §u 1042 obč. zák. povinen. Při tomto žalobním návrhu a žalobním důvodu setrvali žalobci v řízení v první stolici přes to, že žalovaný namítal, že žalobci, nezaplativše dosud sami poplatku, nemohou žádati jeho zaplacení do vlastních rukou, nýbrž pro berní úřad. Námitka tato jest v zákoně plně odůvodněna. Z toho, že žalobci obdrželi platební rozkaz na poplatek, neplyne ještě jejich oprávnění, žádati na žalovaném, by poplatek do jejich rukou platil. Tohoto oprávnění na přímé placení nabýti mohou žalobci teprve tenkráte, když sami poplatek zaplatí. Odvolací soud věc tedy správně rozhodl, když tento žalobní nárok jako předčasný pro tentokráte zamítl. Vývody dovoláni, snažící se dovoditi, že žalovaný povinen jest platiti poplatek žalobcům, jakmile byl právoplatně stanoven a jest platebním rozkazem na nich žádán, nemohou vyvrátiti správné a zákonu plně vyhovující odůvodnění napadeného rozsudku.