NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Čís. 14622.

Zákon čís. 303/20 Sb. z. a n.
Ze samostatného provozu živnosti zubotechnické jest vyloučen i jako pachtýř koncese, kdo v době vyhlášení zákona čís. 303/20 Sb. z. a n. nevyhověl podmínkám druhé věty druhého odstavce § 2 cit. zák.
(Rozh. ze dne 12. října 1935, Rv I 1963/33.)
Smlouvou ze dne 4. července 1931 propachtoval žalovaný žalobci, jenž neměl způsobilosti k samostatnému provozování koncese zubotechnické podle zák. čís. 303/20 Sb. z. a n. svoji koncesi zubotechnickou za roční nájemné 15000 Kč, jež žalobce žalovanému též předem vyplatil. Podle tvrzení žalobcova bylo zároveň ujednáno, že žalovaný bude povinen nájemné vrátiti, kdyby se vyskytly nějaké překážky a koncese nemohla býti přeložena do stanoviště žalobcem určeného. Žalobce se pokoušel o přeložení koncese, ale marně, neboť mu bylo řečeno, že mu koncese udělena nebude. Žalobce domáhá se proto vrácení nájemného. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Propachtování zubotechnické koncese osobě, která po vejití v platnost zákona čís. 303/20 nemůže obdržeti koncesi a provozovati samostatně zubotechnickou živnost, je protizákonné a tudíž nicotné, k čemuž musí soud hleděti s úřední moci (§ 879 obč. zák.). Žalovaný sám přiznal, že žalobce skončil tříletou učební dobu až po roce 1920; podle § 2 odst. 2 zák. čís. 303/20 nemůže tedy žalobce dosáhnouti koncese zubotechnické. Odvolatel také přiznává, že zákon ten sleduje účel, by živnost zubotechnická úplně zanikla. Když by pachtováním koncese, udělené osobě, vykazují zákonné podmínky, mělo se umožniti provozování zubotechnické živnosti jinému, kdo koncese nabýti nemůže, šlo by o obcházení zákona, neboť tak by se uskutečnilo, co zákon chce zamezit. Kdo by pachtoval takto koncesi, provozoval by pak živnost samostatně, na svůj účet, tedy úplně jako ten, u koho jsou zákonné podmínky splněny. Zákon čís. 303/20 právě změnil dřívější stav a jednání sledující obcházení toho zákona jsou zakázána. Tyto otázky si musí soud řešiti samostatně jako otázky praejudiciální, má-li rozhodnout o platnosti smlouvy, ze které se odvozuje žalobní nárok. Když žalobce již zaplatil pachtovné, aniž by mohl obdržeti předpokládanou protihodnotu, je žalobní nárok na vrácení zapraceného obnosu odůvodněn podle § 1431 obč. zák. Žalobce plnil v předpokladu, že smlouva jest závazná a byl tedy v právním omylu, žalovaný z tohoto plnění nemůže se obohatiti na škodu žalobcovu a musí přijaté vrátiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Správný jest názor odvolacího soudu, že žalobce ani jako pachtýř již podle § 2 zákona ze dne 14. dubna 1920 čís. 303 sb. z. a n. nebyl oprávněn provozovati zubní techniku, protože v den vyhlášení tohoto zákona (6. května 1920) neměl odbytu 3letou učební dobu a neměl výuční vysvědčení. K vývodům dovolání jest uvésti, že zákonodárným účelem (§ 6 obč. zák.) onoho ustanovení bylo, aby v nynější době, kdy o lékařskou pomoc je pro širší vrstvy obyvatelstva postaráno, praksi lékařskou nevykonávaly osoby laické. Výjimka byla připuštěna §em 2 tohoto zákona, kterým byla ponechána již oprávněným zubním technikům nabytá práva a bylo umožněno, aby oprávnění k provozování zubní techniky se dostalo i osobám, které v den vyhlášení zákona vyhovovaly již všem podmínkám, které dosud platily pro nabytí koncese neb oprávnění k provozování zubní techniky. Sociální výbor vládní návrh ještě v tom směru rozšířil a přiznal možnost nabyti koncese neb oprávnění k provozování zubní techniky i dorostu, který s nadějemi na pozdější samostatné provozování povolání se zubní technice věnoval, ale jen v tom rozsahu, že výhody získání oprávnění k provozování zubní techniky dostalo se i osobám, které vyhověly ostatním podmínkám a v den vyhlášení zákona měly odbytu již tříletou dobu učební a výuční vysvědčení (tisk 2652 a 2786). Již podle uvedeného zákona nejsou tedy
44* oprávněni k samostatnému provozování zubní techniky i ti, kteří v době jeho vyhlášení nebyli ještě ani vyučeni, a to ani jako majitelé koncese, ani jako její pachtýři, neboť i to by se příčilo zákonodárnému účelu. Netřeba se proto ani zabývati otázkou, zda propachtování zubotechnické koncese bylo neplatné také podle § 55 živn. řádu. Poněvadž částka 15000 Kč byla jen úplatou za očekávané plnění, které žalovaný žalobci podle shora uvedených vývodů poskytnouti nemůže, a poněvadž žalovaný, kdyby tuto částku podržel, by byl o ni bezdůvodně obohacen na úkor žalobce (§ 1435 obč. zák.), jest povinen ji žalobci vrátiti.

Citace:

Čís. 14622.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 712-714.