Čís. 1717.
Žaloba dle § 37 ex. ř. jest nepřípustna proti exekuci na vyklizení najatého předmětu.
(Rozh. ze dne 13. června1922, Rv I 562/22.) Žalobce byl přímým nájemníkem prvžalovaného Emila В-a, pokud tento byl majitelem domu a dokud jej neprodal počátkem květnového termínu 1921 spolužalovanému Bohumilu J-ovi. Žalobce domáhal se soudního výroku, že exekuce, která byla na základě soudního usnesení, jímž žádosti spolužalovaného Bohumila J-a proti prvžalovanému Emilu B-ovi o svolení k výpovědi z místnosti žalobcem obývané bylo vyhověno, povolena a také dne 30. listopadu1921 nuceným vyklizením místnosti provedena, není přípustná, ježto žalobce má dosud k místnosti právo nájemní, které exekuci tu činí nepřípustnou. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Podle § 37 ex. ř. může třetí osoba podati odpor proti exekuci, tvrdí-li, že má k předmětu, exekucí dotčenému, k jeho části, nebo k jednotlivým předmětům příslušenství nemovitosti, do exekuce vzaté, právo, které by nedopouštělo výkonu exekuce. Předmětem takovým není však byt, o němž žalobce tvrdí, že jest jeho nájemníkem, neboť předmětem exekuce, jejíhož zrušení žalobou se domáhá, a která povolena byla usnesením prvního soudu ze dne 22. listopadu 1921, nebyl onen byt, nýbrž vyklizení jeho. Byla to tedy exekuce k vymožení jednání ve smyslu třetího oddílu exekučního řádu (§§ 346—369 ex. ř.), jak o tom svědčí zejména ustanovení § 349 ex. ř. o vyklizení věci movité. V takových případech jest žaloba podle § 37 ex. ř. vyloučena i tehdy, kdyby skutečně bylo tu takové právo, jež by výkon exekuce nedopouštělo. Okolnost, že exekuce dotýká se do jisté míry také nemovitosti samé, na věci ničeho nemění, ježto rozhodnou jest vždy jen otázka, co jest předmětem exekuce. Žalobě nedostává se tedy jedné ze základních podmínek žaloby podle § 37 ex. ř., nehledíc ani k tomu, že zrušení exekuce a zrušení exekučních úkonů, o které usiluje, není vůbec ani pojmově možno, když exekuční řízení bylo již skončeno a exekuce tu tedy již ani není. Mimo to nebylo by lze vyhověti žádosti, by žalovaný Emil B. byl uznán povinným, aby žalobce uvedl opět v nájemní užívání sporného bytu, když přece on již není vlastníkem domu, v němž byt ten se nachází a při odporu tohoto by povinnost takovou, i kdyby mu byla rozsudkem uložena, ani splniti nemohl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Rozsudek odvolacího soudu odpovídá zákonu a stavu věci. Odvolání nebylo vyhověti, ježto jeho vývody nejsou s to, zvrátiti správnost napadeného rozsudku. Právem dovodil odvolací soud, že žaloba dle § 37 ex. ř. jest v tomto případě vyloučena. Žaloba tato předpokládá právo na předmětu, exekucí dotčeném, jež vylučuje exekuci. Předmětem, exekucí dotčeným, může býti věc hmotná, movitá nebo nemovitá, však i věc nehmotná, právo, pohledávka. V tomto případě jde však o nucené vyklizení, tedy o exekuci k vymožení jednání dle § 346 a dalších ex. ř. Nejde tedy o předmět, jakýž předpokládá § 37 ex. ř. a právem vyslovil odvolací soud, že se žalobě nedostává jedné ze základních podmínek § 37 ex. ř., odůvodniv svůj výrok případně.