NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 9620.

Lze se domáhati odměny za cesty, jež sprostředkovatel podnikl, by se jen informoval o nevěstách a o jejich majetkových poměrech, oznámil jejich adresy zjednateli po případě jen seznámil nevěsty se zjednatelem. Nicotnou podle § 879 prvý odstavec čís. 1 obč. zák. jest vsak úmluva, pokoušel-li se sprostředkovatel jakýmkoliv způsobem působiti na svobodnou vůli zjednatelovu a jeho vyhlédnuté nevěsty, by spolu uzavřeli sňatek.
(Rozh. ze dne 6. února 1930, R II 26/30.)
Žalobce domáhal se na žalovaném odměny za cesty, jež podnikal, by seznámil žalovaného s jeho nynější manželkou. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle § 879 obč. zák. jest smlouva, příčící se dobrým mravům anebo zákonnému zákazu, nicotná. Mezi smlouvami, které § 879 obč. zák. výslovně uvádí, jest též smlouva, kterou že něco vymiňuje za vyjednání manželské smlouvy. Podle tohoto § jest také neplatný nárok na úhradu cest a výdajů, učiněných za účelem vypátrání nevěsty a jejích majetkových poměrů, jelikož se cit. § vztahuje na každou činnost, která se týká uskutečnění manželské smlouvy (rozh. ze dne 20. října 1885 Právník z r. 1883 str. 96). Žalobce žaluje o zaplacení cest a hotových výdajů a jest taková smlouva, jak shora uvedeno, nicotná. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Podle § 879 obč. zák. jest nicotnou smlouva, kterou se něco vymiňuje za vyjednávání manželské smlouvy. Žalující strana uvedla v žalobě, že na žádost žalovaného konala rozličné cesty, celkem 33, za tím účelem, by se seznámil se svou manželkou, a že podle úmluvy ze dne 29. května 1927 dojednali, že každá cesta, pro žalovaného konaná, bude hražena 50 Kč, čítajíc v to hotové výlohy, zmar času, ušlý výdělek, jízdné a jiné. Z toho jest patrno, že žalující nežádá odměnu za činnost, mající za účel uskutečnění manželské smlouvy, nýbrž domáhá se jen náhrady hotových výloh na základě přikazu, žalovaným uděleného, třebaže tyto výlohy byly stanoveny také smlouvou. Zákonodárce snaží se ustanovením § 879 prvý odstavec obč. zák. zajistiti svobodu vůle budoucích manželů; chce tomu zabrániti, by dohazovač vzhledem na odměnu přislíbenou pokud se týče takovou, již podle okolnosti může očekávati, nepůsobil na strany, obzvláště nekalými prostředky, a by takovým způsobem nedošlo k uzavření sňatků, nespočívajících snad na zralé úvaze snoubenců. Z toho plyne, že zákon má na mysli jen vymínění úplaty za sprostředkováni manželství sama, nikoliv též za jiné přípravné činy, které, třebaže k manželství také vedou, avšak později, jako na př.: vyhledání ženicha, informace o poměrech toho neb onoho a podobně. Dotčené ustanovení nedotýká se obzvláště hotových výloh za cesty skutečně konané a zejména ještě zvlášť nařízené (viz Stubenrauch: Komentář k § 879 obč. zák.). Dále jest poukázati k tomu, že pojmu dohazovačství nelze podřaditi činnost, omezující se na to, by byly odstraněny překážky za tím účelem, by osobám, odhodlaným ke sňatku, byl sňatek ulehčen. Prvý soudce ani informativním výslechem stran (§ 182 c. ř. s.) nezjistil, jaký byl bližší účel cest žalujícím tvrzených a jakou vlastně činnost měl žalobce vyvinouti a skutečně vyvinul. Obzvlášť bylo též povinnosti prvého soudce, by zjistil, zda se neskrývá pod odměnou za cesty třebas jiný a nedovolený účel (honorář za sprostředkování manželství).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekursu nelze přiznati úspěch. Právní názor prvého soudu, jenž zamítl žalobu proto, že podle § 879 obč. zák. jest neplatný žalobcův nárok na úhradu cest a výdajů, učiněných za účelem vypátrání nevěsty a jejich majetkových poměrů, nemá dosud opory ve výsledcích jednání. Žalovaný popřel žalobcův přednes, že podle úmluvy ze dne 29. května 1927 bylo dojednáno, by každá cesta pro žalovaného konaná byla hrazena 50 Kč, čítajíc v to hotové výdaje, zmar času, ušlý výdělek a jiné, a že žalobce konal celkem pro žalovaného třiatřicet takových pochůzek do různých obcí a měst, a namítal, že nikdy nevyzval žalobce, by mu zprostředkoval sňatek, nýbrž že žalobce přišel sám, o čemž nabídl důkaz svou manželkou. Prvý soud zamítl však žalobu a neprovedl stranami nabízené důkazy, zjištění pak učinil tak, že nelze, jak právem uvádí odvolací soud, poznati, oč vlastně šlo mezi stranami. Kdyby byl žalobce podnikl tvrzené cesty za tím účelem, by se jen informoval o nevěstách a jejich majetkových poměrech, oznámil jejich adresy žalovanému, po případě jen seznámil nevěsty se žalovaným, nespadala by taková činnost, jež mohla arci způsobiti značnou námahu a ztrátu času, pod ustanovení § 879 obč. zák., poněvadž odměna za takové jednání není zákonem zakázána. Jinak by tomu však bylo a šlo by o nicotnou úmluvu, kdyby se byl žalobce pokoušel jakýmkoliv způsobem, zejména přemlouváním, vychvalováním, odstraňováním protiv a překážek, působiti na svobodnou vůli žalovaného a jeho vyhlédnuté nevěsty, by uzavřeli spolu sňatek. V té příčině rozhodující je jen vůle stran a každý vliv třetích osob (zprostředkovatele sňatku) jest vyloučen. Poněvadž se soud prvé stolice z důvodu mylného názoru právního vůbec neobíral věcí a nepřipustil důkazy, zejména o tom, zda došlo k tvrzené dohodě, jaký byl přesný účel cest tvrzených žalobcem, kolik cest skutečně vykonal, jakož i o tom, jakou činnost žalobce měl vyvinouti a jakou vskutku vyvinul, uznal odvolací soud se svého odlišného správného stanoviska právem, že řízení prvé stolice je kusé a věc není zralá k rozhodnutí, neboť není náležitě objasněna.

Citace:

Čís. 9620. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 219-221.