NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 490.

O návrhu, by rozvázáno bylo manželství s nezvěstným manželem, jenž byl podán později, než návrh, by nezvěstný byl prohlášen za mrtva, nutno tehdy provésti znovu předepsané řízení, když v čase druhého návrhu nebylo ještě o prvém návrhu rozhodnuto.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1920, R I 208/20.)
Žádost manželky, by rozvázáno bylo manželství s nezvěstným manželem, byla podána teprve, když bylo již zahájeno řízení o dřívější její žádosti, by manžel prohlášen byl mrtvým. Soud prvé stolice vyhověl v témž rozhodnutí oběma žádostem. Rekursní soud nevyhověl rekursu, pokud šlo o prohlášení manžela za mrtva, zrušil však usnesení prvého soudu, jímž bylo prohlášeno manželství rozloučeným a nařídil soudu prvé stolice, by o tomto návrhu zahájil předepsané řízení a, proveda jej, znovu rozhodl. Co do zrušující části uvedl v důvodech toto: O manželčině návrhu, by rozvázáno bylo její manželství s nezvěstným manželem, nebylo vůbec zahájeno řízení ve smyslu § 9 zákona ze dne 16. února 1883 čís. 20 ř. zák. Pozůstalý manžel může sice žádati dodatečně ve smyslu § 9 cit. zák., by manželství jeho bylo prohlášeno rozloučeným, než zákon nařizuje výslovně, by soud o návrhu tom jednal dle předpisů zákona. Z doslovu zákona a z dějin jeho vzniku (zpráva komise panské sněmovny čís. 275 k těsnopisným protokolům IX. sese, těsnopisné protokoly str. 9046 až 9056 o zasedání poslanecké sněmovny ze dne 3. února 1883) vyplývá, že v takových případech dle zjevného úmyslu zákonodárcova jest řízení znovu zavésti a provésti a že dlužno jmenovitě stanoviti novou ediktátní lhůtu. Konečné rozhodnutí bude řešiti pouze otázku, zda manželství manžela, již za mrtva prohlášeného, jest považovati za rozvázané.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody.
Podle § 7 obč. zák. nelze § 9 zákona ze dne 16. února 1883, čís. 20 ř. zák. vykládati způsobem, uvedeným v dovolacím rekursu; správným jest naopak výklad soudu rekursního, užiti totiž jest obdoby čtvrtého odstavce tohoto § 9. Žádost za soudní výrok, že manželství pokládati jest rozvázaným, byla totiž podána ovsem dříve, než manžel prohlášen byl mrtvým, ale podána byla později, než došla žádost za prohlášení jeho mrtvým, a teprve, když řízení o této žádosti bylo již zahájeno usnesením ze dne 6. července 1919 a veřejnou vyhláškou. V § 9 zákona z roku 1883 není výslovně uvedeno, jak sluší o takové pozdější žádosti rozhodnouti; vzhledem na ustanovení § 7 obč. zák. užiti jest zde obdoby čtvrtého odstavce onoho § 9. Z odstavce toho totiž nevysvítá, že platí výhradně jen pro případ, v něm naznačený, a pro užití obdoby jeho v případě, o který jde, mluví týž důvod, jako v případě, v odstavci čtvrtém výslovně uvedeném; nutno totiž provésti náležité soudní řízení o žádosti za výrok, že manželství jest pokládati rozvázaným, a jediné soudní řízení lze vzíti za základ soudního rozhodnutí o obou žádostech jen tenkrát, jestliže toto řízení bylo provedeno o žádostech obou; za základ rozhodnutí o žádosti, týkající se manželského svazku, nelze však vzíti řízení, provedené pouze o žádosti za prohlášení nezvěstného mrtvým. Okolnost, zdali v případě, že řízení provedeno bylo jen o návrhu na prohlášení mrtvým, bylo již nebo nebylo dosud vydáno konečné soudní usnesení, není vzhledem na povahu věci tak důležitá, by podle ní bylo nutno, řízení nové zahájiti a provésti čili nic.

Citace:

č. 490. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 261-262.