NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12419.

Směnečný dlužník může namítati směnečnému věřiteli, že indosace na něho byla neplatná podle § 55 vyrovnacího řádu ze dne 27. března 1931, čís. 64 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 3. března 1933, Rv II 106/33.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný neplatnost směnečné pohledávky z důvodu § 55 vyrovnacího řádu z roku 1931. Oba nižší soudy ponechaly směnečný platební příkaz v platnosti, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Co se týče námitky, že prý směnka jest neplatná podle § 55 vyr. ř., nejde o námitku absolutní, plynoucí ze směnky samé, an žalovaný sám v námitkách výslovně udává, že směnka byla na žalobce indosována jen na oko, zejména proto, by byl připraven o námitku, že jest směnka podle vyrovnacího řádu neplatná. Žalovaný tedy sám v námitkách považuje, a to správně, tuto námitku za námitku relativní. Podle § 87 směn. zák. může směnečný dlužník činiti jen takové námitky, které plynou ze směnečného práva samého. Námitka neplatnosti indosace směnky ve smyslu vyrovnacího řádu však neplyne ze směnečného práva a nelze námitku tu uplatňovati proti žalobci jako proti bezelstnému nabyvateli směnky.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a ji znovu rozhodl.
Důvody:
V námitkách proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný i proti Alexandru B-ovi, i proti žalobci neplatnost směnečné pohledávky z důvodu § 55 vyr. ř. Alexandr B. byl prý v době indosace směnky na žalobce, tedy ve dnech 15. nebo 16. dubna 1932, insolventním a bylo dne 7. června 1932 zahájeno o jeho jmění vyrovnací řízení, z čehož vyvozuje žalovaný, že B. indosoval žalobní směnku na žalobce již za insolvence a že jest toto právní jednání neplatné a bezúčinné podle § 55 vyr. ř. a namítl z toho důvodu nedostatek aktivní žalobcovy legitimace ke sporu. Podle § 55 vyr. ř. jest neplatnou úmluva dlužníka nebo jiných osob s věřitelem nebo s osobou jemu blízkou, kterou se z podnětu vyrovnacího řízení nebo třeba jen z nějaké vzdálené souvislosti s ním poskytují zvláštní výhody proti ostatním věřitelům stejného druhu. Jde o to, zda převod žalobní směnky Alexandrem B-em na 4000 Kč indosací na žalobce za účelem částečného splacení pohledávky žalobcovy proti B-ovi ve výši 15000 Kč, lze pokládati za poskytnutí zakázané výhody ve smyslu § 55 vyr. ř. Podle rozh. 3358 a 7841 sb. n. s. jest takovou výhodou každá výhoda, kterou se porušuje zásada rovného nakládání se všemi věřiteli za vyrovnacího řízení. Ovšem musilo se tak státi z podnětu vyrovnacího řízení buď již započatého nebo teprve zamýšleného nebo v nějaké třebas jen vzdálené souvislosti s ním, při čemž na tom nezáleží, byl-li si žalobce vědom, že se mu poskytuje zvláštní výhoda. Třeba tedy v souzeném případě uvažovati, zda je tu tento předpoklad. První soud zjistil, že od předání směnky (15. neb 16. dubna 1932) do zahájení řízení vyrovnacího (7. června 1932) neuplynulo šedesát dnů. Předpis § 55 vyr. ř. nečiní rozdíl v tom, kdy došlo k nedovolené úmluvě, žádá jen, by se stala z podnětu vyrovnacího řízení nebo třeba jen z nějaké vzdálené souvislosti s ním. Bylo tedy zkoumati, zda poskytl Alexandr B. výhodu žalobci, předav mu směnku na 4000 Kč indosací, zda tím byla porušena zásada rovného nakládání se všemi věřiteli. V tom případě byla by tato indosace nicotnou, neúčinnou a námitka nedostatku aktivní legitimace žalobcovy plně odůvodněnou. Nižší soudy nezjistily, zda se stala indosace z podnětu vyrovnacího řízení, nebo v souvislosti s ním.

Citace:

Čís. 12419.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 343-344.