NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1962.

Vklad (záznam) postoupené přednosti (§ 45 3. dílčí nov. k obč. zák.)
lze povoliti jen, obsahuje-li příslušná listina přivolení ustupujícího oprávněnce ku vkladu (záznamu). Poznamenati postoupení přednosti nelze. Jde-li o hypotéky, třeba též přivolení vlastníka a, je-li ve vyrovnání, též svolení vyrovnávacího správce.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1922, R I 443/22.)
Hypotekární věřitel Eduard W. svolil listinou ze dne 4. ledna 1921 k tomu, by ve prospěch banky A. bylo knihovně poznamenáno postoupení přednosti před jeho úvěrovou pohledávkou, jež zajištěna byla knihovně proti společnosti T-ské, toho času ve vyrovnání. K žádosti banky A. povolil soud prvé stolice vklad postoupené přednosti, rekursní soud žádost zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle § 45 třetí dílčí novely k občanskému zákoníku lze změniti pořad práv, zapsaných na nemovitostech, toliko vkladem nebo záznamem, nikoli poznámkou — jako před vydáním třetí dílčí novely. Dle zásad, vyslovených v §§ 32 b) a 94 čís. 3 knih. zák. lze vklad postoupené přednosti povoliti jen tehdy, obsahuje-li příslušná listina přivolení ustupujícího oprávněnce ke vkladu. Listina ze dne 4. ledna 1921, na jejímž základě bylo žádáno za vklad, přivolení takového však neobsahuje, neboť ustupující oprávněnec Eduard W. svoluje v ní pouze k tomu, by postoupená přednost byla knihovně poznamenána. Již z toho důvodu nebylo lze povoliti žádaný vklad. Předpoklad rekursního soudu, že v knihovním návrhu bylo také jen za po.známku žádáno, odporuje spisům. Kdyby listina ze dne 4. ledna 1921 byla jinak bezvadná, nebylo by tedy závady, by místo žádaného vkladu nebyl povolen alespoň z á z n a m postoupené přednosti (§ 35 knih. zák.). Než ani záznam nebylo lze povoliti. Stanovit § 45 třetí dílčí novely, že, je-li — jako v tomto případě — ustupující právo hypotéku, jest ke změně pořadu práv, zapsaných na nemovitosti, potřebí nejen přivolení oprávněnce ustupujícího a předstupujícího, nýbrž i přivolení vlastníka nemovitosti. Není-li vykázáno přivolení vlastníka, nelze tudíž vůbec povoliti zápis postoupené přednosti. Zmíněná již listina ze dne 4. ledna 1921 jest sice opatřena podpisem vlastnice nemovitostí, o které jde, totiž společnosti T., pokud se týče výtiskem firmy a připojenými piodpisy Hanuše H-a a Františka S-a. Nehledíc k tomu, zda lze pouhý podpis listiny beze všeho pokládati za přivolení po rozumu § 45 třetí dílčí novely, nebylo knihovnímu soudu vykázáno, že jmenované osoby jsou oprávněny, zastupovati společnost a znamenati její firmu. Průkaz ten mohl býti podán jen řádným výpisem z obchodního rejstříku, který jest veden u jiného soudu. Osvědčení v ověřovací doložce, že Hanuš H. a František S. jsou jednateli společnosti T., oprávněnými k jejímu zastupování a znamenání její firmy, nestačí, neboť nespadá v obor působnosti ověřujícího,' notáře. Již z tohoto důvodu byly tu vážné po- chybnosti o osobní způsobilosti těch, kdož při zápisu jsou sůčastněni, bránící dle § 94 čís. 2 knih. zák. povolení žádaného knihovního zápisu. Kromě toho však bylo, když došel knihovní návrh, v pozemkové knize dle § 6 vyr. ř. poznamenáno, že bylo proti vlastnici nemovitostí dne 7. října 1921 navedeno řízení vyrovnávací. Této poznámky měl si knihovní soud povšimnouti a hleděti k tomu, že podpis vlastnice nemovitostí na listině o postoupení přednosti byl připojen teprve 11. října 1921, tedy po zavedení vyrovnávacího řízení. Dle § 8 (2) vyr. ř. potřebuje od zavedení vyrovnávacího řízení dlužník k jednáním, která nenáležejí к provozování obyčejných obchodů, souhlasu vyrovnávacího správce. O tom, že přivolení k postoupení přednosti nenáleží k provozování obyčejných obchodu, netřeba se šířiti. Že byla vlastnice nemovitostí k tomu zavázána smlouvou již před zavedením řízení vyrovnávacího, nevysvítá ani z předložené listiny, ani z pozemkové knihy; v této byla pouze poznamenána povinnost, dáti předchozí pohledávky po zaplacení vymazati. Potřebné svolení vyrovnávacího správce nebylo tudíž knihovnímu soudu prokázáno, a také proto vzcházely důvodné pochybnosti o osobní způsobilosti vlastnice) nemovitostí k přivolení ve sjm.yslu § 45 třetí dílčí novely, které překážely dle § 94 čís. 2 knih. zák. povolení žádaného knihovního zápisu. Zkoumati, zda vyrovnávací správce skutečně dal či nedal svůj souhlas; zda případný nesouhlas měl v zápětí jen relativní bezúčinnost jednání dlužnice; zda, po případě do jaké míry ostatní knihovní oprávněnci jsou dotčeni postoupením přednosti; knihovní soud nebyl povolán a oprávněn (§ 95 knih. zák.). Povolení knihovního zápisu jest vázáno na formální předpoklady § 94 knih. zák., a ježto předpoklady ty nebyly knihovnímu soudu prokázány, zamítl rekursní soud právem návrh knihovní.

Citace:

č. 1647. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 446-447.