Authors:
= Váž. civ., 17 (1935)
PDF

Čís. 14376.


Várečné právo spojené s nemovitostí není samostatným předmětem exekuce. Exekuce na »jiná majetková práva« podle § 331 ex. ř. a dal. předpokládá právo aspoň co do výkonu samostatně zcizitelné a přenositelné, tedy ve prospěch třetí osoby zpeněžitelné.
(Rozh. ze dne 16. května 1935, R I 381/35.)
Prvý soud povolil podle návrhu exekuci zabavením a přikázáním podílů práv várečných, rekursní soud návrhu nevyhověl.
Důvody:
Vymáhajícímu věřiteli nešlo o povolení exekuce na peněžité požitky práva várečného (čís. 3983 sb. n. s.), nýbrž o povolení exekuce na samotné právo dlužníkovo. Taková exekuce je podle něho přípustná, neboť prý běží sice o reální oprávnění, ale takové, které není na trvalo spojeno s domy spoluvlastnicky dlužnici patřícími, ježto může býti knihovně přenášeno na kteroukouliv jinou nemovitost. Avšak stěžovatel není v právu. Reální oprávnění je podle své povahy jako vedlejší právo spojeno s vlastnictvím nemovitosti, tvoří její příslušenství (§ 298 obč. zák.) a nemůže podle obdoby § 485 obč. zák. býti od ní samostatně odděleno. Že by v tomto případě bylo várečné právo aspoň co do výkonu zcizitelné a přenositelné, takže by bylo ve prospěch třetí osoby zpeněžitelné — což by bylo předpokladem exekuce na jiná majetková práva podle § 331 a násl. ex. ř. (srov. motivy stránka 227, Materialien I. svazek str. 567) — stěžovatel ve svém návrhu na povolení exekuce netvrdil, ač to bylo podle § 54 čís. 3 a § 55 odst. 2 ex. ř. jeho povinností. Várečné právo není tedy v tomto případě samostatným předmětem exekuce ani podle § 294 a dalších, ani podle § 331 a dalších ex. ř.
Citace:
Č. 12288.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 259-262.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).