NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 17071.

Třebaže finanční prokuratury obstarávají úkoly právního zástupce pro právnické osoby a jmění uvedená v zákoně č. 97/1933 a ve vlád. nař. č. 82/1936 Sb. z. a n., nenabývají s hlediska předpisů hmotného práva všeobecně oprávnění, aby činily jménem osob jimi zastoupených závazná prohlášení se soukromoprávními následky.
Výpověď nájemní smlouvy, daná finanční prokuraturou za určitý nadační fond bez usnesení příslušného správního orgánu onoho fondu, není účinná.
(Rozh. ze dne 11. října 1938, Rv I 1689/38.)
Proti soudní výpovědi z najatého bytu v č. p. 128 v P., dané žalovanému podle zmocnění zemského úřadu v P. finanční prokuraturou v. P. v zastoupení žalujícího nadačního fondu hraběte S. v P., namítl žalovaný, že finanční prokuratura neobdržela k výpovědi zmocnění od oprávněného subjektu a že se na výpovědi platně neusnesl příslušný orgán, t. j. zemské zastupitelstvo resp. zemský výbor v P., ačkoli správu
Civilní rozhodnuti XX. 65 žalujícího nadačního fondu vede zemský výbor v zastoupení země České, takže výpověď daná finanční prokuraturou na příkaz zemského úřadu v P. nepostačuje a není dána oprávněným orgánem. Nižší soudy zrušily dotčenou výpověď.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel vidí zmatečnost podle § 477 č. 6 c. ř. s. v tom, že nižší soudy v příčině zmocnění finanční prokuratury v P. k výpovědi jménem žalujícího fondu zkoumaly meritorně správnost čistě interních správních aktů.
Tuto výtku uplatňoval žalující fond již v řízení prvé stolice, avšak jen s hlediska nedostatku aktivní legitimace finanční prokuratury v P. k výpovědi, o niž jde, a teprve v odvolacím řízení uplatňoval dotčenou výtku s hlediska důvodu zmatečnosti podle § 477 č. 6 c. ř. s. Ježto o této výtce rozhodl odvolací soud usnesením do rozsudku pojatým, jest sice po této stránce dovolání přípustné (viz plen. rozh. č. 7671 Sb. n. s.), není však oprávněno.
O přípustnosti pořadu práva rozhoduje jen povaha domáhaného práva nebo nároku, zda je to právo soukromé či veřejné a povahu uplatňovaného práva jest podle § 41, odst. 2, c. ř. s. posuzovati na základě žalobcových údajů (viz rozh. č. 8049, 8217, 11 449 Sb. n. s.). V souzeném případě jde o řízení ve věcech nájemních, jež bylo zavedeno podle §§ 565, 572 až 575 c. ř. s. k námitkám žalovaného proti mimosoudní výpovědi; jde tudíž o věc patřící na pořad práva. Této povahy nepozbyla sporná věc tím, že nižší soudy přihlížejíce k předpisům veřejného práva, řešily předběžnou otázku, zda výpověď byla dána žalovanému osobou, která byla oprávněna k výpovědi jménem žalujícího fondu, právnické to osoby.
Při řešení této otázky je přesně rozlišovati oprávnění finanční prokuratury k zastupování žalující nadace ve sporu a její oprávnění vypověděti jejím jménem nájemní smlouvu. První otázku je řešiti podle předpisů formálního práva procesního, druhou otázku podle předpisů práva hmotného.
Že finanční prokuratura jest zákonným procesním zmocněncem žalující nadace, o tom není pochybnosti (§ 27, odst. 3, c. ř. s., § 1, odst. 3, §§ 3 a 4 zák. č. 97/1933 Sb. z. a n., § 2, odst. 1 č. 5, § 4 vlád. nař. č. 82/1936 Sb. z. a n.). Povoláním k tomu, aby obstarávaly úkoly právního zástupce pro právnické osoby a jmění v zákoně uvedená, nabývají finanční prokuratury podle § 3 uved. zák. práva advokáta a jsou v řízení před soudy a úřady zmocněny k všem úkonům, a to i takovým, k nimž jest podle obecných předpisů potřebí zvláštní plné moci (§§ 1007 a 1008 obč. zák.). Řečený předpis nelze však vykládati tak, že by finanční prokuratury byly s hlediska předpisů hmotného práva všeobecně oprávněny jménem osoby, kterou zastupují, učiniti závazná prohlášení se soukromoprávními následky, která jsou podle zákona vyhrazena určitému orgánu zastoupené osoby.
V souzeném případě namítal žalovaný, že se na mimosoudní výpovědi, o niž jde, neusnesl platně příslušný orgán žalující nadace. Procesní soud byl proto oprávněn podle §§ 26, 27 obč. zák. zkoumati, který orgán je povolán k správě žalující nadace a zda se tento orgán usnesl na mimosoudní výpovědi, kterou finanční prokuratura dala jménem žalující nadace.
Nesporno zůstalo, že správou žalující nadační nadace je pověřen zemský výbor v zastoupení země České.
Žalující nadace dolíčila v řízení prvé stolice, že finanční prokuratuře v P. dal zmocnění k výpovědi, o niž jde, president resp. vicepresident zemského úřadu spolu s jedním přísedícím zemského výboru za zemský výbor, že se však zemský výbor na dotčené výpovědi neusnesl; výtka rozporu se spisy, kterou po této stránce činí dovolatel odvolacímu soudu, není proto oprávněna.
Právem tudíž usoudily nižší soudy, že výpověď, na které se neusnesl orgán žalující nadace v té příčině jediné příslušný, nelze uznati za účinnou.

Citace:

č. 17071. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1045-1047.