Čís. 5296.

Dopravní řád železniční.
Povinnost příjemce zásilky ku placeni dovozného není obmezena na částky uvedené v nákladním listu. Dráha má nárok na dovozné odpovídající deklaraci zboží v nákladním listu, třebas tato nesouhlasí se skutečnou povahou zboží.
Vadami, jež nejsou při odběru zevně znatelnými (§ 97 (2) čís. 4 žel. dopr. ř.), jsou takové, jež se při technických úkonech spojených s odebráním zboží nedají zjistiti pouhými smysly, nýbrž teprve převážením nebo přepočítáním.
(Rozh. ze dne 22. září 1925, Rv II 411/25.)
Proti žalobě dráhy o nedoplatek dovozného 2 401 Kč 50 h namítl žalovaný příjemce započtením nárok proti dráze na náhradu škody 2 371 Kč, ježto se za dopravy jiné zásilky ztratila část zboží. Procesní soud prvé stolice uznal sice zažalovanou pohledávku po právu, zároveň však uznal po právu pohledávku namítanou započtením, takže zažalovaná pohledávka byla vyrovnána. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného, k odvolání žalobkyně pak neuznal započtením namítanou pohledávku po právu. Nejvyšší soud obnovil k odvolání žalovaného rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Bezdůvodné je dovolání žalovaného ohledně nedoplatku na dovozném 2 401 Kč 50 h. Zboží bylo v nákladním listu označeno odesílatelem jako syrové solené a syrové suché kůže, aniž bylo udáno, kolik je koží toho a kolik onoho druhu. Jelikož solené kůže a suché kůže tarifují různě a nákladní tarif díl I. odd. В., jemuž se odesílatel dle doložky přitištěné na každém nákladním listu podrobil, předpisuje pod А 1 g, že, podá-li odesílatel jedním nákladním listem různě tarifující zboží, neudav váhy jednotlivě podle druhu zboží nebo tarifních tříd, počítá se dovozné podle zboží nejvýše tarifujícího, mělo býti na dovozném předepsáno a vybráno o 2 401 Kč 50 h více, než se skutečně stalo. Dovolání cituje právě uvedený tarifní předpis nesprávně, tvrdíc, že podle něho dráha může počítati v takovém případě dovozné dle vyššího tarifu, a dochází následkem toho i k mylnému závěru, že, nepoužila-li dráha tohoto svého oprávnění hned při prvním výpočtu dovozného, nemůže ho uzíti již dodatečně. Ve skutečnosti nejde v tomto případě o nic jiného, než o omyl, který se železnici přihodil při počítání dovozného, takový omyl nemůže jí býti dle jasného předpisu §u 70 žel. dopr. ř. na škodu, dráha má právo požadovati doplatek do jednoho roku. Zaplatiti jest povinen dle §u 70 (2) žel. dopr. ř. nikoliv odesílatel, nýbrž žalovaný jako příjemce zboží. Že povinnost příjemcova ku placení dovozného není obmezena na částky uvedené v nákladním listu, plyne z citace §u 70 odst. (2) v §u 76 odst. (4) žel. dopr. ř. Zcela pochybené je dovolávání se §u 60 (5) žel. dopr. r., který platí pouze ohledně přirážek k dovoznému. Teprve v dovolacím řízení přednesená námitka nedostatku pasivní legitimace jest tedy nejen opožděná, nýbrž i bezpodstatná. Liché jsou také veškeré námitky, zakládající se na tvrzení, že deklarace koží v nákladním listu byla nesprávná, a že v nákladu suchých koží vůbec nebylo. Názor nižších soudů, že dráha má nárok na dovozné, odpoví- dající deklaraci zboží v nákladním listu, i když nesouhlasí se skutečnou povahou zboží, srovnává se se stálým zdejším rozhodováním, a poukazuje se v té příčině jmenovitě na rozhodnutí čís. 3736 sb. n. s. Železnice je hromadným dopravním prostředkem, nemůže každé jednotlivé zásilce věnovati tolik času a péče, kolik by snad zasluhovala, a nemůže napravovati to, co odesílatel zanedbal. Důkazem o nákladní smlouvě jest nákladní list (§ 61 (3) žel. dopr. ř. a čl. 391 obch. zák.). Podle §u 56 písm. d) žel. dopr. ř. musí nákladní list obsahovati označení zásilky podle jejího obsahu. Podle tohoto označení vypočte se dovozné. Železniční dopravní řád chrání sice dráhu proti následkům nepravdivého označení, uděluje jí v §u 58 právo, by přezkoumala, souhlasí-li zásilka s nákladním listem co do obsahu, ukládá pro případ nesprávného označení zboží v §u 60 straně, aby zaplatila nejen rozdíl v dovozném, nýbrž i konvencionelní pokutu pod jménem přirážek k dovoznému, nechrání však nijak také stranu před následky nedopatření přihodivšího se jí při vyplnění nákladního listu, naopak ustanovuje v §u 57, že odesílatel nese všechny důsledky, jež vzejdou z nesprávného jeho vyplnění. K těmto důsledkům náleží i vyměření vyššího dovozného, než by odpovídalo skutečné povaze zboží. Vzhledem k těmto přesným formálním předpisům železničního řádu nelze mluviti o tom, že by postup dráhy odporoval dobrým mravům, neb že by se dráha nespravedlivě obohacovala. V tomto směru musilo býti dovolání zamítnuto.
Za to dlužno přisvědčiti dovolateli v tom, že napadeným rozsudkem nebyl spor správně posouzen po stránce právní, když jím nebyla uznána vzájemná pohledávka 2 371 Kč 42 h. Odvolací soud odepřel žalovanému nárok na náhradu škody za ztracené 352 kg konin z jiné zásilky, poněvadž žalovaný tuto zásilku již odebral a zaplatil dovozné, čímž podle §u 97 odst. (1) žel. dopr. ř. všechny nároky proti železnici pomíjejí, a nepřistoupil na námitku, že jde o výjimku z tohoto pravidla dle §u 97 (2) čís. 4 žel. dopr. ř., totiž o vadu zevně neznatelnou, která může býti uplatněna i po odebrání zboží. Podle odvolacího soudu má tento předpis na mysli jenom vady tajné, vnitřní, zjištěný úbytek koží mohl prý býti snadno zjištěn ihned při odebrání. Nehledíc však k zjištění prvého soudu, že žalovaný hned po naložení poslední fůry, tedy ještě při odběru úbytek nákladu reklamoval a za vyšetření žádal, nelze za vady, jež nejsou ve smyslu §u 97 (2) čís. 4 žel. dopr. ř. při odběru zevně znatelné, pokládati jenom vady, jež nejsou při odběru vůbec zjistitelné, nýbrž všechny, jež se při technických úkonech spojených s řádným odebráním zboží pouhými smysly, totiž zrakem, sluchem, čichem nebo hmatem přímo nepoznávají, zůstávají utajeny. Příjemce jest sice podle železničního dopravního řádu oprávněn, ale není povinen, dáti si náklad dráhou převážiti nebo přepočítati, není také povinen a vždycky ani nemůže náklad přepočítati a převážiti sám již na stanici. Vady, které se teprve přepočítáním nebo převážením dají zjistili, nejsou vadami zevně znatelnými. Proti zneužití jest dráha dostatečně chráněna tím, že strana při dodatečném uplatnění takové vady musí dokázati, že vznikla za dopravy a před odebráním zboží. Poněvadž odvolací soud převzal zjištění prvního soudu, že úbytek váhy o 352 kg vznikl za železniční přepravy, poněvadž tento úbytek při celkové váze 10.210 kg nebyl zevně, totiž oku znatelným, nýbrž mohl býti zjištěn teprve převážením, a poněvadž o vyšetření úbytku železnicí bylo v čas zažádáno, jsou všechny podmínky §u 97 (2) čís. 4 žel. dopr. ř. splněny, pročež musilo v tomto směru býti obnoveno rozhodnutí prvého soudu.

Citace:

Čís. 5296. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 355-358.