NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15299.

Žaloba o výživné proti pozůstalosti nemanželského otce. Nelze hleděti k nároku vdovy podle § 796 obč. zák.
(Rozh. ze dne 13. června 1936, Rv II 356/36.) Nezl. žalobce domáhá se žalobou uznání otcovství proti zemřelému zůstavitelovi a placení výživného na pozůstalé vdově, jíž byla pozůstalost jako dědičce přihlásivší se k pozůstalosti ze zákona s dobrodiním inventáře odevzdána. Proti výši požadovaného výživného namítla žalovaná jeho přemrštěnost a poukázala na konkurující její nárok podle § 796 o. z. tvrdíc dále, že nemanželské dítko nemůže na tom býti lépe jen proto, že jsou pro ně alimenty vyměřovány podle § 171 o. z. po smrti otcově proti pozůstalosti (dědicům), než v případě, kde dojde k stanovení výživného přímo proti otci podle § 166 o. z. Prvý soud uznav, že zůstavitele jest pokládati za nemanželského otce nezl. žalobce, uznal žalovanou jako dědičku povinnou platiti žalobci na výživném určitou částku měsíčně. K odvolání žalobcovu zvýšil odvolací soud měsíční výživné na dvojnásobnou, později i vyšší částku s tím, že závazek žalované pomine vyčerpáním, hodnoty pozůstalosti. Důvody: Předpisem § 171/1 obč. zák., který ustanovuje, že povinnost nemanželské děti vyživovati a zaopatřiti přechází jako jiný dluh na otcovy dědice, nebylo nic změněno na povaze tohoto závazku a zejména platí i pro tento připadl předpis § 166 obč. zák., mluvící o jmění, tedy souhrnu všech hospodářských hodnot, jen že úmrtím zavázaného odpadly ostatní okolnosti, jež jinak jsou spolurozhodujícími pro určení rozsahu vyživovací povinnosti, zejména výdělková schopnost nemanželského otce, takže jediným podkladem pro určení výživného jest hodnota čisté pozůstalosti v době jejího odevzdání, tedy nikoliv jen příjmy z ní a zásada, že vyživovací povinnost přechází na dědice jen potud, pokud by byl nárok odůvodněn proti zůstaviteli (Sb. n. s. čís. 6152, 12034), a pokud dědic sám není zkrácen ve svém právu na výživu (Sb. n. s. č. 4196). Rozhodnutí nejv. soudu čís. 4196, jehož se první soud na podporu svého mylného názoru, že rozhodují jen příjmy z pozůstalosti, dovolává, řeší zcela jiný případ, totiž úhradu nákladů výživy z výnosu majetku nem. dítěte samého dle zásady § 150 obč. zák. Odvolací soud vycházeje z nenapadených zjištění prvního soudu, že hodnota čisté pozůstalosti v době odevzdání pozůstalosti žalované, která se jako manželka přihlásila ze zákona s dobrodiním soupisu, činí více než 27000 Kč, má za to, že výživné vyměřené prvními soudem neodpovídá této hodnotě pozůstalosti a potřebám dítěte, vyhověl proto částečně odvolání a výživné přiměřeně zvýšil, neboť takové výživné by byl soud při zjištěném jmění vyměřil nem. otci, kdyby byl živ, i když se musel starati o manželku. K nároku vdovy na slušné zaopatření z pozůstalosti dle § 796 obč. zák. nemohlo, býti přihlíženo, jak odpůrkyně odvolatele za to má, neboť výživné dle § 171 obč. zák. nároku tomu předchází a nelze tudíž tvrditi, že by byla žalovaná ve svém právu na výživu vyšší výměrou alimentů zkrácena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nárok nemanželského dítěte podle prvého odstavce § 171 o. z. jest nárokem majetkoprávním (pohledávkou), za který proto ručí dovola- telka, jíž byla pozůstalost, k níž se přihlásila výminečně, odevzdána, celým svým jměním, ovšem jen co do výše čisté hodnoty pozůstalosti v době jejího odevzdání. Opačný názor dovolatelčin nemá v zákoně opory. Dovolatelka nemůže také ničeho pro sebe vytěžiti poukazem na předpis § 796 o. z., neboť nárok na slušné zaopatření podle tohoto předpisu má vdova teprve po uspokojení pohledávek věřitelů pozůstalostních. Předpisem § 171 o. z. nebylo nic změněno na ustanovení § 166 obč. zák., pokud jde o vyměřování výše výživného. Přichází proto v úvahu při výměře renty hodnota celé pozůstalosti, jež po smrti nemanželského otce představuje jeho jmění podle § 166 o. z. a o níž v souzeném případě nebylo tvrzeno, že se od úmrtí zůstavitelova do dne odevzdání žalované ztenčila. Odvolací soud posuzuje přiměřenost renty, přihlédl vedle toho také k zákonné vyživovací povinnosti nemanželského otce k žalované podle § 91 obč. zák., jež by při výměře byla musela býti vzata v úvahu, kdyby byl zůstal nemanželský otec na živu. Je proto nepřípadná výtka, že se žalobci dostává rozhodnutím napadeného rozsudku více práv, než kdyby byl zůstal nemanželský otec na živu. Uváživ obě tyto okolnosti, připojuje se dovolací soud k vývodům odvolacího soudu a má za to, že vyměřená renta jest přiměřená majetkové hodnotě pozůstalostního jmění. Ježto jde o dluh pozůstalosti, jež odevzdáním zanikla, nesejde na tom, jakým způsobem jej dovolatelka zapraví, zda z výtěžku svého jmění či zda bude nucena sáhnouti ke kmenové podstatě svého majetku. Obmezení, že dluh ten musí zapravovati do výše hodnoty čisté pozůstalosti, jde v její prospěch, neboť znamená, že dále její povinnost nesahá, i kdyby žalobce sám ještě výživy potřeboval.

Citace:

Čís. 15299.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 695-697.